Americký blog: The House

Cleveland Institute of Music
Jak se studuje na hudební univerzitě v USA (3)

Tentokrát trochu více ze života. Jsou to něco přes dva měsíce od mého prvního příjezdu sem do Clevelandu. Za tyto dva měsíce se toho spoustu změnilo. Jen namátkou, dokončil jsem skladbu pro orchestr, zhubnul pár kilo (vím, že je to v Americe trochu paradox), úspěšně absolvoval čtvrtletní zkoušky, navštívil jsem několik krásných koncertů soudobé i klasické hudby a se zájmem zhlédnul prezidentské debaty – nejen předvolební atmosféra, ale i počasí přituhuje, podzim hraje barvami a ve vzduchu je cítit, že se blíží zima (a volby).

To nejpodstatnější ale je místo mého nového bydliště. Osud mi umožnil seznámit se s Clurie Bennis – úžasnou osobností a neuvěřitelnou pamětnicí, která celý život žije hudbou a která po generace velkoryse pomáhá mladým hudebníkům.

Clurie mi nabídla, že u ní mohu bydlet, protože se jí uvolnil pokoj po vynikajícím ruském violoncellistovi Fedorovi Amosovovi. Takovou nabídku vám každý hned tak nedá. Když jsem ji přijal, ještě jsem zdaleka nevěděl, do čeho jdu. Zároveň tu bydlím s Alexem Kostritsou, fenomenálním mladým ruským klavíristou, absolventem Moskevské konzervatoře, který loni ukončil studium DMA na Cleveland Institute of Music.

Nenápadný dům v belgickém stylu nedaleko školy, pod okny krásná kamenná terasa, výhled na divoký Rockefeller park s menší říčkou a ve zdech domu je zapsána bohatá hudební historie, zasahující do až první poloviny dvacátého století. Inspirativní místo, ve kterém zároveň za posledních dvacet let bydlelo spoustu dnes úspěšných hudebníků a členů předních světových orchestrů.

Poznávám tak Spojené státy také z pohledu odborné veřejnosti, která již po celé generace úspěšně přispívá ke kulturnímu rozvoji nejen zde v Clevelandu. V USA jsou totiž kulturní instituce jen velmi málo dotovány ze státního rozpočtu – z velké většiny je vše financováno z velkorysých soukromých dotací, sponzorských darů či odkazů majetku zesnulých. Jinými slovy, lidé se zde na kulturu musí „složit“. To je zároveň jediný způsob, jak udržet kvalitní hudební scénu ve městě.

Můžeme diskutovat o tom, jestli je lepší, když jsou tělesa placena ze státního rozpočtu, tak jako je tomu v Evropě, nebo ze soukromých sektorů jako v USA. Jedno je ale jisté, bez hlubšího zájmu a aktivní účasti veřejnosti to prostě nejde.

Clurie to má v rodině. Její rodiče byli velmi vyspělí, kulturní a úspěšní lidé – mecenáši, kteří vždy milovali vážnou hudbu, organizovali kulturní dění ve městě a podporovali umělce. Toto je příklad, který mluví za vše.

Já: Clurie, where did you meet Igor Stravinsky?
Clurie: In the living room.

Málokdo může dnes říci, že se setkal s Igorem Stravinským. A ještě méně lidí může říci, že čas od času jezdil k nim domů na návštěvu. Stravinskij jezdil do Clevelandu z několika důvodů, první byl dirigovat koncerty s Cleveland Orchestra a druhým důvodem byla spolupráce s přítelem, slavným houslistou Samuelem Duskinem, jenž měl v Clevelandu sídlo a určitá část jeho rodiny zde žije dodnes (doufám, že je budu moct někdy navštívit).

Maminka Clurie, Katherine B. Williams, která zemřela v roce 1994, byla známá jako „Cleveland Angel of the Arts“. Věděla velmi dobře, co je potřeba, aby umění mohlo zdravě růst. Organizovala v tomto domě velkolepé večírky, na kterých se potkávali významní lidé z celého světa. Umělci, spisovatelé, úspěšní podnikatelé, herci a tanečníci, což mělo ohromný vliv na vývoj kultury nejen ve městě, ale také v celé Americe.

Tento obývák s křídlem Steinway and Sons a krásným výhledem na sousední park navštěvovali významní umělci jako již zmíněný Igor Stravinskij či Rafael Kubelík se svou ženou (zde se s ním setkal Karel Paukert), klavírista Arthur Rubinstein, skladatel Samuel Barber, šéfdirigent Cleveland Orchestra George Szell, šéfdirigent Metropolitní opery James Levine, slavná průkopnice moderního baletu Martha Graham, houslový virtuóz Samuel Dushkin, právník a ředitel Harvardu Derek C. Bok či filosof z Cambridge Bertrand Russell a mnoho dalších slavných jmen.

Jen si to na chvilku představte. Igor Stravinskij ochutnává červené víno a diskutuje o hudbě ve společnosti vzdělaných a kulturních lidí. Samuel Barber sedí na zápraží a čte si knihu. V domě voní vynikající večeře, lidé se baví, relaxují. V Evropě zatím probíhá druhá světová válka a totalitní režimy.

Na závěr trochu z jiného soudku. Tento týden měl v Clevelandu koncert Jakub Hrůša. Krásný program – Martinů Paraboly, Bartók Klavírní koncert č. 1 a Brahms 4. symfonie. Cleveland Orchestra pod vedením Jakuba Hrůši hrál fantasticky a co mě nejvíce fascinuje na tomto orchestru, je jejich dokonalá přesnost a skvělá disciplína.

Moc vám děkuji za sdílení a podporu. Vážím si toho a vždy jsem moc rád za jakoukoli zpětnou vazbu! Příští zápisky budou z výletu do Metropolitní opery, kam se chystám na provedení Dona Giovanniho s Adamem Plachetkou. Mějte se krásně!

 

[email protected]