Alinde Quintet ve znamení ptačího zpěvu

Výrazový potenciál pětice různých dechových nástrojů je značný a nabízí se otázka, proč působí tak soudržně, když je to sestava vlastně velmi nesourodá – jeden nástroj, který je v podstatě píšťalou (flétna), jeden jednoplátkový (klarinet), dva dvojplátky (hoboj a fagot) a jeden dokonce ze skupiny úplně jiné, dechových nástrojů žesťových (lesní roh). Ne vždy asi platí pravidlo, že jediným správným řešením je kompaktní zvuk. Odlišnost zvukové barvy a artikulace má totiž na druhé straně i své výhody, může nám kupříkladu zlepšit orientaci v hustém předivu hlasů, nejblíže k různorodému ptačímu zpěvu má nesporně stejný princip tvoření tónů, jaký mají dechové dřevěné nástroje.

Toto jsou jen bezděčné úvahy, které provázely poslech jednoho rozhlasového koncertu na stanici D-dur. Alinde, původně jedna z písní Franze Schuberta, je i názvem dechového kvinteta, složeného z pěti mladých českých hudebníků, Anny Taláckové (flétna), Barbory Trnčíkové (hoboj), Davida Šimečka (klarinet), Kryštofa Kosky (lesní roh) a Petra Sedláka (fagot). Hrají spolu sice teprve pět let, mohou se však již pochlubit celou řadou úspěchů. Je to úctyhodný fakt zejména v případě, když si uvědomíme, že nemohou mít dostatek možností a času spolu systematicky pracovat, protože každý působí většinou svého uměleckého úvazku úplně někde jinde (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Orchestr Národního divadla, Filharmonie Brno, Prague Philharmonia).

Výše popsané organologické rozdíly v sestavě souboru byly znát, zejména když se zabýváme těmi opravdu nejmenšími detaily. Koskova horna se nejlépe uplatnila ve vyšších dynamických úrovních. V pianu a při dílčích souhrách se jak v intonaci, tak i v témbru cítila poněkud nejistě. Flétna Anny Taláckové byla po celou dobu zbytečně v ústraní, výrazněji se však tento part uplatnil tehdy, když interpretka sáhla po pikole. Zvukomalebné a zejména pak dynamické tvárnosti svého nástroje v plné míře využil klarinetista David Šimeček. Nejlépe však toto pětičlenné spojení nesporně vyhovuje oběma dvojplátkům, hoboji a fagotu. A byli to právě tito dva interpreti (Trnčíková a Sedlák), kteří zásadním způsobem určovali výrazovou stránku koncertního vystoupení. 

V souhrnu však lze konstatovat, že umělci hráli lehce, čistě, co se týče souhry přesně, mezi sebou nemají žádný výrazně slabší článek. Volili přiměřenou míru agogických změn, sympaticky zapůsobili zejména svojí přirozeností a skromností. Pozitivní roli zde hrají nejen nesporné umělecké kvality každého z členů souboru, ale i přátelské vztahy a mladistvé nadšení.

Koncert byl vysílán ze Studia S1 Českého rozhlasu na pražských Vinohradech v pondělí 8. dubna v 19:30 hodin v přímém přenosu, provázel jím rutinovaný Vojtěch Babka. Nejprve přítomnému publiku a rozhlasovým posluchačům představil mladé umělce a uvedl jejich program. Na úvod zaznělo výsostně klasicistní Andante F dur pro dechové kvinteto Wolfganga Amadea Mozarta (Kv. 616). Dílo vzniklo v roce 1791 a je to v podstatě rondo s variacemi. Vyslechli jsme verzi v úpravě německého klarinetisty Ulfa Guido Schäfera. Následoval třívětý Dechový kvintet g-moll z pera francouzského flétnisty Paula Taffanela (Allegro con moto, Andnante, Vivace). Ač zanícený vyznavač odkazu Johanna Sebastiana Bacha, v jeho skladbě je již přítomen romantický vzruchu. Ptačí jména (v originále „Naming of Birsd“) je název dechového kvinteta Sally Beamish, současné britské skladatelky, která v tomto svém díle spojila kompoziční nadání s ornitologickými znalostmi a pozorováním přírody anglického venkova. Její kvintet má pět částí s výmluvnými názvy (Koroptev polní, Čejka chocholatá, Konopka obecná a Strnad luční, Sova pálená, a nakonec Hýl obecný). Hudební stylizace, které skladatelka předvedla, jsou velmi rozmanité a přesvědčivé, až na ty početné malé pauzičky ve zpěvu, které zde chybí. Ptačí pěvci je musí dělat z praktických důvodů. Nejen proto, aby se mohli nadechnout, ale i proto, aby mohli kromě vlastního zpěvu současně poslouchat, zdali se jim někdo na jejich zpěv neozývá. Závěr koncertu patřil skladbě Letní hudba pro dechové kvinteto, op. 31 od Samuela Barbera. Se stejně vysokými nároky zde autor přistoupil k psaní každého partu. Nelze si nepovšimnout toho, že i vyjadřovací prostředky amerického skladatele spojené s letními náladami mají vlastně velmi blízko k ptačímu zpěvu. Příjemným uzavřením koncertu bylo brilantní provedení kvintetní verze Lašského tance (Čeladenský) od Leoše Janáčka, jako odměny za neutuchající potlesk.

Získat respekt v tomto náročném interpretačním oboru není vůbec snadné, zejména tehdy, když si uvědomíme, jak dlouhou a bohatou tradici dechové kvinteto u nás již má. Mnohé z toho ostatně vyplynulo z dialogu, který s interprety vedl v průběhu přenosu Vojtěch Babka. Dílčím dotazem nevynechal žádného ze členů Alinde Quinteta. V průběhu krátké technické přestávky se důkladně zabýval problematikou ptačího zpěvu, což ocenili všichni posluchači, jak ti přítomni ve studiu na Vinohradech, tak nepochybně i ti doma u rozhlasových přijímačů. 

Alinde Quintet
8. dubna 2024, 19:30 hodin
Studio S1, Český rozhlas, Praha

Program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Andante pro dechové kvinteto F dur KV 616 (arr. Ulf-Guido Schäfer)
Paul Taffanel: Dechový kvintet g-moll (I. Allegro con moto, II. Andante, III. Vivace)

Přestávka

Sally Beamish: Naming of Birds (I. Koroptev polní, II. Čejka chocholatá, III. Konopka obecná a Strnad luční, IV. Sova pálená, V. Hýl obecný)
Samuel Barber: Letní hudba pro dechové kvinteto, op. 31

Účinkující:
Anna Talácková – flétna
Barbora Trnčíková – hoboj
David Šimeček – klarinet
Kryštof Koska – lesní roh
Petr Sedlák – fagot