S Florentem Golfierem o choreografii i lingvistice (2) – taneční klaun plný vnitřních rozporů

  1. 1
  2. 2
  3. 3
S umělcem, artistou, tanečním klaunem Florentem Golfierem, který se snaží se svými známými hovořit jejich mateřským jazykem, aby se přiblížil jejich pocitům, si povídáme o projektu Babylonské trilogie. O tom, jak se osvěta může zvrhnout v koloniální výboj, o práci s psycholingvistkou Barbarou Mertins nebo o tom, jestli je tanec jazykem. Od disputace nad teoretickými základy jeho postupu – přicházet na choreografické řešení představení prostřednictvím lingvistiky – jsme se dostali k některým konkrétním příkladům z jeho premiéry „Zápas s jazykem“. Pojďme se vrhnout na další várku inspirace, kterou pro mne dost nečekaně našel ve slovenském národním obrození:
Zápas s jazykem – Florent Golfier (foto Vojtěch Brtnický)

Zaujalo mě, že jsi na výstavních panelech citoval jako obrozence Ľudovíta Štúra, a ne někoho z českých představitelů, přitom žiješ v Čechách. Jak k tomu došlo?
To je částečně náhoda. V tvůrčím procesu mi dělal konzultanta choreografie Peter Šavel, který je slovenský choreograf (žijící v Bruselu). Právě on přišel se Štúrem, že by mě mohl zajímat. A ta roztrhaná kresba, která je na výstavním panelu, tu vytvořila Zuzana Režná, light designérka, při poslouchání jeho slov. Štúr byl zásadní osobností pro přežití slovenského jazyka, ale aby mohl jazyk zachránit, byl velmi silně nacionalisticky zaměřený a jeho argumenty pro prosazení slovenštiny se podobají argumentům kolonialistů ve Francii, ačkoli historická a politická situace je úplně jiná. Argumenty typu: náš jazyk je nejkrásnější, náš jazyk se nejlépe hodí pro komunikaci, věci, které jsou z vědeckého hlediska… blbosti. Takové ty vášnivé argumenty, mi přijdou trochu… neříkám, že člověk nesmí mít pocit, že je nějaký jazyk krásnější než jiný, ale z vědeckého hlediska pro to není důkaz, neexistuje žádné objektivní měřítko.

Souhlasíš s tím, že svět vidíme skrze jazyk a realitu si konstruujeme skrze jazyk, jak říká ta okřídlená Sapir-Whorfova hypotéza?
Částečně asi ano, Barbara Mertins dělá konkrétní výzkumy tohoto typu, že třeba pouští lidem krátké video, a podle toho, jak je účastníci popisovali a jaké u nich zaznamenali pohyby očí při sledování obrazovky, mohla zhodnotit, že některé jazyky díky své struktuře mají tendenci směřovat pozornost svého nositele k nějakému způsobu „čtení“. Ale je to hodně složité na to, abychom to teď mohli rozebrat. Každopádně se tím zabývá, dokáže pozorovat nějaké velmi jemné nuance, rozdíly podle rodných jazyků, ale objevuje se spousta výjimek, není to zase tak silné. Je tam určitý vliv struktury jazyka, ale nedá se říct, že by to podmiňovalo myšlení. Podle mě, pokud člověk může získat kvalitní vzdělání v jakémkoli jazyce, jeho obzor se může rozšířit jakkoli.

Zápas s jazykem – Florent Golfier (foto Vojtěch Brtnický)

Ovšem psycholingvistika, jejíž je Barbara Mertins představitelkou, z těchto teorií skutečně vznikla, byť jsou to sto let staré kořeny. Ty sám máš nějaké favority autory v téhle oblasti?
Pro mě byla zásadní v tvůrčím procesu a pak i na výstavě knížka současné autorky Mariny Yagello Sbírka stereotypů o jazyce. Vyjmenovává různé stereotypní představy, na které prostřednictvím lingvistiky upozorňuje nebo je vyvrací. Je to napsané pro běžného čtenáře, není to vědecká studie, je to fajn manuál pro to, aby se člověk opravdu vyhnul předsudkům.

A z té starší generace, na škole, když jsi začínal, měl jsi oblíbené autory nebo představitele?
Já jsem zas tolik nečetl 😊

No popravdě já taky ne, většinu povinné literatury jsme zdědili v cizích poznámkách (pssst!), ale člověk si z nich vybral lidi, se kterými třeba víc souhlasil. Já si určitě dodatečně chci leckoho doopravdy přečíst.
Z přednášek si nejvíc pamatuju Rolanda Barthese, ale už jsem toho hodně zapomněl. A na to, abych mohl říct, jestli s ním fakt souhlasím, bych si ho musel přečíst, nebudu se tvářit, že vím víc, než vím.

Tak co kdybychom si oba přečetli Mytologii a pak se utkali na poli lingvistiky? Já už si taky pamatuji minimum. 😊 Ale po těch letech, když si čtu poznámky, občas mi přeskočí, že už jsem to jednou slyšela a viděla. My používali Barthese na příklady mediální manipulace se čtenářem a jakou roli v tom hraje jazyk, způsob vyprávění, symbolika – a mýtus. Třeba ta slavná titulka Paris Match a že příběh je skrytý až za tím, co na první pohled vidíme. Což mě vede k tomu, že takovým způsobem může fungovat i pohybové divadlo. Hledáme příběhy pod povrchem a teprve v nich objevujeme význam, odmítáme číst prvoplánově to, co vidíme. I když u tance a pohybového divadla je trochu problém, že v té „první rovině signifikace“ už někdy selžeme, protože vy umělci nám schválně neukazujete významově jednoznačné obrazy.
Pro mě jsou ty teoretické základy už hodně daleko a musel bych si je dost oživit 😊

No, první rovina signifikace je vlastně deskriptivní holá skutečnost: kluk v metalických spodkách a kukle se snaží sešplhat ze schodů, moc mu to nejde a vydává přitom různé zvuky, ze kterých se postupně stávají slova. Ale my automaticky jdeme pod ní a hledáme význam, který jsi do představení dal, to je druhá rovina. První doslovné rovině se lidé smějí, protože je vtipná… A pod ní je to téma, které řešíš a které se snažím přečíst třeba já (protože jsem přesvědčená, že tam je).
V tvorbě se snažím propojovat obojí. Strašně rád bych na svém sóle zapracoval, abych tam dostal všechny věci, které jsou třeba jen matně naznačené, například historické obrazy spojené s kolonialismem, rád bych je tam měl přesněji…

Zápas s jazykem – Florent Golfier (foto Vojtěch Brtnický)

Ale nezrušilo by to na druhou stranu tu veselost a hravost celého představení?
Ono by to nebylo tak, že je tam vnutím, ale rád bych, aby byly přesně pojmenované. Už tam vlastně jsou, vím, že v té struktuře se některá postava vždycky vrátí na tom samém místě, ale rád bych to měl podpořené třeba nějakým akcentem, rychlou změnou hlasu. Uvnitř té struktury, která je založená na hravosti a improvizaci, bych chtěl dostat detaily, které by měly fungovat jako fotky z historie a mytologie. Ale prozatím to není pod kontrolou.

Ale bylo by to jen pro toho, kdo historii tak podrobně zná, že ty reference pochopí.
Ale přesto myslím základní téma vždycky mluví ke každému. A je dobré mít pro každého něco.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments