Aleš Briscein: Dalibor chce racionální myšlení!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Zmínili jsme se o nutnosti adaptace na ten který interpretační styl. Řekl jste, že nelze v jednom týdnu kombinovat Dvořáka a Rossiniho. Jak je to s adaptací na styl Smetanova Dalibora?

Zajímavé je, že jsem teď, dva dny po Daliborovi, zpíval Alfréda. Ten se mi v kontextu všech smetanovských požadavků zpívá velmi lehce. U Dalibora je nanejvýš důležitá poloha. A z mého pohledu také jazyk! Německý text libreta byl první, který Smetana uviděl, teprve pak začal vznikat český překlad. A na autorově práci se slovem je to znát! Český překlad užívá často uzavřené vokály v gradaci, nutí odsekávat slabiky; asi bych to neměl říkat, ale německy se Dalibor zpívá mnohem, mnohem lépe. Plynule, splavně. Jako kdybyste zpíval Schubertovu píseň…

Totéž řekl v rozhovoru pro Operu Plus váš kolega Richard Samek, když před nedávnem v Essenu zpíval v němčině Jeníka v Prodané nevěstě

A mě to vůbec nepřekvapuje. V Německu je to navíc velmi populární opera a je běžné ji v němčině hrát. Ale abych se vrátil k vaší otázce na pěveckou adaptaci – Dalibor vyžaduje velký hlasový fundament, velkou koncentraci. A ta náročnost tkví především ve Smetanově orchestraci. Je potřeba znělý hlas, který takzvaně „jde přes orchestr“ – což jsou určité akustické zákonitosti. Stane se, že někdo vás svým hlasem ohromí na vzdálenost jednoho či dvou metrů, ale v desáté řadě ho není slyšet. A naopak. Elisabeth Schwarzkopf mi říkala, že sama sebe vnímá jako komorní hlas. Ale bezpečně jste jí slyšel v poslední řadě na balkoně.

Tedy nutnost utkat se se smetanovským orchestrem představovala pro vás jako Dalibora klíčovou výzvu?

Určitě! Tam je jen málo míst, kde si hlas může po sprintu trochu odpočinout, podobně jako v Lohengrinovi. Druhá věc je romantická poloha a dlouho se bralo za hotovu věc, že Dalibora může zpívat jen pěvec s adekvátně ustrojeným fonačním aparátem. To tak úplně není, ale je nezbytné moci si dovolit naplno exponovat střední polohu a zároveň mít ještě dost sil a volnosti na výšky. Střed partu, ve kterém plyne většina role, tedy vyžaduje silný fundament. A finální „h“ musí zaznít úplně stejně. To je tedy od Smetany opravdový počin pro tenory, kteří mají jasno v technice, a vědí, co zpívají. Což dělá z Dalibora tak náročnou roli; jak říkají intendanti i můj agent – je nesmírně těžké tuto operu už jen obsadit! K Daliborovi se nedá přistupovat jaksi mimoděk. Dalibor chce velmi racionálně myslícího pěvce…

Aleš Briscein (foto Stanislava Pechová)

Aleš Briscein vystudoval hru na klarinet a saxofon a poté operní zpěv na Pražské konzervatoři a na univerzitě v Plzni. V roce 1995 začal vystupovat ve Státní opeře Praha, kde v krátké době nastudoval řadu rolí lyrického a charakterního oboru (Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, Alfredo ve Verdiho La traviatě a další). Jako umělec ve svobodném povolání hostuje trvale v Národním divadle v Praze (Lenskij v Čajkovského Evženu Oněginovi, Alfredo v La traviatě, Mozartův Don Ottavio v Donu Giovannim, Ferrando v Così fan tutte, Belmonte v Únosu ze serailu a Tamino v Kouzelné flétně, Nemorino v Donizettiho Nápoji lásky, Janáčkův Števa v Její pastorkyni a Boris v Kátě Kabanové, Smetanův Jeník v Prodané nevěstě, Dvořákův Princ v Rusalce a Jiří v Jakobínu, Belliniho Pollione v Normě). V roce 1999 se na turné v Japonsku představil jako Tamino a o rok později jako Kudrjáš v Janáčkově Kátě Kabanové při premiéře této opery společně s Tokijskou filharmonií, která si jej vybrala i pro provedení Janáčkovy opery Z mrtvého domu (2003). Ve stejném roce zpíval s velkým úspěchem v Massenetově Manon ve Vancouveru a v Donizettiho Donu Pasqualovi na Kypru. Od roku 2004 spolupracuje s pařížskou Opéra National, kde úspěšně vystoupil jako Jeník (Smetana: Prodaná nevěsta) a dále účinkoval v operách R. Strausse Ariadna na Naxu, Růžový kavalír a Elektra, v Janáčkových operách Z mrtvého domu a Věc Makropulos, ve Verdiho La traviatě a v Životu prostopášníka Igora Stravinského. Mezi jeho nejnovější angažmá patří Princ (Dvořák: Rusalka) ve vídeňské Volksoper,  titulní role Wagnerova Lohengrina na Tiroler Festspiele Erl, Janek ve Věci Makropulos v Oper Frankfurt a na Salcburském festivale, Ladislav Podhájský (Smetana: Dvě vdovy) v Angers a Nantes a v roce 2013 Andrej (Čajkovskij: Mazeppa) v berlínské Komické opeře. Je zván ke koncertním vystoupením na domácí i zahraniční pódia (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Anglie, USA, Japonsko), účinkoval na prestižních festivalech, např. v Edinburgu a na Pražském jaru, spolupracuje s významnými orchestry, jakými jsou Česká filharmonie nebo Royal Scottish National Orchestra. Věnuje se i staré a duchovní hudbě (Bach, Haydn, Mozart, Rossini). Spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí, podílel se na nahrávce opery Pavla Haase Šarlatán pro firmu Decca. V březnu 2013 získal prestižní Cenu Thálie 2012 za ztvárnění role Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, stejné ocenění získal za rok 2014 za roli Jaroměra v opeře Zdeňka Fibicha Pád Arkuna v inscenaci Národního divadla.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na