Velký český režisér, který měl být zapomenut. Před 40 lety zemřel Alfréd Radok

Při přípravě jedné z aktovek Václava Havla zemřel před čtyřiceti lety, 22. dubna 1976, ve vídeňském exilu legendární český divadelník a režisér Alfréd Radok, do jehož kariéry opakovaně zasáhla politická situace, která jeho talentu neumožnila prosadit se naplno. Radok musel několikrát odejít z Národního divadla, s nepřízní se potýkaly i jeho filmy. Po srpnu 1968 zamířil do emigrace, kde také zemřel.

Alfréd Radok (foto archiv)
Alfréd Radok (foto archiv)

Po osvobození v roce 1945 nastoupil Alfréd Radok do Divadla 5. května, kde působil jak v činohře tak v opeře a odešel před začátkem sezony 1947/1948. Poprvé v roce 1946 se pracovně setkal s výtvarníkem Josefem Svobodou a společnou inscenací opery Hoffmannovy povídky začala jejich více než dvacetiletá spolupráce.

Pozornost vzbudil talentovaný režisér také svojí filmovou prvotinou Daleká cesta o pronásledování Židů z roku 1948, ve které se vypořádal i s vlastními zážitky. Radok měl po otci židovský původ, jeho příbuzní zahynuli v Terezíně a on sám byl koncem války deportován do pracovního tábora. Film získal řadu ocenění v zahraničí, v poúnorovém Československu byl ale promítán jen krátce na venkově, než byl úplně zakázán. Druhý Radokův film, satirický Divotvorný klobouk podle Klicperovy hry (1952), vůbec nebyl schválen k promítání. Poté se nakrátko uchytil u zájezdového Vesnického divadla, „poslední štace, kde už mu nikdo nebude závidět“, než se mohl v půli padesátých let vrátit do Národního divadla. V roce 1956 ještě natočil třetí celovečerní film Dědeček automobil.

Během druhého angažmá v Národním divadle režíroval například Nezvalův titul Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (který nepovažoval za dobrou hru; 1956), ale i dodnes připomínanou inscenaci Osbornova Komika s Ladislavem Peškem v hlavní roli (1957). Koncem padesátých let pak spolu s dlouholetým spolupracovníkem a scénografem, Josefem Svobodou, a svým bratrem, scenáristou a dramaturgem, Emilem, připravil Alfréd Radok projekt Laterny magiky, který měl obrovský úspěch na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu.

Po skončení Expa byla Laterna magika přenesena do Prahy, Radok u ní ale dlouho nezůstal. Jím připravený nový program nazvaný Variace byl ještě před uvedením zakázán a režisér si na přelomu padesátých a šedesátých let hledal nové angažmá. Zakotvil v Městských divadlech pražských vedených Otou Ornestem, kde vytvořil řadu ceněných inscenací. V roce 1966 se pak Radok, který se začal prosazovat i v cizině, znovu vrátil do Národního divadla.

Zde stihl do srpna 1968 vytvořit tři inscenace, po invazi vojsk Varšavské smlouvy ale raději zvolil emigraci. Přes Německo zamířil s manželkou (a spolupracovnicí) Marií a dvěma dětmi do Švédska.

Alfréd Radok s manželkou Marií (zdroj divadelni-noviny.cz/archiv Davida Radoka)
Alfréd Radok s manželkou Marií (zdroj divadelni-noviny.cz/archiv Davida Radoka)

První čtyři roky měl oficiálně v Národním divadle neplacené volno, pak jej ale komunistický režim prohlásil za emigranta a odsoudil. V exilu Radok působil v göteborském divadle Folkteatern, kromě toho nastudoval i několik her v Německu, Belgii a Norsku. Na jaře 1976 pak připravoval ve Vídni inscenaci aktovek svého bývalého asistenta Havla, tehdy ale dostal pátý infarkt a zemřel.

Na památku režiséra, který v roce 1991 dostal in memoriam Řád T. G. Masaryka, byly od roku 1993 udělovány nejlepším českým inscenacím a tvůrcům Ceny Alfréda Radoka. V roce 2014 byly ale pod tímto jménem předány naposled. Uznávaným divadelním a operním režisérem je i jeho syn David.

Osobností Alfréda Radoka jsme se věnovali před časem, při příležitosti stého výročí jeho narození (článek najdete zde).

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na