Album týdne Normana Lebrechta: Mieczysław Weinberg – Díla pro violoncello, Klavírní sonáty

Když jsem před třiceti lety poprvé začal objevovat dílo Mieczysława Weinberga, západní hudební slovníky ho zmiňovaly pod jménem „Vainberg“ a jeho hudbu bylo možné slyšet pouze na starých poškrábaných deskách sovětského vydavatelství Melodiya. Dnes Weinberga vydává každý velký label v podání těch nejvěhlasnějších světových orchestrů. Když se mě lidé ptali, kde mají s Weinbergem začít, nikdy jsem nevěděl, co na to říct – až doteď.

Weinbergovy první tři klavírní sonáty byly složeny krátce po jeho úniku do Ruska z Německem okupované Varšavy. Jsou fascinující – jakási směsice hudby meziválečných kaváren, Bacha, Hindemitha, morbidních valčíků a židovské liturgie, se silnými záchvěvy Prokofjeva a místy i trochy Šostakoviče.

Třetí sonáta z roku 1946 je z atmosféry stalinovské éry natolik roztěkaná, že by se k jejímu poslechu mělo podávat Valium. Je to hudbu, která s každým dalším poslechem roste a roste. V poslední době se Poláci opět ujímají Weinbergova odkazu, a tato nahrávka Piotra Sałajczyka pro Polskie Radio skvěle vyjadřuje život skladatele, který musel přežívat v politické zemi nikoho. Sałajczyk Weinberga interpretuje vskutku vnímavě a inteligentně.

Ale ani to není nic proti výkonu jistého holandského cellisty. Poprvé jsem Weinborgovy skladby pro violoncello slyšel v podání Mstislava Rostropoviče, a ten je hrál skvěle a zapáleně. Oproti tomu Pieter Wispelwey, známý především jako barokní interpret, hraje dva koncerty, které Weinberg komponoval za doby teroru v letech 1948-52 (jeho tchán byl tehdy zavražděn na Stalinův rozkaz, a sám skladatel byl uvězněn na rozkaz Beriji), tiše a introspektivně. Weinbergova tvorba se v tomto období vracela k polské a židovské hudbě, jako by hledal útěchu ve světě svého dětství – světě, který byl dávno zničen. Zejména Fantazie op. 52 je povznášejícím, utěšivým nářkem, a její melodie pochází přímo ze srdce nevídaně empatického cellisty.

Třetím dílem na tomto albu je pozdní komorní symfonie, opus 152, planá veselých a čeřivých klezmerových tónů s klarinetovým sólem. Sólistou je Jean-Michel Charlier, hraje s komorním ansámblem Les Métamorphoses pod vedením Raphaëla Feye.

Obal od vydavatelství Evil Penguin je nevzhledný a matoucí. Nenechte se jím odradit. Pokud chcete vědět, kde začít s Weinbergem, začněte zde – je to dost možná nejvíce ohromující, pohlcující a perfektní interpretace Weinberga, jakou jsem kdy slyšel. V současné příšerné době, kdy se každý den můžeme v novinách dočíst o nových válečných zvěrstvech, vám toto album nabídne útěchu a snad i trochu radosti.

Ukázky:

Piotr Sałajczyk – Weinberg. Piano Sonatas Nos. 1-3
M. Weinberg: Klavírní sonáta č. 1, Op. 5
M. Weinberg: Klavírní sonáta č. 2, Op. 8
M. Weinberg: Klavírní sonáta č. 3, Op. 31

Piotr Sałajczyk – klavír

Label: Polskie Radio
Datum vydání: 21. ledna 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

Weinberg
M. Weinberg: Concertino pro violoncello a orchestr, Op. 43bis
M. Weinberg: Fantazie pro violoncello a orchestr, Op. 52
M. Weinberg: Komorní symfonie č. 4, Op. 153

Pieter Wispelwey – violoncello
Jean-Michel Charlier – klarinet
Raphaël Feye – dirigent
Les Métamorphoses

Label: Evil Penguin
Datum vydání: 3. března 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****