Armida v zámeckém divadle v Mnichově Hradišti

Asi dvacet kilometrů severně od Mladé Boleslavi se nachází pěkný barokní zámek Mnichovo Hradiště. Původně renesanční sídlo Budovců z Budova přešlo do rukou hraběcího rodu Valdštejnů.Historická situace v našich zemích po bitvě na Bílé hoře a poprava Václava Budovce z Budova na Staroměstském náměstí je všeobecně známa. V osmnáctém a první půli dvacátého století zde probíhal, byť omezený, divadelní život. Valdštejnové měli divadla ve svém paláci v Praze a na zámcích Duchcov, Litomyšl, Kozel a Třebíč; ovšem dochovala se jen divadla v Litomyšli a na Kozlu. Během vládnutí Johanna Vincence Valdštejna, který v Praze často navštěvoval komedie a operní představení, byl původně taneční sál přeměněn na divadlo. Mnoho dokumentů a zpráv se ale o divadelním provozu nenalezlo. Z té doby existují třeba jen účty placené hercům nebo muzikantům. Později další člen rodiny, Kristián Vincenc z Valdštejna, otevírá zrenovované divadlo v klasicistním stylu a divadlo je vybaveno novými, početnými dekoracemi.

Hlavním důvodem nebývalého rozmachu je setkání představitelů takzvané Svaté aliance – rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského korunního prince Viléma, které se konalo v září roku 1833. Na jeho počest se hrála tři představení, tím bylo divadlo oficiálně inaugurováno. Vystoupily zde divadelní soubory Stavovského divadla z Prahy pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka. Po smrti hraběte Kristiána Vincence Valdštejna se ujal divadla jeho starší syn Arnošt František. Ten neměl o provoz takový zájem jako jeho otec, a tak se nakonec z divadelního sálu stalo skladiště. Důležité je ale to, že kulisy, které byly s největší pravděpodobností zhotoveny dekoratérem Stavovského divadla Vincencem Fischerem Birnbaumem, zůstaly zachovány dodnes (postupně se restaurují) a s nimi také docela slušná kolekce skoro dvou set kostýmů, bot a dalších rekvizit, dochovalo se i několik málo kulis z původního divadla.

Birnbaum vytvořil také dekorace pro zámecké divadlo na knížecím zámku v německém Sondershausenu v Durynsku. Ty se bohužel nezachovaly; ač samostatná budova divadla přežila bez úhony druhou světovou válku, po ní část objektu se skladem dekorací vyhořela. Zbytek budovy pak byl stržen a divadlo tak definitivně zaniklo.

Hradišťské zámecké divadlo, nacházející se v patře na levé straně budovy, prošlo od devadesátých let rekonstrukcí a bylo zpřístupněno v rámci prohlídek zámku. Jeho prostor je omezen plochou asi deset krát devatenáct metrů a má dnes kapacitu o něco méně než sto míst v přízemí a také na příčně umístěné galerii nesené čtyřmi sloupy, potaženými plátnem s dekorem. Vstup na galerii je umožněn schodištěm na její levé straně přímo ze sálu. Dřevěný parapet galerie je v pěti obdélníkových segmentech potažen plátnem s dnes již vybledlou malbou s rostlinnou tématikou. Na stěně nad galerií visí rozměrný obraz – rodokmen rodu Valdštejnů. Parter je stupňovitý a byl dříve obsazen dřevěnými lavicemi s opěradly. Malovaným plátnem je také potažena přepážka mezi hledištěm a dva metry pod úroveň jevištní plochy zasazeným, relativně velkým orchestřištěm. Tím, že divadlo bylo dobudováno do prostoru zřízeného původně pro jiné účely, jeho proscénium neodděluje hlediště od jeviště až do stropu, a tak při hře světlo ze scény částečně osvětluje prostor nad ní a vytváří tím zajímavou plastickou atmosféru.Výzdoba klasicistního portálu jeviště, které je po stranách tvořeno dvojicemi malovaných sloupů s dórskými hlavicemi, mezi nimiž jsou malby s členitou rostlinnou strukturou, nesoucími nevysoký fronton. V jeho středu je namalována oboustranná hlava s divadelní maskou po jedné straně a mečem na straně druhé. V popředí se pak nachází světelná rampa se dvěma, klikou ovládanými plechovými stínidly k regulaci světla lamp, ovládanými klikou z prostoru pro nápovědu. Na jevišti jsou pak na každé straně umístěny čtyři řady bočních ručně posuvných kulis v rámech, s oboustrannou malbou. Ty se pohybují v trojitých, šikmo umístěných dřevěných kolejničkách. Mezi nimi se nacházejí otočné trámky sloužící k zavěšení osvětlovacích lampiček (ve vybavení je čtyřicet pět argandových lamp). Zadní prospekty, kterých je jedenáct, se navíjely na lany obsluhované otočné válce. Na válci je také navinuta pěkná malovaná opona znázorňující nabírané nařasené zelené závěsy. Vedle jeviště je pak místnost, kde jsou ve vitrínách umístěny historické kostýmy a divadelní rekvizity.Pokud se vrátím k současné aktivní divadelní činnosti ve zdejším zámeckém divadle, je třeba vyzdvihnout, že na tom má podíl samozřejmě správa zámku s Českou Händelovou společností a souborem Capella Academica, později se přidalo občanské sdružení Společnost přátel barokní kultury v Mnichově Hradišti. Prvním představením po rekonstrukci divadla zde bylo 20. listopadu 1999 bylo hudební oratorium Pietra Paola Benciho Il Sacrifitio d‘ Abramo (Abrahamova oběť). Na tomto představení byl kromě oficiálních hostí přítomen také hrabě Arnošt z Valdštejna. V následujícím roce byla uvedena opera Antonia Vivaldiho Orlando finto pazzo (Orlando aneb Předstírané šílenství). Roku 2002 bylo hráno Scarlattiho L‘amor generoso a v roce 2003 Händelova Sosarme, další tituly pak následovaly později. Významné bylo třeba uvedení Gluckovy pastorální opery La Danza (Musica Florea a Hartig Ensemble) v roce 2009. Rovněž zde působily i jiné naše soubory zabývající se starou operní hudbou a tancem, například Collegium 1704 Václava Lukse nebo Collegium Marianum.V letošním září vystoupil na prknech zámeckého divadla soubor Musica Florea s operou Giuseppa Scarlattiho Armida. Nebyla to premiéra, protože ansámbl hrál toto dílo jednak v krumlovském barokním divadle, ale také venku, jako na festivalu na zámku Valtice. Zde bylo k tomuto účelu postaveno na nádvoří vlastní přenosné dřevěné jeviště s kopiemi dobových kulis. V rámci Smetanovy Litomyšle pak byla hra uvedena v parkovém divadle zámku Nové Hrady.

