Album týdne Normana Lebrechta: Vaughan Williams – Symfonie č. 5/Pilgrim’s Progress

Britský hudební kritik a publicista Norman Lebrecht si pro svou dnešní recenzi vybral novou nahrávku Symfonie č. 5 Ralpha Vaughana Williamse v provedení Symfonického orchestru BBC po taktovkou Martyna Brabbinse.
CD: R. V. Williams – Symphony No 5 & Scenes adapted from Bunyan’ Pigrim’s Progress (zdroj amazon.com)

Uprostřed Druhé světové války čerpali naši rodiče naději a víru v budoucnost z nových symfonií dvou skladatelů. Povyk kolem Šostakovičovy 7. symfonie byl takový, že Arturo Toscanini a Leopold Stokowski skoro rozpoutali vlastní válku o dirigování americké premiéry (vyhrál Toscanini).

Mimo Británii se kolem Symfonie č. 5 Vaughana Williamse tolik nenadělalo, ale v Londýně ji oslavovali jako zjevení – výrok velkého umělce vyjadřující duši národa a sílu její sebejistoty. Na světové premiéře, kterou dirigoval sám skladatel 24. června 1943, jásot obecenstva téměř utrhl střechu Royal Albert Hall. Kritik Neville Cardus symfonii označil jako “žehnající a útěšnou”. Tato fráze mi zněla v hlavě, když jsem za obležení Covidu poslouchal nejnovější nahrávačku této symfonie.

Skladba na této nahrávce opět prokázala své kouzlo. Vaughn Williams, který symfonii začal psát v roce 1938 a pak strávil spoustu drobným dolaďováním, se vyvaroval velkým gestům a dramatickým kontrastům své sibeliánské 4. symfonie. Její čtyři věty jsou téměř jako čtyři roční období, vyjadřují anglickou umírněnost a odhodlání. Finále je desetiminutová Passacaglia, která je poctou Bachovi a připomíná, že skvělá hudba vždy přesahuje lidské spory.

Zbytek této nahrávky vyplňují úryvky z Williamsovy neúspěšné opery Pilgrim’s Progress, které si zde nezaslouží více než jednu větu, ačkoliv příjemně mísí anglickou lidovou hudbu s anglikánskými hymnami, jejichž stopy nalezneme i v symfonii. To, co mě na tomto albu naprosto uchvátilo, je Symfonie č. 5 a její nadčasovost.

Martyn Brabbins diriguje Symfonický orchestr BBC, který zde zní mnohem zdravěji, než když hrál minulé léto na Proms. Je to slušná, uměřená interpretace, bez nervózního napětí nedávného provedení Andrewa Manzena v Liverpoolu či grandióznosti zesnulého Sir Adriana Boulta. Ale právě absence teatrálnosti a pevná ruka na kormidle je přesně to, co teď potřebujeme. Tato symfonie splňuje většino toho, co jsem si ke konci roku 2020 mohl přát.

Ukázka:

Ralph Vaugan Williams: Symphony No 5 & Scenes adapted from Bunyan’ Pigrim’s Progress
Dirigent: Martyn Brabbins
BBC Symphony Orchestra

Label: Hyperion
Datum vydání: Listopad 2020

Hodnocení Normana Lebrechta: ****/***** (Symfonie No 5), **/***** (Pilgrim’s Progress)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments