Album týdne Normana Lebrechta: Zaprášená belgická smyslnost

Norman Lebrecht hodnotí tento týden ve své pravidelné recenzi album skladeb Césara Francka, které nahrál dirigent Alain Altinoglu s Frankfurtským rozhlasovým orchestrem.
Alain Altinoglu (zdroj Česká filharmonie)
Alain Altinoglu (zdroj Česká filharmonie)

Dvousté výročí největšího belgického skladatele nedávno uplynulo, aniž by se jeho pošramocená pověst nějak výrazně změnila. Když jsem vyrůstal, velcí dirigenti se ucházeli o provedení Franckovy Symfonie d moll. Její stupňující se vrcholy zaručeně potěšily publikum a o interprety nebyla nouze ani v případě jeho Symfonických variací pro klavír a orchestr. V současné době na ně sedá prach.

Symfonie d moll je pozdní dílo. Franckovi bylo při její pařížské premiéře v roce 1889 šestašedesát let, byl ctěn jako varhaník v Sainte-Clotilde a profesor skladby na konzervatoři, kde byli jeho žáky Chausson a D’Indy.

Na této symfonii nebylo nic sakrálního ani akademického. I skladatelova manželka v neposlední řadě patřila k těm, kteří ji kritizovali jako příliš smyslnou a teatrální. Několik měsíců po premiéře utrpěl poranění mozku, když do drožky, v níž jel, narazil další koňský povoz. Následujícího roku Franck zemřel, pravděpodobně na zápal plic.

Stejně jako ctím zlaté staré desky Beechama, Karajana a Klemperera, má tato nová nahrávka symfonie Alaina Altinoglu a Frankfurtského rozhlasového orchestru vymoženosti v podobě dokonalého zvuku a moderní netrpělivosti při prodlévání nad harfovými arpeggii. Přímočaré pětatřicetiminutové provedení se rychle ubírá vpřed a nechává dechovou sekci rozfoukat pavučinami pokryté vzpomínky až do nebes.

Dvě další Franckovy skladby, oratorium Vykoupení z roku 1872 a symfonická báseň Le chasseur maudit (Divoký lovec) z roku 1882, jsou zde provedeny bez zbytečného povyku. Album stojí a padá na Symfonii d moll a po několika posleších bych řekl, že stojí docela dobře. Altinoglu prokazuje chvályhodné porozumění tempu a odolává pokušení přehánět hlasitost (což je ve Franckově dynamice vždy riziko). Symfonie d moll sice není důležitá v tom smyslu, v jakém jsou důležité Brahmsovy a Brucknerovy symfonie, ale je to významný krok na cestě a přál bych si, abychom ji dnes na koncertech slýchali častěji. Hlavního tématu se po dvou posleších zbavíte obtížněji než ušního mazu.

Album na Spotify:

Franck: Symphony in D Minor – Rédemption – Le chasseur maudit

César Franck: Symfonie D moll, FWV 48 (I. Lento – Allegro non troppo, II. Allegretto, III. Allegro non troppo)
César Franck: Rédemption, FWV 52: Interlude symphonique
César Franck: Le chasseur maudit, FWV 44

Frankfurt Radio Symphony
Alain Altinoglu – dirigent

Label: Alpha Classics
Datum vydání: 9. prosince 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments