Nikola Márová: Když primabalerína jde na mateřskou

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Když mně posílala pár svých nejnovějších fotografií, k té z Čajkovského Louskáčka dopsala:

Jen pro zajímavost: V té době, co se tato fotografie pořizovala, jsem už byla těhotná, ale to jsem ještě ani sama nevěděla :-)

P.I.Čajkovskij: Louskáček – Vánoční příběh (Klára, Michal Štípa jako Louskáček – foto Pavel Hejný)
 
Třicetiletá primabalerína pražského Národního divadla Nikola Márová přišla na naši schůzku s evidentně dobrou náladou. Snad o ničem z toho, na co přišla řeč, neměla problém mluvit, včetně témat hodně osobních. Z dohodnutého setkání na půl hodiny byly nakonec hodiny dvě.

Nevadí vám to, že se vás lidé v poslední době většinou ptají na jedno a to samé? Totiž na vaše těhotenství?

Ne ne, naopak. Baví mě o tom povídat. Aspoň zatím.

Jste v pátém měsíci, počítám dobře?

Už v šestém.

A termín? Pamatuju si aspoň to dobře – v polovině srpna?

Ano, třináctého…

(foto Mervyn Sterneck)
Co se za těch posledních šest měsíců u vás změnilo?

Ty nejvýraznější změny jsou samozřejmě na mém těle. Ale i na mně samotné: Na povaze vidím dost změn a pochopitelně i na mém pracovním režimu. Řekla bych, že svět se mi obrátil vzhůru nohama. Největší nezvyk je ale asi moje tělo – bříško už přece jen mám, už je i vidět, sama o něm vím už od řekněme třetího měsíce. A taky je docela nezvyk, když se vidím v zrdcadle. Ne že by mi to vadilo, ale velký nezvyk to je. Dřív ploché břicho, vypracované, svaly – a najednou nic. A vůbec i celkově se mně postava mění. Upřímně řečeno, čekala jsem ale, že budu přibírat víc, na to jak hodně jím…

…jíte o hodně víc, než dřív?

O hodně víc. Chuť k jídlu jsem ale měla vždycky, jenže dřív jsem se krotila. Ale teď nemusím, tak to je někdy až neuvěřitelné, co sním: Manžel to nechápal, co se do mě vejde. Řekla jsem si, že ty první tři měsíce budu skutečně jíst, na co mám chuť, a teprve pak se začnu zase trochu omezovat…

Vy chodíte pořád do divadla na tréninky. Na tom, co s tělem stále ještě můžete dělat a co už ne – hodně se na tom už změnilo?

Právě to mě docela překvapilo: Jak dlouho jsem mohla dělat skoro všechno, co jsem dělala dřív. Pochopitelně skoky ne, to vím, že kvůli miminku nesmím. Ale piruety, i když méně, tak to jsem dělala. Taky zvedání nohou – to jsem omezovala jenom kvůli tomu, že jsem věděla, že musím. Ale ne že by to nešlo – to mě překvapilo, jak dlouho šlo skoro všechno úplně normálně… Teprve asi tři týdny cítím, že mi už břicho táhne a že noha dozadu jde zvedat míň, už to tak dobře nejde…

Jak dlouho to s těmi tréninky chcete vydržet?

Původně jsem myslela, že to vydržím do konce sezony, ale teď už o tom pochybuju (smích). Teď to bříško opravdu roste, každý den vidím rozdíl, takže si nedokážu představit, jak to bude s hýbáním za měsíc. Ale třeba battement tendu , to budu moci určitě dělat až do konce sezony.

Při těch trénincích v divadle ozývá se dítě trochu jinak?

Ne, já si myslím, že ho to naopak uspává. Na začátku tréninku se tam trochu hýbe, ale po tréninku – to je několik hodin v klidu.

Zaujala mě ještě hned zkraje vaše zmínka o tom, že se vám teď změnila povaha. Skutečně povaha? Jak? V čem si myslíte, že se změnila?

Úplně jsem přestala vnímat špatné, negativní věci. Prostě přijdu si jako úplně jiný člověk. Normálně jsou v divadle samozřejmě starosti – s divadelním provozem, s únavou, s bolestí, a to všechno se pochopitelně odráží na náladě. Často s tím člověk bojuje. Ale teď je tahle část mého dřívějšího já úplně pryč…

…takže to je změna k lepšímu?

Určitě, naprosto. Ale právě na tohle mě už předem upozorňovaly kolegyně, které děti už mají – třeba Terezka Podařilová. Říkaly, že od čtvrtého měsíce to bude nádhera. Dřív jsem tomu moc nevěřila, ale teď musím potvrdit, že to je tak…

Je známá věc, že v baletu se hodně vyskytuje soutěživost, zvlášť mezi tanečnicemi. Nevadí vám to na sále, když vidíte kolegyně, které pořád mohou dělat všechno a jsou ve formě? Na rozdíl od vás, kde to postupně jde s formou dolů?

Ne ne. I když vidím holky, jak pořád makají, tak se mnou to nic nedělá, cvičím si prostě jen tak, jak to jde…

…takže máte nadhled? A soutěživost je pryč?

Ano, mám nadhled. Navíc vím, že zpátky se budu muset vrátit brzy…

…proč muset? Kvůli formě?

Ne, hlavně kvůli penězům… Mně nevadí o tom mluvit: Bohužel, kdybychom neměli finanční závazky, které s manželem máme – mluvím o hypotéce, tak to možná bude trochu jinak… Teď v okamžiku, kdy přestanu tancovat, tak mám plat o hodně nižší… Naše platy jsou totiž malé, ale s odtancovanými rolemi to jde nahoru, takže čím častěji tančím, tím víc se mi plat zvedne. K tomu samozřejmě bylo ještě hostování ve Státní opeře, galakoncerty… To všechno teď není, takže můj plat je o hodně, hodně nižší, než jsem měla ještě nedávno. Z toho důvodu se budu muset vrátit brzy… Ale naštěstí moje maminka mi bude miminko hlídat, tak bude v dobrých rukou…

…kolik je mamince?

Maminka jde do důchodu, právě v červenci…

…to máte tedy dobře načasované!

(smích) No to tedy je! To prostě tak úžasně vyšlo…

(foto Mervyn Sterneck)
Ještě k divadlu: Vy jste třeba teď určitě přišla o některou z hlavních rolí v nové Popelce. Není vám tohle líto?

… No… Otěhotněla jsem v době, když už jsme měli po konkurzu na Popelku. Měla jsem dělat vílu, která má v Popelce tancování nejvíc. Takže mě to mrzelo, ale zase ne až tak moc… U jiných rolí by to možná bylo horší… Teď ale víc myslím na to, že se bude na repertoár vracet Oněgin, kde se mluvilo o tom, že bych měla dělat místo Olgy Taťánu. Tak teď přemýšlím spíš o tom, jestli tam dodatečně dostoupím… Ale právě teď jsem se dozvěděla, že dodatečně dostoupím do Popelky.

Chodila jste na zkoušky Popelky?

Ne, šla jsem se podívat až na hlavní zkoušky, když už bylo představení v kostýmech, nasvícené, s orchestrem.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář