Aleš Jenis jako Don Giovanni v Praze dnes i příště

W.A.Mozart: Don Giovanni (Oper St.Gallen)

Třiatřicetiletý bratislavský rodák studoval původně hru na klavír a teprve před dvanácti lety přešel na bratislavské Konzervatoři na zpěv. Brzy se objevuje – v Praze, a to ve Státní opeře, jako Papageno v Mozartově Kouzelné flétně a také jako Morales v Bizetově Carmen. Záhy začal pravidelně vystupovat v opeře bratislavského Slovenského národního divadla – opět jako Don Giovanni, ale také Riccardo v Belliniho Puritánech či Čajkovského Eugen Oněgin.

I přes své mládí má Aleš Jenis za sebou také řadu představení i na scénách zahraničních – a to včetně milánské La Scaly a newyorské Metropolitní opery (to jako Vězeň, resp.Don Juan v Janáčkově opeře Z mrtvého domu), v berlínské Deustche Oper, Novém národním divadle v Tokiu, Teatro Municipal Santiago de Chile, valencijském Palau de les Arts, Glyndebourne, ve vídeňském Konzerthausu… Šlapat tak začíná na paty svému staršímu úspěšnému bratrovi Daliborovi; prakticky jakémukoli hovoru na tohle téma se ale zásadně vyhýbá.

V jeho repertoáru najdeme vzhledem k jeho věku nečekaně dlouhý soupis operních postav: řadu belcantových rolí (Donizettiho Enrico z Lucie di Lammermoor, Alfonso ve Favoritce či Malatesta v Donu Pasqualovi), Rossiniho Lazebníka Figara i Dandiniho z Popelky, úlohy mozartovské (například Guglielmo v Cosi fan tutte, Hrabě ve Figarově svatbě), Beethovenova Dona Fernanda ve Fideliovi, Gounodova Valentina z Fausta Massenetova Lescauta z Manon či Alberta z Werthera – toho zcela nedávno ukázal v Ostravě. Aleš Jenis má také nastudovaného Přemysla z Fibichovy Šárky a Janáčkova Revírníka z Lišky Bystroušky. Úspěchy měl jeho Sharpless z Madamy Butterfly, ale i Hlasatel z Wagnerova Lohengrina, z písňového repertoáru uveďme alespoň Dvořákovy Biblické písně.

L.Janáček: Z mrtvého domu (La Scala Milán, Met New York)

Mezi prvními operními domy, které vám daly příležitost, byla pražská Státní opera. Jak na svá tehdejší vystoupení vzpomínáte?

Jako na skok do bazénu za účelem naučit se plavat. Doskakoval jsem do postavy Papagena v Kouzelné flétně v režii pana Ladislava Štrosse, a to přímo ze školní lavice. Kvůli tomu jsem přerušil studium na konzervatoři, byla to moje první profesionální zkušenost.

Jak se od té doby změnil váš hlas? A co děláte pro svoji hlasovou kondici?

Změnil se hodně, určitě dostal víc barvy a trochu zmužněl, pokud se to tak dá říci. Je to přirozený efekt hlasového dozrávání. Pro pěveckou kondici nedělám nic moc extra. Hlavní je každý den hlasu věnovat aspoň deset minut práce. Je to ovšem individuální. Nevyhledávám zakouřené prostory, příliš nepiju tvrdý alkohol, ovšem pivo je super…

Co považujete za svůj největší úspěch ve vaší dosavadní kariéře?

Že ještě zpívám… A že mě to baví.

Jaká vystoupení vás čeká v nejbližší době?

Především turné po Francii, v Limoges a Aix-en-Provence, a to jako Marcello v Pucciniho Bohémě a Hally v Rossiniho Italce v Alžíru.

Jaké máte cíle, sny ve své profesi? Ať už role, či operní domy, kde byste chtěl zpívat…

Rád bych si zazpíval ve Vídeňské státní opeře a znovu také – jak to jen trochu bude možné – v metropolitní opeře. Z rolí v budoucnu určitě Posu ve verdiho Donu Carlosovi a Čajkovského Roberta v Jolantě a Mazepu.

Operní fanoušci jsou hodně zvědaví také na soukromí zpěváků. Jaké je to vaše?

Moje soukromí je příjemné místo, kde se cítím dobře a odpočívám. Jsou to vzácné momenty, kdy mám čas věnovat se jiným věcem, na které jinak nezůstává čas.

Děkujeme za rozhovor a těšíme na toho dnešního, ale i nového Giovanniho!

Ptal se Vít Dvořák