Album týdne Normana Lebrechta: Weinberg – Komorní symfonie č. 2 a 4; Light in Darkness

Pro svou dnešní recenzi si britský hudební kritik a publicista Norman Lebrecht vybral dvojici alb s komorní hudbou polského skladatele Mieczysława Weinberga, které byly vydány na podzim minulého roku.

Mieczysław Weinberg (zdroj International Mieczysław Weinberg Society)
Mieczysław Weinberg (zdroj International Mieczysław Weinberg Society)

Na přelomu století nahrávky hudby Mieczysława Weinberga téměř neexistovaly, jeho dílo byste našli snad na pár poškrábaných sovětských deskách. Dnes je Weinbarga v katalozích nahrávacích společností tolik, že člověk ani netuší kde začít, když chce poznat jeho dílo.

Weinberg byl jedním z těch skladatelů – podobně jako například Martinů nebo Milhaud – kteří neustáli komponovali, nehledě na to, jestli jim za to někdo platil. Ke konci života, kdy měl na kontě 26 symfonií (většinu z nich nikdy neuvedenou), začal komponovat komorní symfonie a smyčcové kvartety, v naději že alespoň menší ansámbly budou mít o jeho hudbu zájem.

Jako uprchlík před nacistickou invazí Polska se Weinberg stal přítelem a následovníkem Šostakoviče, aniž by přišel o prvky, které jeho tvorbu činily unikátní – především vliv Mahlera a židovské hudby. Jeho druhá a čtvrtá komorní symfonie, zde v podání Minského Východo-západního komorního orchestru klavíristy Rostislava Krimera, srší nervózní energií a frustrací z nenaplněných ambicí. Druhá, z roku 1987, je plná nervozity z nadcházejícího rozpadu. Weinbergova Komorní symfonie č. 4 je prakticky neodolatelná. Je to klezmerem inspirovaná skladba pro smyčcový orchestr, klarinet a triangl, která zní jako napůl oslava a napůl nářek nad kolapsem Sovětského svazu.

Druhé recenzované album, Light in Darkness, obsahuje pár kratších komorních skladeb. Weinbergovo Klavírní trio, op. 24 z roku 1945 je jako malá symfonie, na této nahrávce v silné interpretaci německého houslisty Linuse Rotha, argentinského klavíristy José Gallarda a německého cellisty Danjula Ishizaky. Tato skladba je v podstatě žurnalismus v hudební formě – esej o konci nejhorší války v historii lidstva. Ale Weinberg je o dost rafinovanější než většina esejistů, a jeho zprvu oslavná skladba se brzy změní v nepokojně znějící příběh válečného uprchlíka. Následující dvojice Písní beze slov z roku 1947 nám pak jasně sděluje, že nad Evropou se opět stahují mračna.  Weinberg byl naprostým mistrem nevyřčených emocí.

Ukázky:

Mieczysław Weinberg: Chamber Symphonies Nos. 2 and 4
Mieczysław Weinberg: Komorní symfonie č. 2, op. 147
Mieczysław Weinberg: Komorní symfonie č. 4, op. 153

Igor Fedorov – klarinet
Rostislav Krimer – dirigent
Východo-západní komorní orchestr Minsk

Label: Naxos Records
Datum vydání: Září 2021

Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****

Light in Darkness
Mieczysław Weinberg: Klavírní trio, op. 24
Mieczysław Weinberg: Sonáta pro dvě housle, op. 69
Mieczysław Weinberg: Dvě písně beze slov

Linus Roth – housle
José Gallardo – klavír
Danjulo Ishizaka – violoncello
Janusz Wawrowski – housle

Label: Evil Penguin Classic
Datum vydání: 5. listopadu 2021

Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments