Aleš Briscein: Dalibor chce racionální myšlení!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Aleš Briscein, jeden z našich nejvýznamnějších operních pěvců současnosti, nedávno oslavil své životní jubileum. V rozhovoru s Vojtěchem Babkou hovořili o Janáčkových operách, o mozartovsko-rossiniovském fachu a zejména o Smetanově Daliborovi.
Aleš Briscein před premiérou Dalibora, Oper Frankfurt 2019 (zdroj archiv umělce)

S naším předním tenoristou jsme se sešli u kávy jen pár dní poté, co se ve Frankfurtu představil jako titulní hrdina ve Smetanově Daliboru. Jen za tu chvíli, než jsme se přivítali a našli volný stolek, zdravil dva známé, houslistu z Národního divadla či televizního reportéra. Pak ale soustředěně a bez ohledu na ubíhající čas odpovídal na moje otázky a s nadšením předzpívával úryvky z Janáčka, Smetany, Rossiniho.

V čase, kdy hostuje po celé Evropě i po světě a jeho mezinárodní kariéra nemá limity, by snad mohl mít nárok na hvězdné způsoby. Ale i Aleš Briscein mi potvrdil, že čím větší kapacita, tím přirozenější a skromnější člověk. Nechybí mu úcta k hudbě, kterou tolikrát interpretoval, k záměrům skladatelů, ke kolegům. K pěvcům minulosti. A s velkým respektem mluví i o svém pedagogovi, Dr. Miloslavu Pospíšilovi, u kterého absolvoval Pražskou konzervatoř. „Kdyby nebylo jeho,“ říká Aleš, „dnes bychom tu spolu neseděli. Já bych si dál vesel hrál na klarinet a saxofon a zpíval si popík. On nemyslel v horizontu půl roku, nechtěl okamžité efekty. Šlo mu o to, co budu dělat za deset, patnáct let…“ Za čtyřiadvacet roků od absolutoria tedy přichází vrcholná smetanovská postava. A my k Daliborovi dospějeme malou oklikou. Bylo to roku 2014, kdy jsme spolu vedli rozhlasový rozhovor o inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos v brněnském Národním divadle, a tak trochu vzpomínáme…

Charles Gounod: Roméo et Juliette – Aleš Briscein (Romeo) – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

V režii Davida Radoka a pod taktovkou Marka Ivanoviće jste tehdy ztvárnil Alberta Gregora a to nastudování se velmi šťastně rozletělo do světa…

Ta inscenace se vezla do Hong Kongu a následně ji koupil také festival v Šanghaji. A my jsme s tou produkcí slavili velký úspěch.

Měl jsem možnost o ní mluvit s několika zúčastněnými včetně ředitele Martina Glasera a barytonisty Svatopluka Sema, představitele barona Pruse; shodli se na zcela výjimečné akceptaci Janáčkovy hudby u asijského publika, bylo prý zcela evidentní, že diváci přišli na Věc Makropulos poučeni…

Podle mých zkušeností mají Asiaté obecně ve zvyku k neznámým dílům takhle přistupovat. Tedy nezanedbat přípravu a poučení. Na místě dokonce proběhla i přednáška, kde brněnská dramaturgyně Patricie Částková představila nejen dílo, ale i Janáčkův deklamační styl a kompoziční metody. Takhle erudované publikum jsme tedy měli.

A nemáme ho často ani u nás…

Ano, informativní článek na Wikipedii vám tu problematiku do hloubky neosvětlí. Ale kdyby si diváci dopřáli aspoň to… Já jsem se právě vrátil z Frankfurtu, kde jsem ve volné chvíli shlédl Straussovu operu Daphne a věnoval jsem čas alespoň synopsi díla na internetu. Pochopil jsem, jak je divácká příprava prospěšná. Ale zpět k vaší otázce, blízké reakce asijských diváků byly tedy adekvátní jejich poučení a myslím, že to je cesta, kterou by se mohlo jít. Navíc téma nesmrtelnosti, elixíru mládí, symbiózy s přírodou, to vše konkrétně asijské publikum přitahuje. Až jsem se divil, jak je Věc Makropulols chytla.

Takže spíše než hudební zpracování, kompoziční postupy, nakládání se slovem, oslovila Janáčkova opera diváky svou filozofií a mystikou?

Hudba pro ně byla naprosto nová; trend uvádění Janáčka v cizině a známka jednoho z nejuváděnějších autorů, to vše je poměrně mladé. Ale v kombinaci s myšlenkovou podstatou díla vše skvěle zafungovalo.

A. Briscein, J. Březina – L. Janáček: Výlety páně Broučkovy ND (foto Patrik Borecký)

U nás je ovšem Janáček v hracích plánech divadel téměř nepřetržitě a Vy, pokud jde o tohoto autora, máte bohaté portfolio – vedle Její Pastorkyně, Káti Kabanové, Věci Makropulos

Mám prostě k Janáčkovi blízko a snad si to myslí i inscenátoři. Před lety mne přizval Jiří Bělohlávek ke koncertnímu provedení opery Osud s BBC Symphony Orchestra, účastnil jsem se animované verze Lišky Bystroušky, když připočítám Výlety páně Broučkovy nebo operu Z mrtvého domu, mám vlastně v nastudování Janáčka kompletního.

Každá Janáčkova opera nepochybně představuje svět sám pro sebe…

A navíc jsou jeho opery kompozičně jiné! Jiná je Makropulos, jiná je Pastorkyňa nebo Liška. A vy musíte pochopit jejich „temporytmus“. Mám v živé paměti jednu z prvních janáčkovských produkcí, které mne potkaly – to byla Káťa Kabanová ve Státní opeře s dirigentem Bohumilem Gregorem. Jak ten měl Janáčkovu nápěvkovou metodu pod kůží! On s námi vůbec neprobíral otázku šestnáctinových not, on si o každé frázi s námi nejprve povídal. A repliky typu „Co budu doma dělati, je svátek…“ chtěl od nás slyšet v běžné řeči. Díky tomu jste si dokonale uvědomil vnitřní strukturu Janáčkovy hudby a vplul do ní. A daleko lépe se vám zpívala.

Řada vašich kolegů, s nimiž se o Janáčkovi bavím, se mi svěřuje s potížemi, s jakými se vpravovali do jeho deklamace, do „plivání“ slov, zajímavé, že zhusta to jsou slovenští pěvci…

Já osobně mám někde vzadu červené světýlko a díky němu i u Janáčka myslím na kantilénu. Vázání, pěveckou frázi. Držet i u jeho specifického nakládání se slovem melodickou linku, prezentovat ho zpěvně. Oprostit se od slovního kulometu. O tom podle mne Janáček není.

Nehrozí ale nebezpečí, že se setře původní autorův rytmus?

Hrozí, ale je to cesta, jak docílit přirozeného vyznění. Zahraniční zpěváci často nepochopí, proč je na dlouho notu krátká slabika. A Bohumilu Gregorovi otevřelo tohle chápání Janáčka cestu k jeho prezentaci s jakýmkoli orchestrem, i v cizině.

Zmiňoval jsem se o slovenských pěvcích, kteří se ale Janáčka učili precizní artikulací slov a slabik, namátkou bych jmenoval Lívii Vénosovou nebo Štefana Margitu…

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na