Pucciniho Děvče v Met aneb Je vůbec třeba recenze?

Mohlo by se zdát, že recenci včerejšího přenosu z Met začínám až příliš odvážnými slovy. Na druhou stranu je právě samotný název asi tou nejvýstižnější charakteristikou posledního představení, které vzniklo ke stému výročí prvního uvedení tohoto díla, což se stejně jako mnoho dalších informací o díle dočtete zde.

 

A proč bychom se netěšili z recenze? Především kvůli scéně a režii. Tak nějak mi už docházejí slova, kterými bych v poslední době hodnotil některé scénografie a režie v Met, kterým doposud kraluje včerejší Děvče. O tom, že Amerika je výkvětem konzumní společnosti, dnes již většina z nás nepochybuje. To se nutně musí projevit také v umění, které stav společnosti dokonale odráží. Nechci se opakovaně hádat na téma moderna či inovace, ale již během prvního dějství mi bylo jasné, že při pohledu na takový realismus musí i dobová fotografie zblednout závistí. Někdy mám pocit, že nejde o to udělat inscenaci dle jejího historického kontextu, ale spíše o jakési ustrnutí či pohodlnost. A nehledají-li se nové cesty, pak je umění mrtvé a nemluví. Přestavá vlastně existovat. Ovšem pro konzumní publikum je přeci mnohem jednodušší přijít, vypnout, dívat se a poslouchat, zatleskat, odejít a zapomenout.

Dalším důvodem, proč by místo recenze stačilo jen pár slov, je hudební stránka večera. Přestože se Deborah Voigt nechala slyšet, že po ztrátě nemalého počtu kilogramů to již jaksi není ono, zůstává i nadále naprosto jedinečná. Role Minnie jí sedí perfektně. Souhlasím s jedním americkým kritikem, který napsal, že není jiné umělkyně, která by si s touto rolí poradila lépe než Debbie. I přesto, že na jevišti strávila v podstatě celý večer, na sobě nedala znát jedinou známku únavy a hlasově se s partem, který je napsán možná až příliš vysoko, dokonale sžila. Obdivuhodné byly její nilssonovské výšky, které musely být naživo naprosto strhující.


Lucio Gallo alias Jack Rance v roli žárlivého šerifa dle svých vlastních slov zavzpomínal na své mládí, kdy v televizi běžela velká spousta westernů, které mu posloužily jako zdroj inspirace. Když se ho Sondra Radvanovsky zeptala na rozdíl mezi Scarpiou a Rancem, odpověděl, že Jack je narozdíl od toho druhého kladnou postavou, která se snaží zjednat spravedlnost. Řekl bych, že ne tak docela, protože se narozdíl od svého soka chtěl Minnie dobrat násilím. Co ale zpochybnit nemohu, jsou jeho herecké a pěvecké kvality. Stačí jediný pohled a divák dokonale ví, s kým má tu čest.


Tak trochu ve stínu dvou výše zmíněných interpretů stál Marcello Giordani jako Dick Johnson. Avšak ne proto, že by jeho výkon nedosahoval kvalit jeho kolegů, ale proto, že mu Pucciniho partitura nedopřála stejné množství taktů. Budu-li citovat jeho vlastní slova, pak mu spolupráce s Voigt vychází na výbornou a jevištní alchymie tyto dva umělce váže opravdu dobře. Na otázku Sondry Radvanovské, zda-li jižanskému Sicilanovi transformace v hrdinu Západu nečiní obtíže, odpověděl podobně jako Lucio Gallo.

Nicola Luisotti dle mého názoru vedl orchestr Metopery velmi dobře, ale zdá se mi, že hudební režie zasahuje do přenosů více, než by měla. Tentokrát to bylo patrné především na začátku, kdy si nebylo možné nevšimnout (alespoň v Hradci Králové) kromě několika výpadků zvuku také nápadných zásahů do zvukového výstupu.

Myslím, že uctít sté výročí premiéry Pucciniho Děvčete ze Zlatého západu se Metropolitní opeře podařilo. Snad by byli spokojeni také protagonisté tehdejší premiéry včetně naší Emy Destinnové, protože z hlediska hudebního nastudování Metopera udělala skutečně maximum.


Giacomo Puccini:
La fanciulla del West
Dirigent: Nicola Luisotti
Režie: Giancarlo Del Monaco
Scéna a kostýmy: Michael Scott
The Metropolitan Opera orchestra and Chorus
Premiéra 10.října 1991 Met New York
Met in HD live 8.1.2011

Minnie – Deborah Voigt
Dick Johnson – Marcello Giordani
Jack Rance – Lucio Gallo
Joe – Michael Forest
Handsome – Richard Bernstein
Harry – Adam Laurence Herskowitz
Happy – David Crawford
Sid – Trevor Scheunemann
Sonora – Dwayne Croft
Trin – Hugo Vera
Jim Larkens – Edward Parks
Nick – Tony Stevenson
Jake Wallace – Oren Gradus
Ashby – Keith Miller
Post Rider – Edward Mout
Castro – Jeff Mattsey
Billy Jackrabbit – Philip Cokorinos
Wowkle – Ginger Costa-Jackson

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (56) “Pucciniho Děvče v Met aneb Je vůbec třeba recenze?

  1. Ze včerejšího přenosu jsem odcházel nadmíru spokojen. Uchvátila mne především Deborah Voigt naprosto suverénním pojetím role (po všech stránkách), postavu Minnie má propracovanou do nejmenších detailů. Giordani a Gallo též výborní. Režijní a scénické pojetí Giancarla del Monaca naprosto vyhovovuje většinovému americkému vkusu. Monaco dělal pro MET také Simona Boccanegru nebo Stiffelia, je to prostě jeho styl. Hudební nastudování se mi jevilo velmi precizní.

  2. nemohu si pomoci, ale připadal jsem si jako v muzeu, kde na něco koukám přes sklo a ještě s notným odstupem. V porovnání třeba s inscenací z Amsterodamu (jak zmiňoval u článku o fanciulle Dan) to včera byla nuda. A navíc – D.Voight má pro všechny situace jeden dva univerzální výrazy, herecky nic moc. Giordani má čím dál víc zastřený hlas, Dick mu moc nesedí. Karel

  3. Tato opera je dost problematická sama o sobě. Do značné míry se jednalo o "muzeum" už při premiéře v roce 1910. Ten příběh se odehrává v Kalifornii ve 40. letech 19. století, Divoký západ v roce 1910 ale vypadal už hodně jinak, fakticky už neexistoval. Na rozdíl od jiných Pucciniho příběhů (Butterfly, Tosca, Il Tabarro) je Fanciulla hodně naivní. Vždycky jsem s ní proto měl trochu "problém". Ne po hudební stránce, jsou tam skvělá místa, ale ten příběh…

  4. Voight sice ztratila kila, ale herecky byla toporná jako štangle. Další příklad toho, že evropské operní domy mají co nabídnout a jsou trochu dál, než konzervativní Met. Třeba La fanciulla z roku 2008v Amsterodamu byla nádherná práce scénografa i režiséra! Žádné muzeum.

  5. Myslím že tato opera už není tolik veristiská jako Bohéma, Butterfly nebo Tosca. Takže divák není stržen do děje tak silně. Já se taky včera chvílemi nudila. V ND se mi tato opera líbila víc, a to včetně Evy Urbanové. Janka

  6. Předně: Giordani je italský tenor, absolutně nevhodný pro roli pistolníka. Takže to bylo místy až směšné. Nicméně, kde brát tolik dobrých tenorů. Je jich prio tuhle inscenaci třeba víc. Jan

  7. Myslím, že to bylo povedené. Krásná scéna, kostýmy. Jen Puccini to nebyl. Nějak mi chybělo vygradování aslzy v očích, které mívám u Madame, Bohémy i Toscy. Ráďa

  8. No a je to tady. Týden tu vydávají články, jak to v kině stojí za nic a pak prsk a vydají pochvalnou "recenzi" na kino! Proč stále někdo dělá reklamu tomuhle mizernému konzumu zabalenému v pozlátku s logem Met in HD!

  9. D. Vight roli zvládla skvěle a spřehledem, rozhodně nebyla toporná herecky. Urbanka měla s výškami daleko víc co dělat a nehrála v pražské Minnie přesvědčivě.

  10. mně se výprava líbila a Giordaniho zpěv i scény s Minnie taky. Není to můj největší oblíbenec, ale když už ho kdy poslouchám, tak jsem poměrně hodně spokojená, takže ho asi budu muset přehodnotit. a vypadá moc hezky:-)) takže se mi tam hodil.

    hanka

  11. Byl to second hand jak se patří. Co platno, když vše bylo neobnošené, když z toho notně čpěl naftalín.

  12. Ha, naftalinové… trefné! Upřímně, tato opera se mi zdá poněkud stupidní v každém případě. Ale jako metropolitní dildo se docela hodí.

  13. Mně se také Děvče ze západu v ND líbilo více. Zvláště Minie v podání paní Bogzy. Text je sice naivní, ale hudba je moc pěkná.
    Vlasta

  14. Námět pro našince jen těžko akcepttovatelný a v těch dobových kulisách! Souhlasím s Vlastou, text trapný, ale hudba je to pěkná a jiná, než u Pucciniho bývá zvykem.

  15. Úsloví "metropolitní dildo" se začíná šířit a začíná být i poněkud trapné, zdá se mi. Pokud náhražka, tak za co a pro koho? Pro ty, kteří nemají šanci zúčastnit se přímo představení v MET? Na rovinu, kolik z nás zde diskutujících může navštívit několik představení v MET během sezony. Já tedy ne. A tudíž se, v tomto případě, spokojím i s náhražkou. Časté volání "Nechoďte do kina na operu, jděte raději do Národního divadla" pokládám za pomýlené. Ať lidé chodí do na operu do kina i do divadla! Ale těžko budou chodit na mizerná představení. Když jsem studoval v Praze, chodil jsem do ND poměrně často, a leckdy mi z tamních produkcí bylo stydno. Takže se nedivím, že když české jeviště nabízí podprůměrnou kvalitu, někdy až šmíru, diváci si dojedou do Vídně, Mnichova, Drážďan, Berlína, nebo jdou na přenos opery z MET, nemají-li možnost si do výše zmíněných měst zajet.

  16. Jen malá poznámka k "akceptovatelnosti námětu pro našince" (podotýkám, že i já, jak jsem výše v diskuzi napsal, přistupuji k této opeře s velkou rezervou): jak se potom dívají v USA na Prodanou nevěstu, též v dobových kulisách:-)

  17. To fanbdorin

    Popisujete to docela přesně. Alůe poněkud pikantní je, že váš popis náhražky popisuje – dildo.
    Jste si tak docela jistý, že "šmíru" najdete jen v Praze? Možná. Nabídka se liší.
    V Drážďanech, Vídni, či v Mnichově nabídnou českému divákovi operu (většinou kvalitní). V Metropiltní mu nabídnou zase dildo…

  18. To anonymní 18:22

    Špatná představení mohou být všude. Viděl jsem řadu inscenací ve Vídni a ne všechny byly perfektní. Ale většinou byl problém v režii, ne v pěvcích nebo v orchestru, na rozdíl od českých scén.
    Ale ještě k MET: také nabízí operu. Jenom svým způsobem. Chápu, že diváka navyklého na moderní inscenace evropské irituje konzervativnost až zatuchlost některých představení, ale někdy je mi milejší tradiční pojetí než pokusy o násilné aktualizace a prezentace režisérova ega. Co třeba Eugen Onegin v MET, to nebyla opera? Mimochodem italské režijní koncepce jsou s těmi americkými často ruku v ruce, viz Zeffirelli, Giancarlo del Monaco.

  19. Na představení MetinHD chodím velice rád. Úroveň přenosů je opravdu vysoká. Je mi celkem jedno jak moc nebo málo je to zvukově "dodělané" nebo ne. Ti zpěváci a hudebníci zpívat a hrát umějí, jinak by v MET nezpívali a nehráli. Že se mi některý líbí víc než jiný je věc osobního vkusu. Žádná technika ale z nikoho (v live přenosu) lepšího zpěváka neudělá. Zaujalo mě něco jiného. V souvislosti s neustálými dohady, zda METinHD ano či ne a jestli je to opravdu kvalitní nebo srovnatelné s opravdovým divadlem bych rád připomněl, že v každém přenosu provázející umělec velmi důrazně upozorňuje, že přenosy v kině (se světovými hvězdami) jsou sice pěkné, ale nic nenahradí zážitek z opravdového divadla. A zve diváky aby se přišli podívat do MET (samozřejmě) a nemají-li možnost přijet do MET, ať navštíví operní divadlo ve svém okolí!!! Takže ta některými zatracovaná MET vlastně dělá super reklamu všem operním divadlům na celém světě. 🙂 Marek

  20. Co sledujeme v kině, bohužel není živý přenos, to se nikde takhle nedělá. Vysílá se kompilát záznamů z předchozích představení (několik dnů starý), s určitým fázovým zpožděním, aby se dalo vysílání zastavit, pokud by došlo k hrubému nesouladu s aktuálním děním v divadle (např. kdyby se zpěvák zranil nebo by zkolaboval). Záběry do hlediště bývají aktuální. To je taky důvod, proč se nikdy nevysílá "přímý přenos" z prvního představení, ale vždycky až několikátý v sérii. Musí se zaznamenat a sestříhat materiál.

  21. Takže tyto přenosy z Met jsou vlastně podvod??? DŠ

  22. Byl jsem hodně zklamaný, ne výkony zpěváků (ty byly velmi dobré až na italsky přeslazeného a šustivého Giordanniho), ale režií. Proboha – takto se inscenovala i Národním opera před třiceti lety! Snad jediné, co tam ještě chybělo, bylo zametání koňských bobků:-(((

  23. Jasně, inscenace je úplně nemožná a nemoderní, minimálně Harry a Happy měli být deklarovaní gayové, Minnie měla dřevorubce zarazit ostře formulovanou SMS a Johnson měl být polepšeným drogovým dealerem, který v rámci pokání odchází do Venezuely bojovat proti Chávezovi.

  24. @Anonymní 9. ledna 2011 21:02: Vy jste ale znalec. Tak jak to je? Vysílá se aktuální dění nebo kompilát z předchozích představení? A proč zpoždění? Jakože kdyby zkolaboval zpěvák při přímo při představení, že by nám to ukázali hned v přímém přenosu protože vlastně sledujeme nějaký záznam? To, co jste napsal nemá logiku!!! 🙁 Marek

  25. Taky jsem něco slyšel o tom, že se vysílá vlastně hotový záznam s nějakým zpožděním. Jestli je to podvod, to záleží na tom, jak to chcete vidět. Jak hodnotit koncert, který je postavený na playbacku? Jak nahrávku na CD, kde je přmo uvedeno, že byla nahrána během několika dnů (ačkoliv trvá třeba 40 minut?). Každopádně někteří umělci na sebe prozradili, že ta či ona výsledná verze nahrávky je sestavena ze segmentů natočených v různém čase. A ona ta zvukařská alcyhmie bývá mnohdy i trochu slyšet.

  26. Jaký "záznam se zpožděním"? Záznam se ze samé podstaty vysílá VŽDY se zpožděním. 😉 V případě MET maximálně sledujeme live představení se zpožděním několika vteřin nebo minut. A co má s tímhle dělat "koncert, který je postaven na playbacku"? Vždyť je to nesmysl. Víte vůbec co to je playback? A co se týče nahrávek, tak VŠECHNY nahrávky na světě (nebo jejich drtivá většina) jsou nahrávány mnohem delší dobu než trvají!!! To na sebe nemusí prozrazovat umělci, to je všeobecně známé. 😉

  27. @Anonymní 9. ledna 2011 21:02:
    To je fakt zajímavé. Představte si, kdyby při aktuálním představení musel třeba od začátku nastoupit záskok. Co by pak vlastně vysílali?

  28. Ad diskuze o dildech: už brzy začne v Praze festival Jednoty hudebního divadla, to zase uvidíme a uslyšíme, co máme v Česku za operní šidítka. Na evropskou úroveň takovou jakože celkem dobrý standard, v žádném případě však špička dosáhne pouze někdy Národní divadlo v Praze. Do Státní opery se nedá chodit vůbec. Při posledním festivalu JHD před dvěma lety jsem poctivě odchodil všechna představení oblastních operních souborů, ale stálo mě to tři a často i pět přestávkových becherovek, abych je vůbec vydržel do konce a neodešel z divadla. Nezlobte se na mne, ale tomuhle neříkám opera.

  29. Přesné. 🙂 Obávám se, že se pohybujeme v hájemství klasického "čecháčkovství". Přece není možné, že by něco nebylo jinak, že by nás někdo nešidil!!! 😀

  30. Předchozí komentář patří k Anonymu z 10. ledna 2011 10:19 nikoliv k diskutujícímu o "dildech a oblastních divadlech."

  31. Omlouvám se, nikoliv Anonym, ale VlaM, už se v tom ztrácím. 🙁

  32. @Anonym 10. ledna 2011 10:32: Obávám se, že těch "pět přestávkových becherovek" jste si dal i při psaní vašeho příspěvku. Vždyť některé věty ani nedávají smysl!!! 😉

  33. No ono to chce někdy Bechera nebo Fernet i na přenosy do kin. Vydržet Zlato Rýna bylo bez toho jen obtížné 🙂

  34. A jejda, tady někdo někomu šlápl na bébinko, když se mu otřel o jeho modlu – MET. Ale myslím, že reakci na to není třeba brát příliš vážně, pokud jde o posudky kvality zdejších operních domů. Kritik tomu zjevně moc nerozumí, soudě podle toho, že vše, co je z New Yorku, považuje za vrchol kumštu … LOL 🙂

    Ano, Zlato Rýna, správný postřeh! (mezi námi, dikce Stephanie Blythové, to, jak "kousala" němči nu, bylo příšerné, a už jen to stačilo udělat z inscenace nejedlé sousto).

  35. Tahle opera mě nijak nezaujala. Puccini je mistr krásných a vypjatých scén, které člověka ženou až k slzám. Tohle bylo takové muzeum. Námět mi přijde pro operu zcela nevhodný. Dara

  36. Zpověď Dicka před popravou ,nebo prosba Minnie k vesničanům ,to je něco nádherného,vždycky mi vyhrnknou slzy, ale ne v kině a v tomto provedení. Poprvé mne to nechalo chladnou.
    Vlasta

  37. pro Vlastu: ano, taky mne dojímá. Jen je pravda, že to není čistý Verismus, ve Fanciulle se Puccini od Verismu již odklání a jde o ucelenější tok hudby i zpívaného slova.

  38. Zcela nevhodné bylo obsazení Giordaniho. Italský lyricky zabarvený tenor působil jako pistolník skoro jako v Limonádovém Joe. Vevztahu k ostatním kovbojům to bylo až humorné. Tady dirigent nebo dramaturg sáhl při obsazování vedle. Voight byla skvělá. Role je pro ní velmi vhodná.

  39. Přiznám se, že příběh je trapný a jako námět pro operu skoro úsměvný. Vím, že operní náměty bývají love story, či podobné příběhy založené na citech a také nepravdivé nebo mnohdy prostoduché, ale tohle je tak podivný námět pro operu, že jsem se s tím nevyrovnal a z kina po prvním dějství odešel. Prostě blbina a ještě zpívaná. Karel J.

  40. Voight byla skvělá, s Giordanim jsem měl taky malinko problém. Jinak projekce ani nezklamala ani ničím překvapivým nenadchla. Standard Met kvalita. Inscenaovat jinak se tahle opera asi ani nedá. Příběh nám blízký není, američané ho prořívají spíš, ale ušlo to. Jaromír Š.

  41. Byli jsme na Děvčeti v Amsterodamu. Byla to velmi zajímavá inscenace, která byla udělaná netradičně.V závěrečné scéně se dokonce navodila atmosféra casina. Ale trochu to šlo proti libretu. Tenhle přenos byl zase až příliš klasický. I když, co s tím dělat? Námět je opravdu trochu přihlouplý. Takže vlastně takhle to šlo ustát.

  42. Dovolil bych si také maličko přispět – určitě bych ocenil jiná Pucciniho díla, ale když se při premiéře zaskvěla Destinnová s Carusem…Námět mne ale jako Středoevropana také moc nechytil, přesto souhlasím s názory, že Voight zpívala výborně /byť herecky nic moc/ a že Giordano je asi vhodný pro jiné role. Rád bych se ale spíše vyjádřil k velmi kritickým přenosům z MET. Jistě si někdo pamatujete, jak rozhořčeně se stavěli kritici a "odborníci" k novému žánru dětské četby – ke knihkám J.Rowlingové o čarodějnickém učni. Není jedno, jestli děti čtou H.Pottera nebo B.Němcovou? Vždyť by nikdo již nespočítal, kolik miliónů dětí přiměl H.Potter ke čtení – a kdo jednou začne číst, již nepřestane. Také vidíte paralelu s "komerčním" METinHD? Petr

  43. P.S. Omlouvám se, jistě jste si všimli, že mi vypadlo několik slo….kritickým hlasům k přenosům z MET…
    Děkuji za pochopení!
    Petr

  44. La fanciulla z Metropolitní opery byla dalším z nudných večerů – podobně jako třeba nedávno Boris Godunov. Jak v dnešní době mohou tak šíleně muzeální inscenaci obnovit a ještě pustit do kin? Možná tak ještě před deseti patnácti lety, ale dnes to udělalo Met spíše medvědí službu.

