Bach přežije jakoukoli proměnu, říkají členové Les Percussions de Strasbourg

V pondělí 9. června 2025 v 19:00 hodin přináší 69. ročník Košického hudebního jara do Tabačky poslední komorní festivalový zážitek: Fascinující svět bicích nástrojů představí prestižní soubor Les Percussions de Strasbourg. Bach pro tři marimby, mikrotonální bicí nástroje, tzv. intratonální tyče, japonské riny, to vše je součástí naprosto fascinujícího světa bicích nástrojů, který návštěvníci Košického hudebního jara objeví v rámci projektu Invariant s Les Percussions de Strasbourg pod hlavičkou koncertu Alchymie perkusí. Trojice členů špičkového perkusionistického ansámblu uvede v Tabačce tři z Bachových triových sonát pro varhany v transkripci pro tři marimby. Zazní také skladba Les Invariants od Michaëla Levinase a dílo Rain Tree, které napsal Tōru Takemitsu. Po koncertě bude následovat diskuse s umělci. Moderátorem bude lektor dramaturgie Státní filharmonie Košice Peter Katina, ale scénář z velké části vytvoří vnímaví návštěvníci.

O+

V portfoliu Státní filharmonie Košice je formát koncert + beseda novinkou (obvykle diskutujeme předem). Zkusme se hned na úvod naladit na tento debut.
S Les Percussions de Strasbourg nejsou nikdy dva koncerty stejné – a ani rozhovory, které po nich následují. Setkání je příležitostí nahlédnout „do zákulisí“, objevovat myšlenky, nástroje a tvůrčí procesy, které pohánějí naši práci – od současných premiér přes zvukové instalace až po historická díla a experimentální formy. Přijďte se s námi setkat – nejen jako s interprety, ale jako s tvůrci, objeviteli a spoluposluchači.

Já tedy pozvání rozhodně přijímám. V programu najdeme Bachovy triové sonáty pro varhany. Jak je vnímáte v transkripci pro tři marimby?
Bach není jen skladatelem 18. století – představuje zvukovou a duchovní architekturu, hudební myšlení tak přísné a přesné, že přežije jakoukoli proměnu formy, média nebo barvy tónu. Jeho díla pro housle, cembalo, loutnu, varhany nebo vokální díla mohou plně zaznít i na klavíru, kytaře, saxofonu… nebo marimbě. Hudební podstata vítězí nad nástrojovým obsazením: kontrapunktická logika, rétorická výpověď a výstavba napětí a rozuzlení. Transkripce Bacha není jen o přehrání jeho not na jiném nástroji. Je to překlad jeho hudebního jazyka do jiného materiálu.

Jak se koncept invariantu promítá do Levinasovy skladby Invariant? A co vlastně tento pojem v sobě skrývá?
Koncept invariantů v hudbě označuje strukturální, rytmické, harmonické nebo melodické prvky, které zůstávají stabilní nebo rozpoznatelné během celé skladby, i přes transformace, kterými procházejí. Kromě díla Michaëla Levinase se tato koncepce vztahuje na celý program, který spojuje skladby z různých období. U Bacha je invariant logický, zakotvený v pravidlech kontrapunktu. U Takemitsu je smyslový, atmosférický, téměř impresionistický. U Levinase je časový, polyfonický a harmonický, založený na principech modulace. Ve všech případech slouží tyto invarianty jako pilíře hudební paměti posluchače a vytvářejí nit kontinuity během poslechového zážitku.

Vím, že je lepší jednou slyšet než stokrát číst. Ale přesto mě už teď zajímá, jaký zvukový svět nás čeká v díle Rain Tree…
V skladbě Rain Tree Tōru Takemitsu nevypráví příběh – naznačuje stav, výzvu k vnitřnímu naslouchání. Název převzatý z kratké povídky Kenzaburō Ōe evokuje záhadný strom, který uvolňuje kapky i poté, co déšť přestane. Voda již nepřichází z nebe, ale zevnitř. To je srce poezie skladby: déšť zrozený z ticha, kapky zvuku jemně rozptýlené ve vzduchu.

Marimba, vibrafon a krotály zde neznějí úderně — dýchají, jemně zpívají, hluboce rezonují. Každý vydaný tón, zvuk je zdrženou jiskrou; každé ticho ozvěnou. Čas se již neměří údery, ale časem mezi zvuky, jemným napětím, křehkou přítomností. Takemitsu tvoří hudbu naplněnou pomalostí, aktivní kontemplací. Je to uzavřený svět, ale nikdy statický – vesmír, kde se barevnost zvuků mění v tekuté barvy, měnící se odrazy, ve kterém ucho nevnímá události, ale stavy. Rain Tree je výzvou k uvolnění, rituálem poslechu. Neexistuje forma, kterou je třeba následovat – jen odevzdání se. V době zahlcené hlukem a naléhavostí nabízí Takemitsu vzácný okamžik klidu, téměř posvátný zážitek zvukové přítomnosti.

S jakými neobvyklými bicími nástroji se setkáme na vašem koncertě? Myslím takové, které běžně neslyšíme na symfonických koncertech.
V díle Invariant se Michaël Levinas zabývá myšlenkou mechanického času a vnitřního nářku. Ve druhé části Choral en Larmes se pokouší evokovat tikání hodinového mechanismu. K dosažení tohoto zvukového efektu používají interpreti řetězy a rotující krotály nad kovovými deskami. Vytvářejí tak texturu, která je mechanická a zároveň křehká. Jedná se o metaforu pro naříkající čas.

Dílo zároveň využívá mikrotonální nástroje, jako jsou japonské riny od Rina Otsuku a tzv. intratonální tyče, které umožňují jemné ohýbání výšky tónu. Tyto zvuky neslouží pouze k destabilizaci harmonického prostoru, ale také k zesílení měnící se barvy zvuku. Upoutávají také pozornost posluchače na barvu tónu jako strukturální prvek. Prostřednictvím těchto technik Levinas umisťuje posluchače do průsečíku časové dezorientace a akustické citlivosti. Potvrzuje tak myšlenku, že invarianty v jeho hudbě nejsou statické, ale neustále se mění v čase, harmonii a textuře.

Těším se na koncertní zážitek a určitě i na setkání po koncertě. Mnozí z nás budou mít určitě otázky!
Je to jedinečná příležitost setkat se s umělci, podělit se o dojmy, klást otázky a sdílet dozvuky toho, co jste právě slyšeli. Rozhovor je otevřený – formovaný vaší zvědavostí. Ať už vás zajímají použité nástroje (některé z nich jsou opravdu netradiční!), kompoziční myšlenky jednotlivých děl nebo samotný proces tvorby tohoto programu, budeme tam, abychom poslouchali, přemýšleli a odpovídali. Zvláště se těšíme na to, jak u vás – posluchačů – rezonovala myšlenka „invariantu“.