Andrea Smejkalová: Brněnské publikum má balet rádo

  1. 1
  2. 2
Je jí šestadvacet a už pár let je jednou z hvězd brněnského baletu. Nastoupila sem ve svých osmnácti, po absolvování Taneční konzervatoře v Brně, a už po třech letech se stala demisólistkou. Sólovou smlouvu dostala hned za další rok, od sezony 2006-2007. Jako velký talent obdržela za rok 2005 cenu Philip Morris – Poupě baletu, v roce 2006 vyhrála 1.cenu na II. Mezinárodní soutěži v Brně v kategorii A. Brněnská rodačka Andrea Smejkalová má za sebou už řadu stěžejních rolí klasického baletního repertoáru – od dvojrole v Čajkovského Labutím jezeru přes Medoru v Adamově Korzárovi až třeba po Frygii v Chačaturjanově Spartakovi.

 

 (foto J.Kratochvíl)

Jak těžké bylo pro vás dostat se z pozice sborové tanečnice přes post demisólistky až ke smlouvě sólové? Šlo to velmi rychle, jakoby samo, také máte ten pocit?

Tak určitě tak snadné to nebylo. Kromě talentu je potřeba i píle a štěstí. Vypomáhala jsem v divadle ve velkých sborech už na škole a po příchodu do divadla jsem tančila to samé. Jelikož jsem jako nováček nebyla zapojena do všech představení a neměla tolik práce, tak jsem si neustále sama něco zkoušela a ke konci první sezóny přišly první malé sólové příležitosti. Na škole jsem vůbec neuvažovala, že bych mohla být sólistka. Dokonce to, že budu tančit první hlavní roli, mi přišla povědět až kolegyně, která mi přišla pogratulovat, protože když jsem četla vývěsku s obsazením Louskáčka, tak mě ani nenapadlo se podívat na hlavní role. To jsem tedy byla v závorce, ale druhou sezónu jsem ji už tančila.

 P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (Odilie – s M.Pimkem jako Siegfriedem – foto K.Šopíková)

Tančila jste už řadu velkých rolí, v čele s dvojrolí v Labutím jezeru. Která z nich je pro vás nejobtížnější a proč?

Tak z rolí, které jsem dosud tančila, patřila Odetta/Odilie určitě k nejtěžším. Každá nová role je něčím specifickým těžká. Vždy si říkám, že už to zvládli lidi přede mnou, tak to musím zvládnout taky. Ale myslím, že pro tanečníka je také dosti náročné vyrovnat se třeba i s rolí, v které se necítí a která jeho naturelu úplně nesedí. Nebo s dalšími aspekty při tanci, jako třeba nepříjemný kostým, nemoc, špatná světla a čeho já se nejvíc děsím, je kluzká podlaha.

Máte nějaký profesní vzor? Určitě je někdo, koho ve své profesi obdivujete…

Nikdy jsem nechtěla obdivovat někoho tak, abych ho kopírovala, jak tančí nebo jeho způsob života. Myslím, že je každý jiný a každý si musí tu svou cestičku života projít sám. Ale měla jsem možnost pracovat a vidět pracovat některé výborné sólisty a tanečníky. A ty jsem obdivovala a obdivuji za jejich pracovitost, talent a pokoru.

Na leden chystá brněnský balet premiéru Haydnova Stvoření, ve ztvárnění známého německého choreografa Scholzeho, v koprodukci s operním souborem. Co o této novince můžete prozradit? Jaká bude?

Premiéra baletu bude pro brněnský balet jistě velkou zkouškou. Celá choreografie je skutečně velmi, velmi náročná. Opravdu v ní není čas na oddech. Střídají se v ním velká sborová čísla se sólovými výstupy. A velký důraz je kladen na dobrou klasickou techniku. Myslím, že pro diváky bude určitě přitažlivá spolupráce baletu s operou. Však se přijďte podívat… 🙂

D.M.J. 1953-1977 (foto K.Šopíková)
 
Jak se za dobu vašeho angažmá brněnský baletní soubor a jeho celkový profil proměnil?

Řekla bych, že dost značně. Když jsem před osmi lety nastupovala do brněnského baletu, myslím, že to byl úplně jiný soubor. Došlo k velké generační výměně tanečníků a soubor se výrazně omladil. Také se více o náš soubor zajímají tanečníci z ciziny a jsou v něm mnohem více zastoupeni. Což je určitě nepříjemné pro absolventy českých tanečních konzervatoří – je větší konkurence a mají to o to těžší se do divadla dostat.

Jaké je v současné době brněnské baletní publikum? Myslíte, že je v něčem specifické?

Já mám brněnské publikum doopravdy moc ráda. Je vidět, že má balet rádo a dá znát, když se mu něco líbí. Teď jsme se před pár týdny vrátili ze zájezdu v Dánsku s představením Louskáčka. Nikdy jsem v Dánsku netančila, tak jsem se trošku před prvním představením bála jaké budou reakce. Ale když mě po všech představeních čekalo „standing ovation“, tak jsem byla opravdu mile překvapena.

 Philip Morris Flower Award – Poupě baletu 2005


Kdybyste měla tu možnost, jaký titul, případně v čí choreografii byste do repertoáru brněnského baletu přidala?

Repertoár divadla má být určitě vyvážený. Ale kdybych si mohla vybrat, tak já preferuji dějové tituly. Je krásné na jevišti prožít nějaký příběh a dát do představení kromě techniky i emoce. Něco, co člověk může předat divákům. Myslím, že pohybem se výborně dají vyjádřit všechny ty nepojmenovatelné věci, které člověk během života ve svém nitru prožívá.

Myslíte, že po celou svoji kariéru zůstanete Brnu věrná? Žádná jiná, lákavější nabídka by vás nepřesvědčila ke změně angažmá? Pokud ano, jaká by musela být?

Zatím zůstávám věrná. Žádná lákavější nabídka doposud nepřišla. Mám už v Brně zapuštěné kořeny, takže by musela být opravdu atraktivní. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy 🙂

A.Ch.Adam: Korzár (Medora – K.Audy jako Lankedem – foto L.Svítil)
 
Co prozradíte o svém druhém, civilním „já“? Jak se sama vidíte? Svou povahu, vlastnosti? Jaké zájmy mimo balet máte?

Vím, že umím být veselá i melancholická. Ale soudit by měli spíš lidé, co mě znají. A ne vždy mě na první pohled odhadnou. Jelikož nejsem zrovna nejsmělejší, myslí si dost často o mně, že jsem uzavřená nebo smutná. Až mě poznají, tak mi říkají opak. Zájmů moc nestíhám, jelikož kromě tancování studuji taneční pedagogiku na JAMU. Ale baví mě čtení knih a mám ráda historii. O prázdninách ráda chodím na procházky v lese a výlety po horách, je to ten nejlepší relax. Když mám čas a pro koho, tak ráda i vařím 🙂

Jak vypadaly vaše Vánoce?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat