Americký blog: Divoký západ

The House (foto archiv autora)

Cleveland Institute of Music
Jak se studuje na hudební univerzitě v USA (6)

Doposud jsem psal víceméně jen o pozitivních aspektech americké společnosti a výhodách amerického školství. Tento díl bych rád věnoval převážně odvrácené stránce této země – obrovským kulturním extrémům, které jsem zažil v krátkém čase, a poměrně velké kriminalitě, o které se tolik nemluví, ale která je součástí zdejšího každodenního života.

Na dveřích Cleveland Institute of Music, místa, kde se dělá hudba a umění, je pro jistotu upozornění, že je zakázáno dovnitř nosit zbraně (foto archiv autora)

Od září 2016 až do února 2017 jsem napočítal devětadvacet přepadení v okolí školy včetně dvou vyloupení banky. O těchto incidentech se dozvíte formou upozornění, která vám přijdou na mail od policie poté, co byl incident ohlášen. Člověk se ráno probudí a zjistí, že včera v noci byl přepaden student v ulici, ve které žije. To není úplně ta nejlepší zpráva po ránu.

Škola na to reaguje výzvou, aby studenti nechodili pozdě v noci sami pěšky, nenosili sluchátka na uších, nevytahovali své chytré telefony na veřejnosti a pohybovali se raději ve větších skupinkách.

Cesta do New Yorku

Empire State Building. Zajímavé je, že studenti nemají vůbec nárok na slevu, kdežto vojáci mají vstup zdarma. Ten výhled ale stojí za to! (foto archiv autora)

Abych to vyvážil něčím pozitivnějším, v únoru jsem měl premiéru dueta pro soprán a tenor v Bohemian National Hall v New Yorku v podání vynikajících interpretů Petra Nekorance, Kristýny Kůstkové a Giuseppe Mentuccia (nahrávku si můžete poslechnout zde ). Celý koncert byl věnován písním Antonína Dvořáka a v budově Českého centra zároveň probíhala derniéra výstavy Dvořákovy Rusalky.

S Petrem, Týnkou a Giuseppem po koncertě v restauraci Bohemian Spirit (foto archiv autora)
Poslední večer před odjezdem. Slavné provedení salcburské inscenace Traviaty v Met (foto archiv autora)

Na zpáteční cestě z New Yorku do Clevelandu jsem přestupoval v Detroitu. Měl jsem před sebou sobotní odpoledne, které jsem musel nějak strávit v tomto městě s nešťastnou průmyslovou historií. Cesta z letiště do centra trvala hromadnou dopravou asi dvě hodiny a není to úplně nejbezpečnější zkušenost – oprýskané a opuštěné domy, v ulicích nikde nikdo, v autobuse našlapáno. Když jsem se dostal na autobusové nádraží a měl před sebou stále ještě zhruba čtyři hodiny do odjezdu, snažil jsem se doptat, kde je tady poblíž nějaká restaurace, kde bych počkal. Lidé kroutili hlavou, že nic podobného v okolí není. „Wait a minute! Tři bloky odsud je obří kasino.“

Casino v Detroitu (foto archiv autora)

Přišel jsem k obrovskému komplexu, hotel, kasino a kdo ví co ještě všechno v jednom. Vstoupím dovnitř a jako bych byl v úplně jiném světě. Sobota odpoledne, venku je zima, sněží a uvnitř stovky lidí hází své peníze do blikajících automatů. Objednal jsem si jídlo a pozoroval jsem tuto „vysoce intelektuální“ zábavu. Nedalo mi to a zkusil jsem také své štěstí ve hře. Obětoval jsem celý jeden dolar a vhodil jsem ho do jedné z těch beden. Zeptal jsem se paní vedle u bedny, jak že se to hraje. Vysvětlila mi, kam mám hodit peníze a co mám zmáčknout… „You lost!“ řekla mi a smála se.

Casino v Detroitu (foto archiv autora)

A ještě včera večer jsem přitom seděl v Metropolitní opeře…


Na závěr
Pár fotek ze zajímavých koncertů, které jsem navštívil.

Milé překvapení pro mě bylo, když jsem se dozvěděl, že Pražákovo kvarteto má koncert v Clevelandu. Nezapomenutelný večer ve společnosti českých hudebníků! Doufám, že druhý den dobře doletěli! (foto archiv autora)
The Cleveland Orchestra se svým šéfdirigentem Franzem Welserem-Möstem. Celý večer na programu pouze Stravinskij (foto archiv autora)

Ze skladatelského oddělení rozhodně stojí za zmínku to, že alespoň jednou za semestr škola pozve „guest composera“. Tentokrát to byl George Tsontakis, slavný a velmi oceňovaný americký skladatel, který přijel na celý víkend přednášet studentům o své tvorbě. Zároveň mu školní New Music Ensemble nastudoval některé z jeho skladeb. V praxi to znamená, že celý víkend ve škole jsou semináře, masterclass a v neděli odpoledne proběhl závěrečný koncert, po němž následoval společný večírek.

Na programu Morton Feldman, Steven Stucky a George Tsontakis – Mixon Hall Cleveland (foto archiv autora)

Děkuji za stálou náklonnost a podporu všem, kteří čtete tento blog!

Masáž (foto archiv autora)


[email protected]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na