Začátkem 20. století, zatímco Arnold Schoenberg skákal z jedoucího vlaku harmonie do příkopu atonality, jeho přátele stále ještě nacházeli způsoby, jak vyždímat nové sonority ze stočlenného orchestru.
Schoenbergův švagr a jediný učitel hudby, Alexander Zemlinsky, poprvé nechal zahrát svou suitu zvanou Die Seejungfrau (Mořská víla) ve Vídni v roce 1905. Poté ji zase rychle stáhl z důvodů, hlavně psychosexuálního rázu, o kterých budu pojednávat ve svém dalším fejetonu. Prozatím stačí říci, že Die Seejungfrau je zhudebněním poutavé, lascivní, sebedrásavé touhy po nedosažitelném objektu erotické fixace.
O pár stovek metrů dále složil Franz Schreker taneční suitu inspirovanou dětskou povídkou Infantčiny narozeniny Oscara Wilda, jehož samotné jméno evokovalo aktivity, o kterých se ve slušné společnosti nesmělo diskutovat. Zemlinsky i Schreker naprosto přehnali své využití orchestrální textury – rozprskli každou barvu v paletě a vymačkali poslední kapky překvašeného zarmoucení ze smyčců a dechů, a slepili je dohromady houslovými sóly. Je to lahodně zakázaná hudba, která porušuje několik pravidel slušného chování. Je tak genderově nekorektní, že dnešní myšlenková policie by měla pokutovat kohokoliv, kdo by si tuto hudbu jen pobrukoval.
Netřeba zdůrazňovat, že toto kovidové album Royal Liverpool Philharmonic pod taktovkou odcházejícího dirigenta Vasilije Petrenka je prokazatelně neodolatelné. Nabízí záliv barev, zahraný beze zbytku, který jsme toužili slyšet, když ne živě tak alespoň na nahrávce. A až se vrátíme do koncertních síní, budu první, který bude vyžadovat odpověď na to, proč orchestry nahrají takovouto hudbu, která nás navnazuje, místo děl marginálních snaživců, které slouží jen k tomu, aby si někdo odškrtnul obligátní multikulturní složku. Vraťme se k orchestrální dekadenci – vše je odpuštěno.
Zemlinsky: Die Seejungfrau/Schreker: Der Geburtstag Der Infantin
Royal Liverpool Philharmonic Orchestra
Vasilij Petrenko – dirigent
Label: Onyx
Datum vydání: 30. dubna 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****
