Angel’s Waltz – více než country pro intelektuály

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica každoročně svým divákům dopřává několik neklasických zastavení. V jejich rámci uvádí na festivalu jazz, world music nebo různé crossovery, klasice více či méně vzdálené. Prvním neklasickým bonbónkem letošního ročníku byl koncert anglického fidlera Peta Coopera, jehož v programu s názvem Angel’s Waltz doprovázel na violoncello a na kytaru Richard Bolton. Koncert hostilo útulné prostředí do posledního místa zaplněného Centra textilního tisku v České Lípě. V úvodu je třeba říci, že fidleři prezentují docela jinou školu hry na housle, než je ta klasická. Jejich přístupy mají přímou spojitost s lidovým prostředím, ze kterého čerpají jejich současní následovníci svoji inspiraci. Základním zadáním fidlera je docílení prožitku a radosti hrou na housle, aniž by hráč musel nutně vědět, jak se kupříkladu nazývá struna, na kterou zrovna hraje.

Pete Cooper je z fidlerů nejpovolanější, neboť je ředitelem London Fiddle School a postavou zbožňovanou i jeho českými následovníky. Ti se účastnili dvoudenního fidlerského workshopu, jejž Cooper v České Lípě před sobotním vystoupením vedl. Cooper s Boltonem zprostředkovali více než exkurz do světa staroanglické a staroirské fidlerské tvorby, kterou program avizoval a která byla jinak jeho hlavní esencí. Již při prvních tónech koncertu si nešlo neuvědomit, nakolik country, bluesová a ostatní kytarová populární hudba vychází z tradičních anglických a irských lidových písní. Interpreti se ale nevěnovali výlučně ostrovním písním. Věnovali se též tvorbě z amerického lidového prostředí, zahráli píseň bulharskou, píseň inspirovanou africkou hudbou, upravenou pro smyčce, i vlastní tvorbu autorskou. Některé písně měly slova, v jiných se divák musel spokojit s výpravností smyčců, což ale problém se srozumitelností nezpůsobovalo.

Housle lze s jistou mírou nadsázky považovat za evropský lidový nástroj. Housle byly nástrojem relativně malým, relativně dostupným a tím pádem rozšířeným. Snad proto byste v Evropě těžko hledali lidovou píseň, jejíž provedení na housle by nedávalo smysl. Evropané mají jejich zvuk zakódovaný a málokterému nástroji i nepoučený posluchač rozumí tak jako právě houslím, které písňové sdělení, emoce a náladu dokáží předat celkem spolehlivě. Pokud měl někdo s dekódováním hudebního sdělení problémy, vedle hlavní melodie houslí jej vedlo Boltonovo cello, jež houslím skvěle sekundovalo a snad i hluchému by napomohlo rozeznat, jestli si má podupávat na první, nebo na druhou dobu. Přístup fidlerů k muzice je ve své pohotovosti a přístupu ne nepodobný romské muzice. Jedna píseň v programu byla ostatně věnována cikánské inspiraci v lidové anglické písni z devatenáctého století. Fidlerskému pojetí hudby je jedno, jak se docela správně drží housle, že si interpret nahlas klepe nohou do taktu nebo že mu někdy ve vyšších pasážích při zpívaných doprovodech nestačí hlas. To vše sdělení nijak neubírá, možná naopak, podtrhuje jeho autenticitu a zdůrazňuje antiklasický akcent, který byl ostatně zadáním večera.

Několik písní v programu přesahovalo lidový rámec, neboť jejich autory byli sami interpreti. Z těchto kusů stojí za to vyzdvihnout píseň Angel’s Waltz. Ta velice čirým a čitelným způsobem dávala nahlédnout do anglické hudební mentality. Přemýšlivější motivy přinášely autorské skladby Melting nebo Boltonova píseň Time for Peace, jež reflektovala jeho vyrůstání v tehdy bouřlivě zmítaném Belfastu a jež o něco náročnější kompozici vzhledem k tématu vyžadovala.

V jistých částech se koncert stal hudebním zeměpisem, v rámci kterého se publikum vydalo na Balkán, zaslechlo smyky a akordy turecké či blízkovýchodní i klezmer připomínající. Dalším těžištěm koncertu byla americká old time hudba, jež je v současnosti na posluchačském vzestupu i v USA, kde vzniká – a je oblíbená – celá řada seskupení objevujících americké lidové hudební kořeny. Písní Old Virginia nebo ragtimovými adaptacemi pro smyčce a dalšími se k nim připojil i Pete Cooper. Večer tak byl velice podařeným a příjemným kompilátem, v němž hrála prim ostrovní lidová tvorba přinášející s sebou kouzlo Anglie z Dickensových románů. Zbytek výpravného večera by se dal zpejorativizovat (bylo-li by to třeba) označením country pro intelektuály. Britští interpreti navázali s publikem vřelý kontakt a díky houslím jakoby neměli problém se domluvit. Malým dárkem obecenstvu bylo na samotném závěru před přídavky, jichž bylo hned několik, zapojení deseti houslistů z publika. Těmi byli čeští obdivovatelé oldtimeových houslí, kteří s Petem Cooperem absolvovali dvoudenní workshop v místě koncertu.

Repertoár, docela odlišný od festivalového schématu, byl příjemnou příležitostí, jak alespoň mentálně na chvíli opustit současný časoprostor, za což je třeba organizátorům poděkovat. Velmi vřelé přijetí těšilo též samotné interprety loučící se slovy Thank You, we enjoyed that too.
Hodnocení autora recenze: 90 %

Lípa Musica 2015
Angel’s Waltz
Pete Cooper a Richard Bolton
Pete Cooper (housle)
Richard Bolton (kytara, violoncello)
26. září 2015 Centrum textilního tisku Česká Lípa

www.lipamusica.cz

Foto Lukáš Pelech Atelier