Mikis Theodorakis, kterému bylo minulý měsíc devadesát, se ve světě proslavil jako skladatel hudby k filmu Řek Zorba z roku 1964 a zůstal také miláčkem západních levičáků díky jeho neutuchající podpoře komunismu. Kromě jeho filmové hudby patří písňový cyklus The Ballad of Mauthausen mezi nejkrásnější skladby o holocaustu.
Skladatelovy kořeny v klasické hudbě jsou o něco méně známé. V roce 1954 odjel Theodorakis do Paříže studovat u Olivera Messiaena a Eugèna Bigota. Zůstal tam pět let a napsal spoustu hudby v různých francouzských stylech.
Objevy jsou na této nahrávce uvedeny ve světových premiérách: „Erofili – Passacailles“ pro dva klavíry (1955), cyklus čtyř písní („Jours De Pluie“) a šesti písní („Medieuses“) z roku 1958 na básně Paula Éluarda. Skladby objevil plodný francouzský klavírista Christophe Sirodeau a nahrál je s Nikolaosem Samaltanosem a mezzo-sopranistkou Angelicou Cathariou.
Čtyřruční skladba Erofili je fascinující. Začíná poryvem minimalismu ve stylu Satieho, který se promění v levantinovské nářky a pak najde spočinutí na středomořském pobřeží Ravela. Je hned jasné, že skladatel není Francouz. Jeho projev je záměrně, hrubě neelegantní a je v něm také hodně hněvu, který také prostupuje oběma písňovými cykly.
Ale ještě poutavější jsou písně na slova T. S. Eliota od egyptsko-řeckého skladatele Jana Christou, který studoval filosofii na Cambridge u Ludwiga Wittgensteina a hudbu u Hanse Redlicha. Jeho život skončil náhle ve 44 letech automobilovou nehodou v Aténách. Christouova hudba je abstraktní, skoro atonální a zároveň plná vášně. Jeho rané preludium a fugu d moll pro dva klavíry by snad mohl napsat Bach v oparu hašiše. Halucinogenní to poslech.
Vocal & Piano Works By Jani Christou & Mikis Theodorakis
Nikolaos Samaltanos, Angelica Cathariou, Christophe Sirodeau
Hodnocení autora recenze: ****/*****
Label: Melism, datum vydání: 28. 8. 2020
