Album týdne Normana Lebrechta: Vynikající Rachmaninov Sergeje Babayana

Objev tohoto naprosto podivuhodného alba mě donutil porušit svůj (nereálný) příslib, že budu během koronavirové pandemie psát recenze jen na pozapomenuté skladatele. O Rachmaninovi nemůže nikdo tvrdit, že je pozapomenutý, ale mohu říci, že v době bez pravidelného přísunu živé hudby s živým, dýchajícím obecenstvem, je tato nahrávka recitálu sólových skladeb až šokující svou novotou – o to víc, když je sólistou arménský umělec Sergei Babayan ve svém sólovém debutu u přední nahrávací značky Deutsche Gramophon.

Babayan (59) je známý hlavně jako učitel Daniila Trifonova a jako občasný spoluhráč čtyřručních skladeb s Marthou Argerich. Bydlí v New Yorku a na hvězdných turné je nenápadným člověkem. Jeho Rachmaninov je neuvěřitelný svou absencí nápadné virtuosity. Babayanova interpretace nekřičí, tak jak bývá u zvykem: „Hleďte, zahraju to s jednou rukou za zády a u toho sním pomeranč.” Žádné pomrkávání po imaginárním davu fanoušků. Žádné zbytečné kudrlinky.

Toto je Rachmaninov ve své nejkonverzačnější podobě – slovo do ouška, malé vyprávění. Byl jsem upoután od začátku Preludia as dur, po chvějící se Etudes-tableaux, po temné, stinné Preludium h moll, které vyjadřuje zasmušilou náladu, kterou většina klavíristů neztvární s potřebnou autenticitou. Víme, že Rachmaninov míval deprese. Ale byl to také společenský tvor, muž, který byl rád zván na hollywoodské večeře a který si rád zažertoval, tedy pokud byla ruština použitým jazykem a vodka nápojem.

To je to, co Babayan zachycuje v tomto nesmírně poutavém albu, které věnoval paměti svého učitele, Georgyho Saradjeva. Poslední stránky Preludia h moll jsou mistrovským kurzem v umění upřednostňovat hudbu. Koncert se konal v Hamburku v prosinci roku 2009 a já se ptám: proč trvalo tak dlouho, než ho vydali?

Sergei Vasilyevich Rachmaninov – Préludes, Études Tableaux, Moments musicaux

Sergei Babayan – klavír
label: Deutsche Gramophon
datum vydání: 7. srpna 2020

Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****