Anna Netrebko v Praze: Jolantina česká ulička

  1. 1
  2. 2

Tak jsme se tedy konečně dočkali… Od zimy roku 2002, kdy se v Praze poprvé objevily citylighty zvoucí na koncert José Cury, jsme si už pomalu zvykli, že se operní hvězdy na vrcholu sil i slávy přestaly České republice vyhýbat. Díky v tomto směru průkopnickým agenturám Panart a Nachtigall Artists, ale i stále progresivnějším hudebním festivalům si u nás v posledních letech podávají kliku nejžádajnější sopranistky, tenoři či barytonisté, a je to tak určitě dobře. Možná bychom si často přáli vidět a slyšet všechny ty skvělé umělce raději v operních inscenacích než „jen“ na koncertech, ale to už je téma pro jinou debatu. Tedy – přivítali jsme už u nás zkrátka leckoho, ale ta největší, nejslavnější a nejzářivější star současnosti, zkrátka Božská Anna, jako by se našim krajům vyhýbala. Když jsem se na případné plány na uspořádání koncertu Anny Netrebko v Praze ptal před třemi lety paní Aleny Nachtigalové, odpověděla mi jako tisícímu tazateli na tutéž otázku naprosto věcně: „ Netrebko by chtěl každý, ale její management nemá v současnosti o Českou republiku zájem.“ Asi není čemu se divit: německy, anglicky či francouzsky mluvící trh versus ten český jsou světy, které se ani nesluší porovnávat.

A přesto nechybělo mnoho a pražský debut dnešní megastar jsme mohli mít za sebou už od doby onoho prvního operního citylightu. V roce 2002 byl dnes už zaniklý festival Pražský podzim ve své nejlepší formě, a jako takový chystal na 28. září ve Státní opeře galakoncert orchestru Mariinského divadla z Petrohradu pod taktovkou samotného Valerie Gergieva. Protože se mělo jednat o výběr árií a scén ze slavných ruských oper, mohli jsme se těšit i na kvarteto solistů: spolu s mezzosopranistkou Jekaterinou Semenčuk, tehdejším velkým tenorovým objevem Daniilem Štodou a basistou Jevgenijem Nikitinem byla avizována i sopranistka jménem Anna Netrebko. V propagačních materiálech se však její jméno dlouho neohřálo. Někdy v téže době podepsala nahrávací smlouvu se společností Deutsche Grammophon a její život nabral téměř okamžitě jiný směr. Směrem na Prahu proto místo ní odletěla s petrohradským souborem Olga Trifonova, která u nás od té doby vystoupila ještě mnohokrát, naposledy v koncertním provedení Stravinského Slavíka v Národním divadle.

Osobně jsem viděl Annu Netrebko až v následujícím roce v salcburské inscenaci Dona Giovanniho v roli Dony Anny a už tenkrát bylo jasné, že má svět co do činění s výjimečnou zpěvačkou ­– tak nádherný hlas, oslnivý půvab a výrazný herecký talent se v jedné křehké osobě sejdou opravdu zřídka. Dodnes vzpomínám i na svůj pokus koupit si tehdy v obchodě s CD Anninu debutovou nahrávku Opera arias. Prodavač mi s pokrčením ramen sdělil, že už je vyprodaná, ale když jsem prodejnu smutně opustil, doběhl mě na ulici a na rohu mi vítězoslavně odprodal poslední kopii, kterou našel ve výloze…

Od těch dob úspěchů i nahrávek Anny Netrebko neustále přibývá a měli bychom připomenout, že jedno z jejích CD s názvem Souvenirs bylo téměř v utajení nahráno v březnu 2008 v pražském Rudolfinu. Jak se dodnes traduje, byli to členové Pražské komorní filharmonie, kteří zpěvačku uprosili, aby Dvořákovu píseň Když mě stará matka nazpívala pro album v češtině. V této podobě se nejslavnější z Cigánských melodií Anně zjevně zalíbila, protože se nachází i na živé nahrávce ze salcburského festivalu In the Still of Nigt, kde jí na klavír doprovází Daniel Barenboim.

V Salcburku, který v karieře Anny Netrebko zaujímá zcela zásadní místo, vystoupila v loňském roce s obrovským úspěchem v koncertním provedení Čajkovského Jolanty, a odtud byl patrně už jen krůček k myšlence uspořádat s touto operou evropské turné. To začalo letos na podzim ve slovinské Lublani, a protože legenda praví, že si Anna osobně vymohla na pořadatelích návštěvu Prahy, došlo k českému koncertnímu debutu nejžádanější pěvkyně světa v pátek 23. listopadu 2012 v Obecním domě.

Budiž řečeno, že Jolanta je opera, které se v koncertní podobě daří obvykle lépe než ve scénické. Ani ne půl druhé hodiny dlouhé jednoaktové dílo z roku 1891 se vyznačuje poněkud statickým dějem, ale polovině z celkových deseti postav dává možnost vyniknout v působivých áriích, přičemž jádrem opery je rozsáhlá scéna a duet titulní postavy provensálské princezny a rytíře Vaudemonta.

Začněme rovnou s Netrebko: předstoupila před vyprodanou Smetanovu síň v jednoduchých bílo stříbrných šatech a téměř okamžitě se proměnila v Čajkovským zamýšlenou zasněnou nevidomou dívku. Pokud mohu posoudit, svou roli od salcburského vystoupení pro letošní turné ještě detailněji vypracovala. Jolanta je totiž poměrně komplikovaná jevištní postava – žije ve svém vlastním světě a její okolí jí tají, že je slepá. Co je to zrak, zjistí až díky Vaudemontovi, a až v tu chvíli propadne zoufalství, ze kterého jí vysvobodí až lékařův zákrok, po němž dívka ke svému úžasu konečně pozná krásy světa. Vše zmíněné bylo ve zpěvaččině výkonu dokonale obsaženo. Slastné vlnění těla ve chvíli, kdy jí družky zpívají ukolébavku, hrůza nad vlastní dosud netušenou slepotou, která Jolantě nedovoluje nalézt Vaudemontem požadovanou rudou růži v koši s květinami, nebo triumfální odhodlání změnit svůj osud z ústředního dueta, to vše byly velké okamžiky, které si v podání Anny Netrebko budeme dlouho pamatovat. Krásným a rovněž nezapomenutelným okamžikem bylo ztvárnění Jolantina prvního setkání s Vaudemontem a jeho přítelem Robertem – Netrebko se k mužským protagonistům pomalu a obezřetně blížila středovou uličkou mezi řadami diváků, což některé z nich evidentně vytrhlo z letargie…

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Jolanta (Praha 23.11.2012)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
endofglory

Pro upresneni: orchestr “Mozartea Salzburg” neexistuje. Mohl by to byt orchestr nadace Mozarteum – ten neexistuje, nebo studentsky orchestr Mozarteum University – ten se tak nejmenuje. Mate na mysli “Mozarteumorchester Salzburg”. Tesi me, ze se Vam to libilo, pane Rytina.

Robert Rytina

Děkuji za upřesnění a přidávám drobnou opravu: Anna Netrebko nevystoupí v sérii představení Eugena Onegina ve Vídeňské státní opeře v květnu, ale už o měsíc dřív, konkrétně mezi 12.4. a 22.4. 2013.