Arabella Miho Steinbacher, Pietari Inkinen a FOK

Martin Rudovský, 20.10.2014 11:30

Arabella se vrací… Ano, houslistka Arabella Miho Steinbacher, po otci klavíristovi Němka, po matce zpěvačce Japonka, se již potřetí vrací k Symfonickému orchestru hl. m. Prahy FOK.První dvě setkání s touto velmi úspěšnou houslistkou proběhla pod vedením Jiřího Kouta. Poprvé, v roce 2006, hrála Koncert č. 1 Dmitrije Šostakoviče, podruhé, v roce 2008, zase Koncert č. 2 Sergeje Prokofjeva. Do Prahy však přijíždí dokonce počtvrté, neboť 4. září 2009 ještě vystoupila na závěrečném koncertě festivalu Dvořákova Praha za doprovodu Philharmonia Orchestra London a pod taktovkou Iona Marina. Tehdejší provedení Dvořákova houslového koncertu inspirovalo hudebního kritika Pravoslava Kohouta k těmto větám: „Její hra jiskří a tančí, zní něhou a vroucností. Její způsob uměleckého přednesu a temperamentu mi neobyčejně silně připomíná styl a výraz hry na zachovalých nahrávkách Ginette Neveu, včetně smyslu pro až hypnoticky železný tep rytmických celků. Jsem přesvědčen, že tato výjimečná houslistka má šanci v budoucnu převzít žezlo královny Anne-Sophie Mutter.“ Již se tak stalo? Nechme tuto otázku ve vzduchu a doplňme, že Arabella se narodila v roce 1981 v Mnichově a tam také žije. Se studiem houslí začala už ve třech letech a v devíti se stala nejmladší žačkou známé profesorky Anny Čumačenko (kromě jiných byla její žačkou také fenomenální Lisa Batiashvili) na Mnichovské hudební akademii. Toho času hraje Arabella Steinbacher na Stradivariho housle z roku 1716, které mají přízvisko „Otto Booth, Cho-Ming Sin“. Na tyto housle mimochodem hrávala i Julia Fischer.Tento týden, přesněji ve středu a ve čtvrtek, se Arabella představí s Pražskými symfoniky s jen o rok starším finským dirigentem Pietari Inkinenem. V Praze se sice setkají poprvé, ale jinde ve světě nikoliv. Například v květnu roku 2010 spolu provedli v Dublinu za doprovodu orchestru RTÉ již zmíněný Dvořákův Houslový koncert.Pražská setkání bychom však mohli také nazvat: Pietari se vrací, neboť i Pietari Inkinen se před Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK již postavil. Konkrétně 13. a 14. března 2007 provedl v Obecním domě Sibeliovu symfonickou báseň En saga, op. 9, skladbu Puro pro klarinet a orchestr Jukky Tiensuu a Čajkovského pátou Symfonii. Na klarinet exceloval krajan Kari Kriikku. Pietari se vrací sice tak nezní, neboť zatím takový kouzelnický seriál ještě nevznikl, přesto bychom měli zpozornět – diriguje totiž Fin. Vládli-li Vlámové renesanci, Vlachové baroku, Němci romantismu, tak současné hudební Evropě, a nejen jí, vévodí Finové. Finsko má totiž nejen nejvyšší koncentraci jezer na světě (187 888 jezer větších než pět set metrů čtverečních), ale také úspěšných dirigentů (nepočítaně na asi pět a půl milionu obyvatel). Vizme například tato jména: Esa-Pekka Salonen, šéf Londýnských symfoniků, Sakari Oramo, šéf BBC Symphony Orchestra, Jukka-Pekka Saraste, šéfdirigent WDR Sinfonieorchester Köln. Ale jsou tu další hvězdy: Hannu Lintu, Mikko Franck, Osmo Vänskä či Petri Sakari. Jedno jméno ale nesmí chybět – Jorma Panula (*1930). Podobá se sopce. Nikoliv zjevem, ale výkonem. Neboť on v letech 1973 až 1994, co by profesor na Sibeliově akademii v Helsinkách, vychrlil minimálně dvě generace skvělých hudebníků a jimi zaplavil svět. A Panula dále učí. S trochou nadsázky lze říci, že chceme-li se stát světovým dirigentem, neváhejme a vyrazme za ním. Mimochodem jmenovaní dirigenti jsou vedle toho také buď skvělými skladateli, nebo houslisty. I dirigent a houslista Pietari Inkinen patří mezi jeho žáky. Má tedy velkou slabost pro tento nástroj a vyžádal-li si k sobě Arabellu Steinbacher, něco to znamená.A takto zní kompletní program blížících se koncertů: Jean Sibelius – Finlandia, Felix Mendelssohn-Bartholdy – Koncert pro housle a orchestr e moll, Johannes Brahms – Symfonie č. 4.