Ze všech různých skladatelů poválečné avantgardy se György Ligeti v dnešní době hraje nejvíce. Je možné strávit celý rok v koncertních síních, aniž byste uslyšeli jedinou notu Bouleze nebo Stockhausena, ale Ligeti – který z těchto tří zemřel nejdříve, v roce 2006 – je v nejčerstvější v paměti. Jeho opera Le grand macabre, se svým post-moderně anarchistickým humorem, je jak dělaná pro televizní vysílání a jeho houslový koncert je neo-bartókovská klasika současné hudby.
Tyto klavírní etudy z 80. a 90. let, kdy se Ligeti rozhádal s tehdejšími didaktickými avantgardisty, jsou pro hráče ďábelsky náročné a zároveň pro publikum neodolatelně poslouchatelné. Pomineme-li Bartóka, Ligetiho hlavním vlivem je zde Debussy a jeho filigránská jemnost i občasné výbuchy podrážděnosti. Ligeti některé ze svých skladeb popisuje jako “falešný gamelan”, ale možná tím jen škádlí. Skladba, která se mi od něj líbí nejvíc, se jmenuje Melancholický holub (v originále Galamb Borong). Vím, co se tím názvem myslí – přesně popisuje výraz, který měl Ligeti pokaždé, když jsem se s ním setkal. Ale nikdy nezůstal zasmušilý dlouho.
Britský klavírista Danny Driver zachycuje jeho zlomy nálad s nebývalou intuicí, střídá gamelanové brnkání s boulezovskými kladívky a zároveň nikdy nepřestane se v jeho hře nikdy neztratí Ligeti. Pokud chcete poznat, co všechno dokáže klavír, měli byste alespoň na chvíli pobýt v této poutavé krajině zvuků.
Ukázky k dispozici zde.
György Ligeti – The 18 Études
Danny Driver – klavír
Label: Hyperion
Datum vydání: 5. březen 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****
