Atrium Žižkov: Fluxus umění, humor a experimentální hudba na jednom pódiu

Koncert byl věnován tvorbě mezinárodního hnutí Fluxus s těžištěm v New Yorku šedesátých let, což je (kromě tvorby Milana Knížáka) v našem hudebním provozu velmi ojedinělá záležitost. Možná i proto nebyl „koncert“ plně navštíven, protože chybí obecnější povědomí, oč se, s odstupem času doby vzniku cca šedesáti let, jedná. Koncert dávám do uvozovek záměrně, protože Fluxus zpochybňuje tento tradiční formát už tím, že místo několika kusů „vážné hudby“, provádí často sled spíše drobných, neobvyklých výkonů a akcí, ve kterých je často hudba spojena s výtvarnem nebo divadelními prvky a do kterých je vtahováno i publikum. V Atriu jsme byli vzájemně smotávání modrou šňůrou, aniž by to zjevně souviselo s probíhají performancí.

Asi stopadesátiminutové vystoupení zahrnulo skoro třicet kusů od čtrnácti autorů v provedení špičkových, většinou zahraničních performerů, kteří mají kusy ve svém repertoáru. Vybraní autoři a dramaturgie představili typické zásady a postupy hnutí.

Hned první a čtvrtý kus Cello Walking – Praeludium (Kráčející violoncello) a Walk the Walk (Chodit na procházku) z r. 1971 od Philipa Cornera (1933), provedený italskou cellistkou Deborah Walker je ukázkou jednoho z charakteristických postupů hnutí Fluxus spočívající v použití nástroje neobvyklým, až rituálním a zároveň naivním způsobem, jako by aktér netušil, k čemu vůbec slouží.

Možná si cellistka, žijící v Paříži, zařadila číslo do repertoáru i pro vtipnou souvislost svého jména s titulem kusu. Nástroj Deborah přivlekla po zemi se skřípajícím bodcem o zem. Různě jej brala do náručí, na rameno, zkoušela na něj hrát za zády, rozeznívala rezonanci máváním nástrojem apod. Akt je spíš náročný na fyzickou sílu a obratnost, aby nástroj nevypadl z ruky. 

K podobnému zkoumavému způsobu patří i Solo for Violin (Sólo pro housle) Litevce a hlavního koordinátora hnutí v New Yorku George Maciunase (1931–1978) z r. 1962 v provedení všestranným Lucianem Chessou, kdy performer pečlivě a pomalu vyndavá nástroj z pouzdra, stále na stole drnká, ladí, snaží se třít houslemi o nastavený smyčec.

Nebo Toy Piano (Piano hračka) opět od Philipa Cornera v provedení italské klavíristky Agnese Toniutti, která si jej zprvu dlouze prohlíží, a poté do něj nečekaně brutálně udeří. Zachází s piankem způsobem, pro který bychom jej dětem sebrali, ale díky tomu z něj vyluzuje zajímavé emotivní klastrové zvuky.

Skladby pro klávesové nástroje byly zastoupeny klavírními a varhanními kusy, resp. byla využita přítomnost varhan v Atriu – některé skladby jsou proveditelné pro jiné nástroje, protože se odehrávají na základě grafické partitury jako např. Mississippi River South of Memphis (Řeka Mississippi jižně od Memphisu) z r. 1964. Skladba je nápodobou složitého větveného povodí řeky, které narůstá do zvukového pléna varhan, kdy se na vrcholu vlní. Provedení všestranného Luciana Chessy bylo jedno z umělecky nejpůsobivějších, rozhodně překračující konceptualismus. Podobně zajímavé a virtuózní bylo varhanní provedení skladby Giuseppe Chiariho Gesti sul piano (Gesta na klavíru – i s možností jiného překladu) z r. 1962 s opakujícím se rytmizovaným gestem v nízkých i vysokých polohách, jakýsi rozhovor vysokého a nízkého, rozpuštěného do otevřené chaotičnosti.

Klavírní kusy a akce měly rozmanitý charakter. Koncept některých z nich je narušování, až brutální porušování nějaké známé skladby, nebo stylu, jeho zcizování např. ve Falling Event for a Pianist (Padající událost pro klavíristu) z r. 2022 v provedení Agnese Toniutti a mluveného hlasu Anny Clementi ve stylu hlášení v konfrontaci s impresivními krátkými frázemi klavíru. Také Milan Knížák provádí např. v Sadness Intruding (Dotěrný smutek) jakousi koláž kontrastu sentimentálních a brutálních částí s textem, v němž dominuje přívlastek „bílé“ Jeho druhá skladba n! z r. 1972 má jiný koncept – opakuje se ve forte kus škály, kráčející ve stejném tempu a dynamice, kde zasahuje jen narušení metra, které způsobuje jakousi nevolnost, protože je kontrastem ke stereotypu. Kus končí otevřeně ve forte, jak když nějaký objekt narazí na překážku (všechny Knížákovy skladby jsou dostupné na jeho YouTube kanálu).

Koncept Fluxus pracuje s humorem i s performerovou či posluchačskou trpělivostí. K takovým patřil desetiminutový kus amerického skladatele, kytaristy a zpěváka Erica Andersena realizovaný na klavíru s rozšiřujícím se rozsahem postupných forte pravidelných kroků přerušovaných clustery. Pro interprety (Miroslava Beinhauera a Petra Baklu) byl zkouškou soustředění a exekutivní mozkové sítě, pro posluchače zkouškou ne/trpělivosti s triviálním konceptem.

Švédsko-italská zpěvačka a performerka Anna Clementi projevila velkou hlasovou gymnastiku a výrazovou škálu od „Ječení proti větru, zdi i nebi“ (Screaming againt the Wind, againt the Wall, againt the Sky) od Yoko Ono z r. 1961, přes přesvědčivé sípání, chrchlání a další příznaky „nemocného muže“, tedy v tomto případě ženy (Solo for Sick Man) od Georga Maciunase z r. 1962 s rekvizitami léků na stolku, po technicky, emocionálně i umělecky náročný kus An-sätze (Přístupy) Dietera Schnebela s rytmizovaným dechem, artikulační rozmanitostí, dynamickými rozdíly. Skrytý humor obsahuje také provedení básně A Living Man (Živý muž) Stena Hansona (1936–2013), ve kterém Anna Clementi až roboticky odříkává jednoduché věty typu „mám rád své ruce… nohy… kočku apod… s vyustěním „chci zůstat živým člověkem…“, možná aktuální téma. Anna Clementi patří, bezesporu, k technicky i osobnostně vybaveným umělkyním s hereckým talentem, které se dokážou v rámci uměleckého konceptu bez zjevných zábran proměňovat.

Výrazně na mne zapůsobila všechna čísla německého dechaře a skladatele Wernera Duranda. Jeho šamanský magický projev na jednoduché, vlastnoručně vyrobené dechové nástroje z různých materiálů byl pozoruhodný jak technicky, tak stylem i souladem s názvy skladeb např. u Wolfsflôte (Vlčí flétny). U Mond-Glass-Fiber-Rohr (Trubice ze skleněných vláken) na ně skutečně hrál, u SturmSax (Bouřlivý saxofon) nástroj vypadal jako druh zkrouceného didjeridu, aspoň zvuk se tomu podobal. Všechny skladby jsou od dánského autora Henniga Christiansena (1932–2008).

Celý večer uzavřela kolektivní produkce Philipa Cornera GOOD JEW, after a listen to Julius Eastman´s Evil Nigger´version for 7 (Dobrý Žid, po poslechu „Evil Nigger“ Julia Eastmana) z roku 2021.

Koncept Fluxus je velmi živým uměním, protože vyžaduje od umělců i posluchačů / diváků otevřenost, odvahu k exhibici a náhodě, zkoumání jednoduchých výrazových prostředků a předmětů, k objevování vlastních předsudků, o kterých jsme ani nevěděli. Je ovšem třeba, aby se jich chopili skuteční umělci, tak jako tento večer, aby to nevyznělo triviálně, nebo trapně. To se, naštěstí, nestalo.

Atrium Žižkov: Luxury of Mind = Fluxus
28. listopadu 2024, 19:30 hodin
Atrium Žižkov, Praha

Program:
Philip Corner: Cello Walking – Prealudium: Cello Slow Drag (2017), Deborah Walker – violoncello
La Monte Young: Composition 1960 N. 7 (1960) Miroslav Beinhauer – klavír
Giuseppe Chiari: DO (1950) – Luciano Chessa – varhany
Philip Corner: Cello Walking – I, Walk the Walk (2017), Deborah Walker – violoncello
Dieter Schenbel: An-sätze (1985), Anna Clementi – hlas
Henning Christiansen: Wolfsflöte (1986), Werner Durand – dechový nástroj
Milan Knížák: Sadness Intruding (2016), Miroslav Beinhauer – klavír
George Maciunas: Solo for Violin (for Sylvano Bussotti, 1962), Luciano Chessa – housle
Dick Higgins: Emmett William´s Ear. Uno pezzo per pianoforte di Dick Higgins (1977), Agnese Toniutti – klavír
Öyvind Fahlström: Morgon (1952-55), Anna Clementi – hlas
Geoffrey Hendricks: Sky Music (1985), Deborah Walker – violoncello, Werner Durand – Frog Horn
Milan Knížák: n! (1972) Miroslav Beinhauer – klavír
Giuseppe Chiari: Gesti sul piano (1962(, Luciano Chessa – varhany
Sten Hanson: A Living Man (báseň), Anna Clementi – hlas
Eric Andersen: Opus 1961 (1961), Miroslav Beinhauer, Petr Bakla – klavír
Yoko Ono: Voice Piece for Soprano: Scream against the Wind (1961), Anna Clementi – hlas
Yoko Ono: Voice Piece for Soprano: Scream against the Wall (1961), Anna Clementi – hlas
Yoko Ono: Voice Piece for Soprano: Scream against the Sky (1961), Anna Clementi – hlas
Philip Corner: Mississippi River South of Memphis (1964), Luciano Chessa – varhany
Mieko Shiomi: Fallin Event for a Pianist (2022), Agnese Toniutti – klavír, Anna Clementi – hlas
Henning Christiansen: Mond-Glass-Fiber-Rohr (1986), Werner Durand – dechový nástroj
Philip Corner: Toy Piano (2012), Agnese Toniutti – dětské pianko
George Maciunas: Solo for Sick Man (1962), Anna Clementi – hlas
Milan Knížák: Tramp Sonate or Looking for Context (výňatek), 2021 – Miroslav Beinhauer – klavír
Philip Corner: Man in Field (the sound as Hero), 202, Agnese Toniutti – klavír
Philip Corner: Good Jew, after a listen to Julius Eastman´s „Evil Nigger“ version for 7 (2021), Deborah Walkter, Anna Clementi, Werner Durand, Luciano Chessa, Miroslav Beinhauer, Agnese Toniutti, Petr Ferenc