„… za řízení dr. V. Smetáčka…“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Texty Ivana Medka (4) 


Jubileum, které si letos připomíná Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK – 80 let od zahájení činnosti – můžeme doplnit referáty Ivana Medka z listu Svobodné Československo z roku 1946. Tento rok přinesl nové organizační impulzy ve správě orchestru, mnoho denních starostí, které patří k životu každého tělesa, ale také umělecké výzvy a stoupající úroveň pod vedením Václava Smetáčka.

Zahajovací koncert družstva FOK
Úterním koncertem Mé vlasti, řízené dr. V. Smetáčkem, zahájil symfonický orchestr FOK nové údobí své činnosti. Bylo ustaveno družstvo orchestru FOK, jehož členy jsou především členové orchestru sami. Tak je dosaženo naprosté samosprávy, která vylučuje obohacování se jednotlivců. Za družstvem stojí kromě toho ještě několik organizací kulturních a význační jednotlivci. Veřejnosti je umožněna stálá kontrola práce orchestru, jehož hlavním cílem jest doplňovat program České filharmonie a seznamovat posluchačstvo se základy světové hudby. Na provedení Mé vlasti jsme si uvědomili stále stoupající úroveň orchestru, jemuž přejeme mnoho zdaru.
(Svobodné Československo – 17. 1. 1946) 

FOK je dnes přirozenou součástí pražského hudebního života, navíc s osmdesátiletou tradicí. Doba, o které Medek píše – tedy nějakých 12 roků po založení orchestru –, je zajímavá hledáním pozice orchestru i role, kterou může ve veřejném prostoru hrát. I na to jednadvacetiletý kritik poukazuje.

Orchestr FOK
Na druhém abonentním koncertě orchestru FOK byla po úvodním Dvořákově Karnevalu provedena symfonická báseň W. Kapronici od předního lužickosrbského skladatele B. Krawce. Skladba, jež je psána v romantickém stylu, postrádá kontrastů a chybí jí jednotící stavebná linie. Poprvé (autorem) provedený koncert pro harfu a symfonický orchestr B. Dobrodinského jest eklektickým dílem, ve kterém zvukově neprůrazný sólový nástroj svádí marné zápasy s mohutným masivem velkého orchestru. Hutná instrumentace tento dojem ještě dotvrzuje. Za největší omyl považujeme snahu po monumentalitě, jež se projevuje hlučnými vnějšími efekty, zbytečným „prožíváním“ obsahu a formální rozvleklostí. Komorní jemnost harfy je k těmto vlastnostem v zásadním protikladu. Po přestávce provedl dr. V. Smetáček Smetanovy Švédské symfonické básně. V několika podrobnostech byla vysoká úroveň výkonu přímo překvapující. Svými koncerty se orchestr FOK zařazuje mezi nejpřednější pražská symfonická tělesa a pro úspěšný běh našeho koncertního života, stejně jako pro cílevědomou výchovu obecenstva, se stává takřka nepostradatelným.
(Svobodné Československo – 26. 2. 1946)

Až na jaře 1946 se hrál v Praze – poprvé po válce – Ludwig van Beethoven. Prvního provedení jeho hudby se chopilo Pražské kvarteto v březnu 1946; Ivan Medek o něm psal v minulém dílu našeho seriálu. První poválečný Beethoven symfonický byl o něco pozdější. V rukou FOKu a „dr. V. Smetáčka“.

Beethoven opět v Praze
Hlavní bod programu mimořádného symfonického koncertu orchestru FOK bylo provedení 7. symfonie A dur od Ludvíka van Beethovena. Byla to první Beethovenova symfonická skladba, hraná u nás od květnové revoluce v minulém roce. Skladba sama byla kdysi R. Wagnerem charakterizována jako apotheosa tance a můžeme snad říci, že to byl jediný případ, kdy se Wagner ve svém dobovém chápání Beethovena nezmýlil. Hudba této symfonie je nesmírně životná, temperamentní, krásně instrumentovaná a i při velkém formálním uvolnění a výrazové fantastičnosti velmi vyrovnaná a stavebně sevřená. V provedení nejvíce vadilo slabé obsazení smyčcových nástrojů, což mělo za následek malou zvukovou plastičnost a nedostatečné vystupňování na vrcholech – zvláště v poslední větě. Z žesťových nástrojů zejména lesní rohy nevynikaly tentokráte příliš čistou intonací ani kultivovaným zvukem. Dr. V. Smetáček pochopil symfonii spíše ve velkorysých celkových obrysech, zatímco vypracování detailů zůstávalo stranou. V druhé polovici koncertu zahrál Jaroslav Vaněček Paganiniho Koncert h moll. V mladém houslistovi nám roste bezesporu technický talent neobyčejného formátu. Vaněček zmáhá s lehkostí nejtěžší problémy houslové hry a zvláště jeho drobná pasážová technika je vynikající. V budoucnosti očekáváme ještě zlepšení intonace ve vícehmatech a větší dynamickou diferenciaci v tónu. Houslista přidával svou vlastní, bohužel pouze efektní Španělskou rhapsodii. Úvodem velmi úspěšného koncertu byla provedena rozmarná Mozartova předehra k Figarově svatbě a závěrem pak za spoluúčasti hudby pražské posádky Čajkovského vnějšně účinná slavnostní předehra 1812. Drobné kazy, jež však vážněji nepoškozovaly dobrou úroveň orchestru FOK, se dají časem velmi lehce napravit. Jsou to hlavně: zvuková nevyváženost jednotlivých nástrojových skupin (tympani), větší ukázněnost rytmická a intonační (žestě) a detailnější propracování, což je úkol dirigenta V. Smetáčka.
(Svobodné Československo – 24. 4. 1946)

Následující čtyři referáty dokumentují aktivity FOKu už z jiného zorného úhlu: jako pravidelnou činnost základně ukotveného tělesa, od kterého lze tím pádem očekávat víc a víc. Při tomto pohledu také výrazněji vynikne napětí mezi provozem a uměleckými nároky. Což je nakonec jeden z charakteristických úkazů hudebního světa. Nejen v roce 1946.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat