Bach, Janovy pašije a Musica Florea

Na posledním koncertu cyklu Stará hudba v letošní sezóně zaznělo jedno z nejvýznamnější děl Johanna Sebastina Bacha Janovy pašije (Johannes-Passion), BWV 245. Koncert byl zařazen do Velikonočního festivalu Praha, který bude probíhat až do soboty 30. dubna, kdy v Rudolfinu vystoupí světoznámý Paul Badura-Skoda.


Pašijové hry byly oblíbeným představením již od středověku. Věřící tehdy neměli možnost získat znalosti o životě Ježíše Krista z psaných textů, neboť knihy byly vzácností a valná většina „prostých lidí“ stejně číst neuměla. Obyvatelstvo, které žilo mimo města, navíc do kostela chodilo velmi zřídka. Ještě ve vrcholném středověku máme zachovány listiny vybízející církevní hodnostáře, aby se snažili svým farníkům vysvětlit nutnost zúčastnit se mše, zpovědi a přijímání alespoň jedenkrát ročně (což jistě není běžná představa o formách středověké religiozity). Nejvhodnější příležitostí, jak věřící do kostela přilákat byly církevní svátky. U příležitosti Velikonoc se vizuálně předváděly události utrpení, smrti a případně vzkříšení Ježíše Krista, jak jsou vylíčeny v evangelijních textech. Pašijové hry byly doprovázeny vysvětlujícím slovem a zpěvem. Zároveň se pašije četly i v kostelech, prokládány byly zpěvy, v renesanci se objevuje zhudebnění kompletní (bez nástrojů). Potridentský vývoj oratorní formě pašijí nepřál, oblibu získala ovšem v protestantském prostředí, kde znalost Bible byla základní výbavou věřících. Nejslavnější fáze německých pašijí začíná jménem Heinricha Schütze, v jehož dílech získává významnější úlohu nástrojový doprovod. V 18. století sice nadále tvoří základní složku pašijí zhudebnění evangelijního textu, jsou ale přidávány další texty, formálně se díla dělí na recitativy, árie, chorály a sbory, nezřídka se pašije staly skutečným hudebním představením.

Janovy pašije jsou Bachovým prvním dílem tohoto žánru, první uvedení se konalo na Velký pátek 1724. Také Bach zhudebňoval nejen biblický text, ale též Brockesovu pašijovou báseň a pravděpodobně i vlastní texty. Dějem provází vypravěč (Evangelista), některé postavy (Ježíš, Petr, Pilát) mají přímé promluvy, dalším sólovým hlasům jsou svěřeny árie. Významnou dramatickou úlohu má sbor jako tzv. turbae, čili skupiny lidu, kněží atd. Sbor zároveň zpívá oslavné chorály. Hudba a zpěv vyvolává zejména v prvním dílu až vizuální představy, této skutečnosti si na Janových pašijích cenil i Bertolt Brecht. Snad právě tato vlastnost díla vedla Bacha, který se při nástupu ke sv. Tomáši musel zavázat, že nebude skládat skladby divadelní povahy, k několikerému přepracování díla.

 


Obsazení sboru bylo komorní, jak zřejmě předpokládal i Bach a jak bývá při „autentickém“ provádění obvyklé. Protože byli angažováni zkušení zpěváci a zpěvačky, podařilo se získat zvuk skutečně dramatický i dostatečně majestátný, celkově však značně odlišný od provedení s velkým orchestrem a sborem. Ze sólových hlasů má v Janových pašijích největší prostor Evangelista, kterého zpíval Jaroslav Březina velice kultivovaně a s pochopením pro text, jak jsme u něj v tomto repertoáru ostatně již zvyklí. Některé jeho výšky však tentokrát nezněly přirozeně a zrovna příjemně. Árii Ach, mein Sinn… však provedl se zdarem. Procítěným výkony potěšila v árii Von den Stricken… Markéta Cukrová, dokonalé bylo provedení rozsáhlejší sopránové árie Zerfliesse, meine Herze… v podání Barbory Sojkové. Také od Tomáše Krále se dají pravidelně očekávat niterné výkony, což potvrdil v ariosu Betrachte, meine Seel´… nebo v árii Mein teurer Heiland, kde zpíval se sborem. Konečně bych se ještě rád zmínil o Jaromíru Noskovi(árie Eilt, ihr…), kterého se do budoucna vyplatí sledovat.

 


Marek Štrynclřídil koncert od violoncella a opět bylo úžasné pozorovat, jak všechny v orchestru hudba baví a jak ji mají rádi. Něco podobného jsme mohli v neděli sledovat na koncertě Bejuna Mehty. Čím to, že jsou ansámbly staré hudby tak nadšeny ze své práce? Když zrovna nehrají, poslouchají ostatní, z jemných pohybů je často vidět, jak hudbou žijí. Kéž bychom podobné nadšení viděli všude!

K závěrečným větám mne inspiroval pohled do orchestřiště Národního divadla, kam jsem měl v pátek 22. dubna na 4. představení Parsifala (bohužel) dobrý výhled. Druhá hobojistka třetinu představení strávila položena na pultu nebo živě rozprávějící s kolegyní a občas laškující s kolegou vedle. Došlo i na malování si do partů, což velmi zajímalo i kolegu flétnistu a další (opravdu šlo o dynamická znaménka?) Hudební nástroje se pak sbíraly z podlahy na poslední chvíli…

Velikonoční festival Praha
Musica Florea
Marek Štryncl – dirigent
Barbora Sojková – soprán
Irena Troupová – soprán
Markéta Cukrová – alt
Marta Fadljevičová – alt
Jaroslav Březina – tenor (Evangelista)
Hasan El-Dunia – tenor
Ondřej Maňour – tenor
Tomáš Král – baryton (Ježíš)
Jaromír Nosek – bas (Pilát)

program:
Johann Sebastian Bach: Janovy pašije, BWV 245

www.fok.cz
www.musicaflorea.cz

Mohlo by vás zajímat


27
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
27 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Pavel Šimáček

Vážená Evo, slyšel… Možná škoda, že jste komentář smazala.

Marek Špelina

A co jste tedy slyšel? :)

Anonymous

Podívejte, je to tak, pro mě osobně, je extrémně obtížné kritizivat někoho, koho osobně znám. A navíc, jakožto interpret, si dokážu představit všechny obtíže. Obdivuji všechny, kteří vystoupí a nesou kůži na trh. Protože vím, jaké to je. Ale vy jste kritik. Servítky si brát nemusíte…. nebo ano? Jsem ráda, že jste četl. Bylo to především pro vás. Jde mi jen o to, že vkus publika se musí tak trochu vychovávat. A objektivní, nezaujatý a nestranný kritik se cení zlatem. Já to nejsem. Mám ke spoustě z nich velmi kladný osobní vztah… a nejde mi to přes srdce a proto… Číst vice »

Pavel Šimáček

Děkuji Vám, Evo, za ohlas. Naprosto Vás chápu. Z větší částí jsem souhlasil, ale respektuji Vaše tozhodnutí.
Jinak si můžete být jista, že si servítky beru, zejména pokud něco vytýkám, tak zvažuji každé slovo a věřte mi, že čím dál tím víc. Mimo jiné proto, že si velice dobře uvědomuji, co stojí za tím někde vystoupit. A znovu připomínám, že nejsem kritik (míněno profesně, jinak jsme jimi všichni, kdo zrovna neúčinkujeme).

Anonymous

Vážený pane Šimáčku, Vaše srovnání neomluvitelného chování hobojistky a nadšení souboru Musica Florea je provokativní. Doufám, že jako odborník i Vy tušíte, že ona mladá dáma by na podobném koncertě měla hudbu stejně ráda, a že obrázky v notách a dřímající hráč při pětihodinové produkci se stanou i v lepších rodinách. Jde jen o míru, jakou si může kde dovolit. Je mi velmi líto, že pracovní atmosféra v Národním divadle naučí neúctě k představení, výkonům i publiku tak brzo i mladé a nadějné členy orchestru. Kéž by se při reformě konečně někdo zajímal o motivaci a sebeúctu, nejen tu finanční,… Číst vice »

Anonymous

Tak tu mame kritiku nekritiku od kritika nekritika. Jak se vam to pane Simacku cte? A pise? A jak se vam sedi a posloucha Florea a ND (SOP – ale tam uz vlastne nechodite)? Dokazete si pane Simacku predstavit zminenou druhou hobojistku, jak se jemne pohupuje s privrenyma ocima pri sole kolegy fletnisty ve druhem aktu Parsifala po trech hodinach strnuleho sezeni a nekonecnych tacetech? Je usmevne, ze srovnavate chovani hracu komorniho souboru s hraci orchestru ND. Proste konfrontace za kazdou cenu, ze?Prestante se uz verejne navazet do muzikantu opernich divadel. Jsou to delnici te nejtvrdsi hudebni praxe, mizerne ohodnocene… Číst vice »

Pavel Šimáček

Pan Šimáček si musí píchnout proto, že je také podle svého názoru mizerně ohodnocen (kolik lidí si asi myslí, že je nadprůměrně ohodnoceno?) a za lístek na Parsifala dal 600,- Kč. Místo toho, aby se mohl soustředit na dění na jevišti a hudbu, dral se mu v jednom dějství do zorného pole neustálý neklid v části orchestru (a na třetím představení to bylo stejné, jak si uvědomil při čtvrtém). Až bude orchestr v ND zakrytý jako v Bayreuthu, ať si, kdo chce, hraje třeba na hlavě, ale tady to ruší. Výtka pana Šimáčka nemířila k orchestru ND, který považuje za… Číst vice »

Jan

Ježíši to je úroveň pánů a dam z orchestru ND. I kdybyste odváděli, vážení členové tamního orchestru, nadpozemsky skvostné výkony (což zpravidla neděláte), tak to, že si hobojistka hraje piškvorky je trapné. Místo abyste raději mlčeli, píšete tu pokaždé ty své výlevy. Proč? Jste jen pro ostudu. Když už někdo upozorní na to, že se chováte neprofesionálně, tak se zachováte ještě neprofesionálněji a píšete tyhle zastydlé a hloupé komentáře. Co já jsme jenom viděl, vašeho žvanění během představení , rachocení židlemi a poté nadávání ve večerní tramvaji na své kolegy, dirigenta nebo zpěváky – vždycky to byli členové orchestru ND.… Číst vice »

Anonymous

Pane Simacku, kdo byl ten vecer v ND dirigentem? To, ze je v orchestru neklid a nesoustredeni je v prve rade veci dirigenta, ktery by mel bud mit takovou autoritu, ze si nikdo nedovoli jakkoliv vyrusovat, ci by mel takove excesy utnout hned v zarodku. Jak videt, dirigent ten vecer nebyl zrejme tim nejlepsim…
P.S. napada me, kam ted budete na operu v Praze chodit, kdyz ani SOP, ani ND uz vas nedokazou plne uspokojit

Anonymous

Dobrý den, nechápu, proč se pod článkem o koncertu Musica Florea musí řešit kvalita či nekvalita orchestru ND. Proč se zde raději nediskutuje o díle Bacha apod.? Proč se v diskuzích na tomto webu stále řeší to samé – někdo řekne, že se mu nelíbilo cosi na orchestru a pár lidí z orchestru zde pak stále stejně argumentuje a svádí vinu na dirigenty, šéfy, ministerstvo, platy, kolegy. Diskuze má být dialogem a ne dvěma monology!

Anonymous

Ptejte se pana Simacka, proc porad popichuje hrace opernich orchestru :)

Anonymous

Kdybyste hrali dobre, tak by vas nechal na pokoji. Jdete uz s tema kecama do kelu!

Anonymous

Pane Šimáčku, Váš závěrečný odstavec v článku mě opravdu velmi utvrzuje v názoru na upadající hudební kritiku v tomto státě. Jak si můžete dovolit napsat téměř osobní útok na jednotlivce v článku, který má být dle mého názoru objektivní, věcný a hlavně důstojný. Na představení Parsifala jsem byla ten večer také, seděla jsem na místě, kde bylo velmi dobře vidět do orchestřiště a především na dechovou sekci a dirigenta. Ani minutu jsem neměla pocit, že by byl orchestr nesoustředěný, a dokonce jak píšete "laškující". Dirigent John Fiore dokázal dostat z orchestru úžasný zvuk, téměř dokonalý zvuk a vytvořit tak jedno… Číst vice »

Karel

Rád bych se taky přidal: I kdyby vše o chování orchestru ND při dotyčném představení Parsifala bylo vymyšlené (proč by to ale autor dělal?), špatná disciplína a nevalný přístup nejednoho z členů orchestru ND je notoricky známou věcí. Stačí zajít do divadla, o jejich hlasitých komentářích po představení v tramvaji před diváky ani nemluvě. Běžte se podívat třeba právě na koncerty souborů staré hudby a uvidíte ten do očí bijící rozdílný přístup, s jakým tam členové souborů ke své práci přistupují. O tom, jak se někteří lidé z orchestru ND i Státní opery dokážou projevovat třeba zrovna na tomto plénu,… Číst vice »

Anonymous

Pro Homberga: Máte pravdu, že pan Šimáček je asi někdy rád provokativní, ale většinou se trefí do černého stejně jako jeho recenze. Pohybuji se v hudební branži a docela dost sleduji, jak média hodnotí pražský hudební život. V posledních číslech časopisu Harmonie a Hudební rozhledy jsem narazila na několik kritik, které se s jeho hodnocením shodují. Hodnocení Symfonie S. Bodorové od J. Bálka v Harmonii je téměř stejné, H. Jarolímkové v Hudebních rozhledech také. Ta se více zabývala formální stránkou skladby, o níž psala průvodní slovo do programu, kde použila velké části textu V. Tachecího z časopisu FOKUS. O. Janáčková… Číst vice »

Anonymous

A proč bychom neměli popichovat? Neplatíme si snad i Národní divadlo a jeho zaměstnance z našich daní? Každý jen trochu slušnější soukromník, když ho upozorníte na něco co se vám nelíbí, se vám okamžitě omluví.

Pavel Šimáček

Vidím, že je zde živo… Anonymní v 13:14: Děkuji za apologii, obdivuji Váš přehled. Znovu ale musím zopakovat, že zejména nad negativními komentáři přemýšlím velmi dlouho a mnohdy se jich i zdržím. Např. v této recenzi jsem pominul dva slabší výkony, což mi také bylo vyčteno. Celkový zážitek ale bohatě překryl ony dva krátké momenty. Pracující v kolektivních tělesech bohužel musí počítat s tím, že někdy jejich práci shodí pár jiných z jejich týmu. To se netýká jen hudby a divadla. Nikdy jste si nepostěžovala na neschopné úřady, policii, poštu? Určitě i tam ale pracují schopní a slušní lidé, co… Číst vice »

Pavel Šimáček

Pro paní manažerku PR MR (ha ha): částečně sdílím Váš názor, že hudební kritika v tomto státě upadá. Otázkou je, co pod pojmem „hudební kritika“, „kritik/kritička“, „novinář/ka“ chápeme. Kromě toho mám dojem, že část diskutujících (nechci Vás, PR, podezírat z toho samého) nepostřehla, že se poněkud změnila doba. Asi by Vám nevadilo, pokud bych zmíněné výtky pronesl v hospodě po představení v diskusi se známými. Jednoduše proto, že byste je neslyšela. V dnešní době ale máme VŠICHNI možnost být tak trochu „novináři“ a „novinářkami“, „kritiky“ a „kritičkami“. Jen se podívejte, kolik vzniklo jen u nás webů a blogů obdobného zaměření.… Číst vice »

