V pouhých osmadvaceti letech je finský dirigent Klaus Mäkelä nejžhavějším želízkem v ohni, ačkoliv mimo orchestrální rybníček je stále relativně neznámý. V současné době působí jako hudební ředitel v Oslu, Paříži a Amsterdamu. Proslýchá se, že by měl být jmenován šéfdirigentem v Chicagu. Jak se mu podaří skloubit všechny pozice, to si můžeme jen domýšlet.
Co se týče soukromého života – nedávno ukončil půlroční románek s klavíristkou Yujou Wang. Ti dva mají naplánované společné koncerty na následující tři roky. To by mohlo být ošemetné. Zapomeňte na to, co vykládají v rádiu – klasická hudba a vztahy nejdou dohromady.
Otázkou zůstává přínos finského čahouna. Jeho technika je hbitá a lehká a zdá se, že si osvojil transakční dovednosti, díky nimž jej orchestr bude následovat i do pekla. Jeho interpretace však občas bývají nekonzistentní, povrchní a neoriginální. Soubor Sibeliových symfonií z Osla působil téměř neidentifikovatelně. Stravinského Svěcení jara v Paříži prošlo jen o pestík mandlového květu.
Pařížské provedení Petrušky je strhující. Ďábel je skryt v detailu – takovou krutost, jako by to šlo o Svěcení jara, jsem ještě v této partituře neslyšel. Pařížské dechy hrají s přesností, z níž naskakuje husí kůže, a klavírista Bertrand Chamayou se do hry zapojuje s hravostí, které se prostě nedá odolat. Petruška pozitivně jiskří.
Dvě Debussyho skladby už tolik ne. Taneční báseň Hry sotva zvedá paty z podlahy a Preludium k Faunovu odpoledni není ani tak zasněné, jako přímo uspávací. Samozřejmě, jsou to skladby, které dokáže francouzský orchestr zahrát i ve spánku. Na nahrávce by však dřímat neměli. Mäkelä by si měl nechat dirigentský šlofík do letadla.
Album na Spotify:
Stravinsky: Petrushka – Debussy: Jeux, Prélude
Igor Stravinsky: Petruška
Claude Debussy: Hry, taneční báseň
Claude Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni
Orchestre De Paris
Klaus Mäkelä – dirigent
Label: Decca
Datum vydání: 8. března 2024
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/***