  45. Ale to je přeci tak. Inscenační tradice Met taková je. Bojí se udělat dobrou a zajímavou moderní produkci, protože léta dělají tohle. Když se trochu do něčeho pustí, je to takový nedodělek (jako třeba Náměsíčná nebo Macbeth). Nezbývá, než u Met se s tím smířit a počítat s tím. Jan

  46. Probůh, PROČ by musela být produkce "moderní"??
    Vy snad, pokud Carmen nestojí v telefonní budce a pašeráci nejezdí mercedesy, nechápete dějovou zápletku?
    Nebo v čem tedy spočívá ona "modernost"?

  47. Tady snad ani nejde o modernost výpravy. Ten příběh Děvčete je pro nás stupidní a jen těžko uchopitelný. Aby opera mohla žít, měla by být sdělná a něco říkat i dnešnímu člověku. V tom je ta modernost.

  48. Pokud jde o sdělnost – např. filmové westerny mají rovněž dobovou, t.j. nemoderní výpravu, přesto je dnešní člověk chápe. Přestože jsou rovněž stupidní (tato tématika snad ani jinak nejde).

  49. Já se přiznám, že také úplně nechápu, v čem spočívá touha obecenstva po modernosti. Z celého představení vnímám na prvním místě hudbu a zpěv, to ostatní vidím jako jakýsi doplněk, protože ta muzika má holt i nějaký děj. Modernost vidím především v tom, že sólisté nebudou zpívat a hrát ve stylu "Caruso" nebo Callasová" (při vší úctě k nim, ovšem s ohledem k jiné době), ale budou vládnout pěveckou a hereckou technikou počátku 21. století. Což většinou splňují. Pokud chci výpravnou, neotřelou či aktualizovanou" scénu, tachnické efekty, atd., tak si raději zajdu na činohru nebo už přímo do kabaretu.
    Mne třeba zajímá, jak zpěvák tvoří tón, jak se vyrovnává s technickými obtížemi partu, jak funguje souhra atd. To vše mohu sledovat pěkně z detailu.

  50. Ad diskuze o moderních inscenacích: obecenstvo u nás po ničem extra moderním podle mě příliš netouží. To jen hrstka pražských intelektuálů, která se exhibuje na tomto portále.

  51. Já žiju na severu Čech, na přenosy chodím většinou v Žatci, takže za pražského intoše se skutečně nepovažuju. Ale to co jsem viděl z Met naposledy mě neskonale nudilo, podobně jako třeba i Boris. Přiznávám že to je možná i tím, že občas zajedu za operou ven – většinou do Německa, dost ale sleduju i produkce přenášené zahraničními TV. Takže prosím neházejte nás nespokojence s muzeálními nudnými operními inscenacemi do jednoho pytle s "pražskými intelektuály". Vladan

  52. Pro předchozího. Opravdu netouží. Stačí málo, hvězdné jméno a barevné obrázky. Kdo nepoznal dobré francouzské víno, vystačí s s čučem v krabici. Dokud nemám přehled, budu spokojený s tím, co mám. Ale život je neustálé hledání, vzdělávání, zvětšování obzorů. Proto je dobře, že krom klasických a nenápaditých režií v Met s dobrými pěveckými výkony, je možnost vidět i La Scalu a bude možnost nahlédnout i do mnichovské Státní opery. Kdo hledá něco jiného než pohled do úst zpěvákům zblízka (aby viděl jak se jim mezi plombami a obtloustlými tvářemi pod vrstvou líčidel tvoří tón), koho baví přemýšlet nad příběhem libreta a jeho hudbou v souvislostech inscenačního pojetí, ten asi nebude jen zaprděným intelektuálem. Bude mít o operu jako umělecký žánr hlubší a komplexnější zájem. Proč byla tak úspěšná brněnská Lulu, Věc Makropulos v Praze? No protože přinesly něco víc, než jen pěkný zpěv dle partů v dobových kulisách.