Anonymous

Tzv. "orchestrální rutina" je bohužel starým problémem a netýká se pouze českých, ale i mnohých zahraničních orchestrů. Problém spočívá v tom, že ti, kteří ji podléhají, nechápou odpovědnost svého povolání. Zde je potřeba chápat velký rozdíl – povolání a zaměstnání. Příčinou je absence schopnosti analytického myšlení při studiu hudby (v průběhu celé kariéry). Teprve analytické myšlení vede k pochopení a teprve z pochopení se rodí hluboký vztah, který se projeví na přístupu k práci. Bohužel analytický přístup je vlastní cca 5% umělců, zbytek je buď laxní nebo si tvoří jakýsi vlastní interpretační svět založený na naučených a uměle vytvořených manýrách.… Číst vice »

Anonymous

Ještě doplním k předchozímu příspěvku. Analytické myšlení v hudbě znamená, že interpret ví co která nota znamená, kam a proč vede fráze, skladbě dokonale rozumí po formální, harmonické stránce. Dále je nutné znát většinu díla konkrétního skladatele – protože jenom tak můžeme pochopit souvislosti s dílem, které máme představit posluchačům. S tímto přístupem tak de facto zaniká pojem "svobodná interpretace", která často skladbu deformuje do podoby, která s původní myšlenkou skladatele nesouvisí. A zde se vracím k odpovědnosti umělce. Umělec, který svévolně reprodukuje skladbu a nechápe její pravý význam, může snadno podlehnout okolním vlivům (rutině, skepsi, nudě). A i v… Číst vice »

Petra Matějová

Dobrý den, nebudu se konkrétně zabývat Vaším hodnocením jednotlivých sólistů, se kterým nemůžu souhlasit, ale jen skromný dotaz: není zvláštní při tom výčtu nevyjmenovat všechny sólisty?

Anonymous

Umělcům se nezavděčíte. Když napíšete že byli špatní, tak se ozvou, a když napíšete že byli dobří, ozvou se jejich přející kamarádíčkové.

Lukáš

Pěkný večer! Že jsem se s panem Šimáčkem shodl při hodnocení báječného večera Báry a Hanky v Lahůdkách mě ani v nejmenším nemrzí. Protože jsem oba koncerty, které v květnovém čísle HR jsou, psal již v době uzávěrky (je vždy začátkem předchozího měsíce a akce podobných dat, jako 6. a 9. 4. jsou téměř vždy ještě o číslo dále), nevím, kdy bych měl čas pročítat jiné texty (navíc jsem psal mnohem důležitější a rozsáhlou práci, abych se zabýval tím, co se psalo jinde). Kromě toho jsem profesionální hudebník a často píši často o svých přátelích a kolezích, kterých si i… Číst vice »

Anonymous

Pěkný den! Sledování reflexe hudebního dění mám tak trochu popisu práce. Byla jsem překvapená hodně podobnými větami. Nyní zas přemýšlím, jak obtížné musí být napsání nestranné recenze na „Báru a Hanku“.

Lukáš

Pěkné odpoledne! To jsem ale nestyda! A to si představte, že jsem dokonce psal i projekty svojí profesorky – snad si teď nebudete myslet, že hra Jany Semerádové je fake :-) Pokud si vzpomínám, jednu z nedávných výraznějších výtek jsem směřoval jedné dobré kamarádce. A abych Vám odpověděl k přemýšlení jak složité je psát na známé – je to obtížnější, než si asi dokážete představit. Pod každé hodnocení bych se však bez problémů podepsal znovu. S pozdravem a podpisem Lukáš V.

Pavel Šimáček

Myslím, že bych měl také reagovat: domnívám se, že se dokážeme povznést nad své známosti a/nebo osobní sympatie (i já mám pár známých "na druhé straně").
P.Matějová: všichni sólisté a sólistky jsou vyjmenování vždy na závěr.

Anonymous

pro anonymní 4. května 2011 13:14:
Ani nevíte, jak jsem rád za váš diskusní příspěvek. Ano, pan Šimáček často píše pravdu. Pravda bolí. Pan Šimáček hodnotí ne jen popisuje. Pan Šimáček tomu také trochu rozumí.

Díky tomuhle webu si i Stehlík i Jarolímková uvědomili, že o hudbě se může a mám psát stejně, jako o jiných věcech, že to není žádná modla a ikona a že ikonou nejsou ani mizerní hráči v orchestrech.

Máte naprostou pravdu.

Blava