Anna Bolena v Liceu: Další triumf Edity Gruberové
Od posledních tónů Donizettiho opery to už musí být nejmíň dvacet minut, ale rozpálení skalní fanoušci namačkaní u orchestřiště, co nejblíže k rampě jeviště, rozhodně ještě nemíní odejít. Jakoby tu snad chtěli nocovat. Asiat, stojící v parteru nedaleko ode mne, křičí tak, že mu chvílemi až přeskakuje hlas: Edita, Edita! Na oponu mířící reflektory, které už dvakrát personál zhasl, se tak musejí rozsvítit znovu a hlavní hvězda večera se chtě nechtě znovu musí přijít ukázat. Ti, co v poloprázdném hledišti stále zůstávají, znovu šílí. Z balkónu visí transparent se jménem divy, o patro výš zase kdosi vyvěsil její namalovanou podobiznu, hned vedle pro změnu sputili slovenskou vlajku.
Obrovské volání bravo a potlesk se o něco později znovu ozvou i u služebního východu, když se diva objevuje. Desítky fanoušků jsou znovu v tranzu, nastává tlačenice o podpisy.
I tentokrát excelovala. I v barcelonském Gran Teatre del Liceu na ni bylo beznadějně vyprodáno. Donizettiho Annu Bolenu tu zopakovala po osmnácti letech a znovu v ní triumfovala. Je to skutečně k neuvěření, v jaké neochabující kondici se stále drží. Nepotřebuje žádné agenty, slovo marketing snad ani nezná, na poskytování rozhovorů si nepotrpí. I přesto jí Prima Donna Assoluta říkají pořád, i v jejích čtyřiašedesáti. Oprávněně.
Edita Gruberová zkrátka byla hlavní hvězdou i této nejnovější produkce barcelonské scény. Po více než třiceti letech od svého zdejšího debutu znovu předvedla fascinující technickou suverenitu, úchvatná piana, naprostou jistotu i v těch nejvyšších tónech, strhující výraz. V závěrečném obraze towerského vězení vyprovokovala publikum k takovému nadšení, že chtě nechtě musela – aby dirigent mohl pokračovat – opakovaným gestem za ovace poděkovat a diváky tak utišit.
Další sólisté – jakkoli skvělí – tak přece jen zůstali ve stínu Gruberové. I přesto byla Elína Garančafamózní Giovannou Seymour (zanedlouho jí představí i ve Vídni a v Curychu), s dokonalým frázováním a legatem. Lahůdkou byl především ve druhém dějství duet obou protagonistek.
Edita Gruberová (Anna Bolena), Josep Bros (Lord Riccardo Percy)
Jedinou problematickou stránkou barcelonské inscenace tak zůstala režie Španěla Rafela Durana, známějšího spíš svými činoherními projekty. Ten se soustředil prakticky jen na vnější, navíc nepříliš zdařilé a zjevnou logiku postrádající ilustrování historické fresky z období Tudorovců, zatímco sólisty evidentně ponechal bez jakéhokoli vedení. Na scéně (Rafel Lladó) s až zákeřně strmými schody tak bylo možné vidět značně nesourodý pelmel: živé ohaře i sboristy převlečné za krkavce, historizující oblečení i módní kalhotovou sukni (kostýmy Lluc Castells), samoúčelné členění scény do tří výškových úrovní, simultánní projekci dění na jevišti na část dekorace i obří obrazovky. I v tomto ohledu se ale vlastně potvrdila síla umění i osobnosti Edity Gruberové, která svým výkonem pomohla toto slabé místo nejnovější inscenace Donizettiho opery v barcelonském Liceu poměrně bezbolestně překlenout.
Gaetano Donizetti:
Anna Bolena
Dirigent: Andriy Yurkevych
Režie: Rafel Duran
Scéna: Rafel Lladó
Kostýmy: Lluc Castells
Sbormistr: José Luis Basso
Choreografie: Ferran Carvajal
Orquestra Simfónica i Cor del Gran Teatre del Liceu
Premiéra 20.ledna 2011 Gran Teatre del Liceu Barcelona
(psáno z reprízy 30.1.2011)
Enrico VIII – Carlo Colombara
Anna Bolena – Edita Gruberová
Giovanna Seymour – Elína Garanča
Lord Rochefort – Simón Orfila
Lord Riccardo Percy – Josep Bros
Smeton – Sonia Prina
Sir Hervey – Jon Plazaola
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
