Americký dirigent Alan Gilbert debutuje s Českou filharmonií, která poprvé zahraje Nielsenovu Pátou symfonii

Americký dirigent Alan Gilbert se narodil v roce 1967 do hudební rodiny – oba jeho rodiče byli houslisté v Newyorské filharmonii. Studoval na Harvardově univerzitě, Juilliard School a na Královské hudební akademii ve Stockholmu. Během své kariéry působil ve významných orchestrech po celém světě. Proslavil se především jako hudební ředitel Newyorské filharmonie, jímž byl v letech 2009 až 2017. Zasloužil se o velkou transformaci již tak prestižního orchestru, zvláště směrem k uvádění soudobé hudby, které dokonce věnoval celé dvě koncertní řady. Podobný koncept později prosadil také u hamburského NDR Elbphilharmonie Orchester, jejímž šéfdirigentem se stal v roce 2019: bienále s názvem „Elbphilharmonie Visions“ v rámci deseti dnů v únoru 2023 provedlo skladby autorů 21. století. Minulou sezonu pak Gilbert s tímto orchestrem uvedl ve světové premiéře houslový koncert The Elements od pěti skladatelů, které spojil dohromady jeden sólista, v té době rezidenční umělec orchestru, Joshua Bell. „Naším společným úkolem je psát další kapitolu hudební historie – hrát a poslouchat hudbu naší doby a vyhledávat díla, která na koncertních pódiích přetrvají,“ říká k tomu Alan Gilbert.

Celoživotní láskou Alana Gilberta je hudba Carla Nielsena, jeho kompletní symfonické dílo nahrál během svého působení v New Yorku. „Velmi jasně si pamatuji, jak jsem poprvé slyšel Nielsenovu Čtvrtou symfonii. Bylo to s Newyorskými filharmoniky, které dirigoval Herbert Blomstedt. To provedení mě naprosto uchvátilo. Není obvyklé, že vás tak dostane skladba, kterou slyšíte poprvé,“ vyznal se k obdivu k nejznámějšímu dánskému skladateli v rozhovoru zveřejněném na YouTube kanálu Newyorské filharmonie. „Nielsena je velmi těžké zdolat. Jeho hudba může být vzrušující a zábavná, ale také bezútěšná a strohá. Je mistrem kontrastů a náhlých změn. Co přijde dál? Vidím v tom jakýsi obraz života, který Nielsen svou hudbou vykresluje,“ uvedl Alan Gilbert pro Dacapo Records v průvodním textu k nahrávce Páté a poslední, Šesté symfonie, jež Nielsen složil v letech 1922 a 1925.

Carl Nielsen (1865–1934) se na programu nejen českých orchestrů neobjevuje zrovna často. Přitom rozhodně nejde jen o „nejznámějšího dánského hudebního skladatele“. Jeho dílo obstojí v konkurenci velikánů pozdního romantismu, z nichž je nejčastěji přirovnáván k Jeanu Sibeliovi. Za svůj život složil šest symfonií, tři sólové koncerty, dvě opery a spoustu komorních, vokálních i klavírních skladeb. Česká filharmonie uvádí Nielsenovy skladby zcela výjimečně. Předehru Helios uvedla v roce 2001, v roce 2002 zahrála Koncert pro klarinet a orchestr a dvakrát – v letech 1989 a 2009 – měla na programu Čtvrtou symfonii. Nielsenovu Pátou symfonii tak tento týden provede vůbec poprvé.

To Mozartův Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll patří k repertoárovým stálicím prvního českého orchestru, na jehož koncertech zazněl více než šedesátkrát. Stejně tak i Kirill Gerstein je častým hostem České filharmonie. Společně vystoupili už na 42 koncertech, z nichž 27 řídil šéfdirigent a hudební ředitel Semjon Byčkov, 14 jeho předchůdce Jiří Bělohlávek a jeden Tomáš Netopil.