    Přátelé, aby opera žila, je potřeba ji přiblížit současnému životu, najít v ní s ním paralely! To je obrodný proces opery a ne lpět na tradicích! Někdo z pisatelů přede mno tady píše, že činohra mu objevně inscenovaná nevadí. Proč by nemohla být objevně inscenovaná i opera.

    Nepřijímat jiný než tradiční režijní výklad jako součást uměleckého záměru je zaprděné a moc to o vztahu k tomuhle žánru nesvědčí.

    DH

  53. to DH: krásné, ale poněkud utopické. Např. mnichovská Rusalka určitě davy typických návštěníků operních představení v ČR příliš neosloví, jestli je rovnou nepobouří. A myslím, že to je realita, kterou lze jen těžko popírat. Tento týden byla v Kultuře na dvojce reportáž o obnovené inscenaci ostravské Jenůfy. V reportáži neopomněli všichni dotazovaní od režiséra, přes dirigenta i představitelky Jenůfy a Kostelničky sugestivně sdělit, že se jedná o veskrze tradiční inscenaci bez jakýchkoliv inovací. Proč asi?

  54. Pro DH: Dám vám příklad:
    Podle Vás jsou asi všichni pravidelní návštěvníci koncertů Zaprdění intelektuálové, protože poslouchají výhradně hudbu a o přemýšlení nad textem (u vokální hudby) a hudbou v souvislostech inscenačního pojetí evidentně nemají zájem, protože při koncertě se jakési šíleně módní "aktualizace" opravdu moc přinést nedá. Uvědomte si, že pokud si takový typický koncertní divák jde poslechnout operu (protože i tam je spousta krásné hudby), tak jestli Rusalka civí do jezírka nebo do elektrárenského odkaliště, je mu úplně šumák.

  55. Psala jsem o tom u na jiné stránce. Myslím si, že Dick Johnson sedí mnohem líp Curovi, než Giordanimu. Viděla jsem s Curou tuto operu 3x, 2x v Londýně a 1x v Zurichu. Dovede do toho dát, na rozdíl od Giordaniho, drama a správné emoce. Kromě toho nemyslím si, že by ta opera nám už nic neměla co říct, je to součást naší historie (= západní civilizace). Před několika lety jsem slyšela La Fanciullu na Vltavě (záznam z MET ?)- nevím, kdo by byli interpreti (ještě jsem ji neznala v interpretaci s Curou a opera odezněla, aniž by mě nějak zvlášť tehdy chytla), ale zaujalo mě, když Ivan Ruml během přestávky říkal, že závěrečnou árii tenora – "Che la mi creda" si zpívali za první světové války vojáci na frontě v zákopech… Dnes, když tuhle árii s Curou slyším, to zoufalství těch mladejch kluků v zákopech si dovedu skoro představit. Proto má tahle opera pro mne i dnes mnohem hlubší význam… I když se to jmenuje La Fanciulla – postava Dicka Johnsona/Ramereze tam je dramaticky nosná a zásadní.
    Kdo můžete, zajeďte se na tuhle operu podívat do Zurichu, tam je produkce velice zajímavá – jak z doby němého filmu.
    Violeta

  56. Podle Met Opera Database:

    Premiera soucasne inscenace s D. Voigt ke 100.vyroci La fanciulla byla 96. predstaveni v historii Met.

    Jako Minnie se tam drive predstavily mj.: Destinn, Jeritza, L. Price, Kirsten, Tebaldi, Daniels a Dimitrova.

    Jako Dick Johnson mj.: Caruso, Martinelli, Tucker, Corelli, Konya, Domingo a Martinucci.

    31.rijna 1961 Leontyne Price ztratila hlas, odrikala z poslednich sil zbytek 2. dejstvi a dale uz nemohla. Nahrada – Dorothy Kirsten – byla doma v hotelu Murray a prispechala dokoncit operu. Behem prodlouzene prestavky nezi 2. a 3. dejstvim ji dokonce stihli upravit kostym. System "covers" fungoval trochu jinak – a to neexistovaly mobilni telefony ani internet! Onen hotel nebyl nastesti moc daleko od stare budovy Met na Broadway a 39. ulici. Vse dobre dopadlo, opera i Dick Johnson byli zachraneni.

Komentáře jsou uzavřeny.