Dílo bylo nastudováno vedoucím souboru Markem Štrynclem, který ze svého místa violloncelisty ve čtrnáctičlenném orchestru představení dirigoval. Bylo vidět, že po řadě repríz je již představení hudebně dobře „usazeno“, a hlavně zvuku orchestru pomáhala výtečná a vlastně úplně speciální akustika menšího zámeckého divadelního prostoru. Podstatně nižší hladina osvětlení tak navozovala atmosféru dřívějšího nasvícení dobovými lampami. Trochu rušilo menší množství denního světla, které pronikalo do hlediště dvěma vysoko položenými okny na pravé straně sálu.Režie a tolik důležité choreografie se ujala zkušená specialistka na barokní divadlo a pedagožka Hudební a taneční fakulty pražské AMU Helena Kazárová. Ta také vede uměleckou taneční skupinu Hartig Ensemble – tance tří století, jejíž tři členky Michaela Bartlová, Barbora Dastychová a Blanka Ferjentsik Wernerová v opeře účinkovaly nejprve jako svůdné nymfy a přítelkyně Armidy, v druhé půli představení se převtělují do rolí strašidelných až nepříčetných fúrií. Choreografka se zaměřila hlavně na specifickou pohybovou stránku tehdejšího dobového herectví. Krásné kostýmy byly dílem Lenky Kristiánové a Eleanor Pinkavové, autory dekorace jsou při provedeních na vlastní dřevěné scéně Jiří Bláha a Václav Krajc. V provedení v Mnichově Hradišti byla použita pouze jedna scéna ze zámeckého divadelního fundusu znázorňující vedutu místní krajiny, což ale nikterak neubralo na působivosti a celkové atmosféře představení. Scarlattiho dílo o dvou jednáních bylo původně u skladatele objednáno v komorní verzi knížetem Josefem Adamem Schwarzenbergem pro krumlovské zámecké divadlo. Hlavní roli si tehdy zazpívala jeho devatenáctiletá dcera Marie Teresie II. Do úlohy Rinalda pak byla obsazena hraběnka Marie Anna z Dietrichsteinů. Ubalda ztvárnil libretista opery Marco Coltellini. Opera má proto tak málo osob a ne velký balet, protože bylo počítáno s uváděním na menším jevištním prostoru.Příběh o nenaplněné lásce inspiroval k vytvoření operních děl také další významné skladatele, jako byli Gluck, Haydn, Lully, Mysliveček nebo Rossini. Děj přibližuje příběh vztahu rytíře Rinalda ke svůdné pohanské kouzelnici Armidě, žijící v čarokrásné zahradě. Z jejích pout jej má pomoci vymanit jeho přítel Ubaldo a připomenout mu jeho hlavní úkol, bojovat za Jeruzalém. Armida vidí, že prohrává, a tak ve své zášti probudí mocné fúrie a další živly, aby ostrov se zahradou potěšení zbořily.

Titulní roli bezproblémově a s maximálním nasazením podala Alice Martini a hlasem velmi pěkného témbru zaujala Lucie Rosznyó v kalhotkové roli rytíře Rinalda. Ubaldo pak byl ztvárněn na výborné úrovni jediným mužským představitelem v této opeře – Jaroslavem Březinou z pražského Národního divadla, který je dnes vyhledávaným představitelem právě úloh ve starých operních dílech a oratoriích. Všichni tři sólisté byli dobře a jistě sezpíváni v duetech i tercetech a samozřejmě i po herecké stránce splňovali to, co po nich dobová inscenace žádala. Je třeba též připomenout dvoje rozdílné herecké úlohy tanečnic, které se představily jako nymfy i fúrie. Myslím, že uvádění starých děl je příjemným přiblížením pohledu do hudební kultury a zvyků osmnáctého a sedmnáctého století. Hrálo se bez přestávky devadesát minut. Obdiv zaslouží i soubor Musica Florea, který hned den poté uvedl stejný titul tentokrát v České Lípě v rámci tamního festivalu, opět na svém vlastním dřevěném skládacím jevišti (přenosné jeviště ale bylo instalováno na další vnitřní scéně). Ovace publika účinkujícím umělcům a inscenátorům byly velmi intenzivní a zasloužené. Kéž by bylo takových akcí provozovaných v historických divadelních prostředích více.

Giuseppe Scarlatti:
Armida
Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl
Režie a choreografie: Helena Kazárová
Scéna: Václav Krajc
Kostýmy: Lenka Kristiánová, Eleanor Pinkavová
Světla: Mojmír Ledvinka
Musica Florea
Hartig Ensemble
Premiéra 20. června 2014 Zámek Nové Hrady u Litomyšle
(psáno z reprízy 20. 9. 2014 Zámecké divadlo Mnichovo Hradiště)

Armida – Alice Martini
Rinaldo – Lucie Rozsnyó
Ubaldo – Jaroslav Březina
Nymfy / Fúrie – Michaela Bartlová, Barbora Dastychová, Blanka Ferjentsik Wernerová  

www.musicaflorea.cz

Foto Pavel Horník