Specialitou zpěváka Andrey Bocelliho, který 22. září slaví pětapadesátiny, jsou melodické romantické písně s doprovodem klasického symfonického orchestru, které žánrově lavírují na pomezí vážné hudby a popu. Právě jimi si nevidomý italský tenorista zajistil světový věhlas i nesporné komerční úspěchy. Bocelli patří k nejoblíbenějším interpretům i navzdory kritikům, kteří se léta hádají, zda je jeho popularita jen vydařeným marketingovým tahem, nebo jestli může být oprávněně považován za špičkového tenoristu.
Hvězda rodáka z Toskánska přitom začala stoupat až poměrně pozdě. Teprve v roce 1992, kdy mu bylo 34 let, objevil Bocelliho při konkurzu jeho krajan Zucchero. První album Il mare calmo della sera vydal Andrea Bocelli o dva roky později, zazářil ale až s Romanzou (1997). Od té doby vydal zhruba dvě desítky alb a vystupuje doslova po celém světě. Třikrát se Bocelli také představil v Praze (2003, 2005 a letos v březnu), přičemž při posledním koncertě musel třikrát přidávat a jeho vystoupení završily nekončící ovace stojícího publika.
Foto archiv
