Až k nesnesení dojemné. Pastorkyňa s Mattilou měla velký úspěch i v Londýně

Provedení Její pastorkyně překypovalo city a bylo až k nesnesení dojemné
(Telegraph – 19. dubna 2016 – Ivan Hewett)

I po více než sto letech od premiéry má Janáčkova skvělá opera Její pastorkyňa schopnost mrazit a šokovat. Jsme střemhlav vrženi do venkovského světa neúprosných zákazů a povinností, které nedokáže zmírnit ani sebevětší ohled na lidské city.

Nemanželské dítě může být obětováno, aby zabránilo společenské hanbě. Muž neváhá způsobit ženě jizvu na tváři, aby se nemohla provdat. A tyhle hrozivé věci se odehrávají na pozadí běžného vesnického života, který dál nerušeně plyne. V průběhu tragické scény se náhle bez varování ozve lidová píseň. A uprostřed vší té krutosti se přesto objevují něžné city, které dokážou vykvést jako květiny v ponurých skalních trhlinách.

Toto ohromující koncertní provedení vystihlo mrazivě osudový charakter opery i její lidskou, odpouštějící stránku. Ve všech směrech mu vévodila hvězdná finská sopranistka Karita Mattila, jejíž hříva světlých vlasů ostře kontrastovala se strohým černým pláštěm. Před čtrnácti lety v Covent Garden zářila jako Jenůfa, ale zde měla ještě náročnější úlohu Kostelničky, nevlastní matky, která hrůzostrašným činem zachrání Jenůfu před společenským opovržením.

Vrhla se do role tak riskantně, jak jen dovede velká umělkyně, která už nemusí dbát na svou pověst ani „hospodařit“ se svým hlasem. Na začátku byla každým coulem přísnou matkou, která spílá Jenůfinu snoubenci Števovi pro jeho nespolehlivost. Později, když si připustí nemyslitelný čin, se celé její tělo zkroutí úzkostí a sebetrýzní a hlas se láme a těžkne výčitkami svědomí.

Mattila byla žhnoucím srdcem celého provedení, překypujícím city až k úžasu. Zbytek obsazení přicestoval pro tuto příležitost z Česka a všichni podali osobité, přesvědčivé výkony. Svatopluk Sem jako Števův přítel Stárek zpíval jen asi tři minuty, ale stačilo to k tomu, aby v našem sluchu zanechal pevný otisk svého zemitého barytonu. Luděk Vele předvedl vpravdě komického starostu přešlapujícího nad tragédií, jež se mu odehrává přímo před očima, ale on ji nevidí. Adriana Kohútková jako Jenůfa byla Mattile ideálním protějškem, něžná a zmatená tam, kde Mattila byla tvrdá a rozhodná, kromě jejich velkého střetnutí v druhém dějství, kde se role téměř obrátily.

Smysl pro charakter, měnící se pod tlakem tragických událostí, byl ještě silnější u Jaroslava Březiny jako Števy a jeho zlostně žárlivého nevlastního bratra Lacy v podání Aleše Brisceina. Števa jakoby se hlasově i fyzicky ztrácel, když se ukázalo, jak uboze prázdné bylo jeho vychloubání. Laca jakoby na druhé straně rostl a rostl, takže jeho rozhodnutí vzít si nakonec zneuctěnou Jenůfu působí přesvědčivě, čehož dosáhne málokterý zpěvák.

Všechna tato osobní dramata vzal pod svá křídla pocit starobylého společenství a závan vesnického prostředí, které úžasně vykreslili Česká filharmonie a Český filharmonický sbor Brno. Oba soubory jsou české víc než jen podle názvu. Zatímco většina prvotřídních orchestrů a sborů dnes podlehla globalizaci, členové obou souborů jsou rodilí Češi a je to znát.

Lidové písně ve třetím dějství, něžná houslová sóla zdobící velkou Kostelniččinu zpověď ve druhém dějství, dřeva imitující přiopilý zvuk vesnické kapely, to všechno mělo punc autenticity. Tempa dirigenta Jiřího Bělohlávka se mohla zpočátku jevit jako příliš volná v porovnání s neúprosnou naléhavostí jiných významných interpretů jako například Sira Charlese Mackerrase. Tato tempa však ještě více umocnila šílenou intenzitu pozdějších scén a závěrečné vykoupení bylo až k nesnesení dojemné.

Leoš Janáček:
Její pastorkyňa
(koncertní provedení)
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Sbormistr: Petr Fiala
Česká filharmonie
Český filharmonický sbor Brno
18. dubna 2016 Royal Festival Hall Londýn

Kostelnička – Karita Mattila
Jenůfa – Adriana Kohútková
Števa – Jaroslav Březina
Laca – Aleš Briscein
Stárek – Svatopluk Sem
Stařenka – Yvona Škvárová
Karolka – Lucie Silkenová
Rychtář – Luděk Vele
Rychtářka – Jana Hrochová
Jano – Marta Reichelová
Pastuchyňa – Kateřina Jalovcová
Barena – Kateřina Kněžíková

www.ceskafilharmonie.cz

Přeložil Rudolf Volejník