Baletní panorama Pavla Juráše (10)
Tentoraz:
– Alena Pešková, nielen o Krvavej svadbe
– O širokom rozpätí žánrov a štýlov s Jiřím Pokorným
– Znovu v repertoári Jorma Elo i John Neumeier
– Jiří Jelínek ako Tybalt
– Charles Jude uctil svojho duchovného otca Nurejeva
***
23. marca v Komornom divadle v Plzni má premiéru balet Krvavá svadba podľa divadelnej hry Federica García Lorcu. Hudbu k inscenácii napísala Gabriela Vermelho, preslávená brnianskym divadlom Husa na provázku. Autorkou úpravy a choreografkou je Alena Pešková, ktorá sa s úspechom predstavila v Plzni napríklad titulom Maryša. Skôr ako o balet sa jedná o tanečné divadlo na tému Lorcovej divadelnej hry. „My jeho slova ctíme i zneužíváme. Nejde zde totiž o čistě taneční – nonverbální divadlo, ačkoliv tanec a pohyb jsou hlavními nositeli děje“, upresňujú projekt tvorcovia. Gabriela Vermelho opäť na svojom obľúbenom nástroji kvinton, sprevádza príbeh ako sólistka, speváčka, performerka, ako komentátor, sudca, ktorý nesúdi a je hovorcom mlčiacich.
Ideálny priestor k spojeniu dvoch rozhovorov: s Alenou Peškovou, šéfkou baletu v Liberci, ktorá Krvavú svadbu pripravuje a zároveň šéfom plzenského baletu Jiřím Pokorným. Začneme dámou Alenou Peškovou.
Máme za sebou viac než polovicu sezóny. Ako sa zatiaľ vyvíja vo vašom baletnom súbore? Umelecky, pracovne, divácky, ľudsky…
Umělecky nemohu objektivně posoudit – neobjektivně na vysoké úrovni (úsměv)... pracovně – naprosté vytížení, divácky – „zaplaťbůh“ zvyšující se návštěvnost, ohlasy velmi pozitivní, a lidsky… je to někdy samozřejmě nelehké, jsme velmi malý soubor. A to má své výhody i nevýhody. Tanečníci jsou spolu téměř neustále… “Ponorka“ velmi hrozí. Prožívají spolu dobré i zlé na fyzické i mentální úrovni. A v šatnách je potřeba neustále něco řešit. Na druhou stranu vím, a velmi si toho vážím, že když opravdu o něco jde na všechny problémy – včetně těch zdravotních – se zapomene.. .Jsme na jevišti, jsme tu pro diváky všechno si odpustíme, milujeme se, nebo zabíjíme, podle toho jaké je zadání… Já jako šéf jsem „uklizena“ v hledišti… Raději bych byla milována, ale až si mě budou chtít zabít – popřípadě poleptat kyselinou, tak to snad včas poznám a uteču (smích)… Ale víte, já mám potřebu tady ještě trochu odbočit. Lidsky? Hmmm… Myslím si, že bychom se měli všichni trochu uklidnit a zamést před vlastním prahem. Nadáváme na své kolegy, nadřízené, podřízené, papeže, prezidenty – odcházející i přicházející… A nekoukáme se na to, děláme-li mi sami ve svém oboru vždy vše na 100% a vždy se nám vše tak povede, abychom mohli soudit ostatní. Vzájemný respekt a úcta pomáhají. Vnější svět je zrcadlem našeho vnitřního – takže pardon, ale počet hovad, který v životě potkám je přímo úměrný počtu hovad, které mám v sobě. Tak bych je raději hovady nenazývala, ale něčím co mám v moci napravit… Zmizí vnitřní hovada = zmizí vnější hovada (úsměv). Je těžké si to přiznat, ale za dobré i zlé v našem životě si můžeme sami.
Čo jesenná premiéra Luskáčika. Splnila vaše umelecké i divácke očakávania?
Víte, do Louskáčka se mi vůbec nechtělo. Byl to spíše “úkol“, dramaturgický tah… Něco pro děti, před vánoci, snad pro kasu… “Klasika“ není moje parketa – jsem spíš přes ta dramata až horory (úsměv) Tak jsem pořád přemýšlela jak do toho… Se čtrnácti lidmi na jevišti… S financemi, které mám k dispozici? Ale něco z „klasiky“ jsem předvést chtěla. A tak tu máme takového aktualizovaného Louskáčka. Ta práce mě nakonec úplně nadchla (úsměv)… Je to něco úplně jiného, než co jsem kdy dělala. Humor na „entou“ Klára sní o tom, že se stane baletkou Marií… Máme tu i Brada Pitta, Shakiru, moderátora Klářiných snů… Tanečníci na jevišti zpívají, matka Kláry dokonce hraje na piáno. Prostě jsme se tu všichni dost „vyblbli“, ale je to, jak doufám, stále Louskáček s kouzelnou vánoční atmosférou. Divácky mohu říci tentokrát zcela objektivně je to titul velmi úspěšný.
Už 22. marca máte pred sebou premiéru ďalšieho titulu od Daniela Záboja Tančírna nevyslovených přání (Liberec – forum). Názov trochu evokuje filmovú tančiareň, ale podľa choreografa sa jedná o príbeh ženy, ktorá v núdzi nechala adoptovať svojho syna. Aké miesto má tento titul vo vašej dramaturgickej línii?
Snažím se, aby byl repertoár vyrovnaný. To znamená, že v sezóně je vždy nějaká neo – klasika – tanečně či hudebně klasika a pak něco velmi „současného“. Tančírna je „současná“ děj se odehrává v nákupním centru. Co do taneční techniky tu uvidíte snad všechny možné styly – neo – klasiku, hip-hop, street, contemporary… Tolik, kolik typů lidí můžete potkat na takovém místě… a to vše spojuje vámi zmíněný příběh. Dan Záboj s námi již pracoval na velmi úspěšném Haraldovi, a tak mu důvěřuji. Tentokráte je ale i autorem hudby, kostýmních návrhů a scény. Do premiéry ještě chvíli zbývá… sama jsem zvědavá.
Učí, učí..! A já jsem tomu moc ráda. Kupodivu máme opravdu vzrůstající návštěvnost i tržby, a myslím, že to jsou právě ti „newcomers“, na které jsem vsadila. Možná tu byli nějací „předplatitelé“ kteří odpadli, jelikož jsme teď trochu „divočejší“, ale mladší generace, pro kterou byl balet synonymem tří hodin nudy, je u nás teď k vidění častěji. Samozřejmě nejsem momentálně schopna odhadnout, bude-li tento trend pokračovat. Ale pevně věřím, že ano. Současné taneční divadlo – balet, má velkou sdílnost. Spojení pohybu, gesta a hudby… Dá se toho říci tolik beze slov.
Vo vašom súbore pravidelne hosťujú významní umelci: Barbora Kohoutková v Charlotte, Adéla Pollertová v Periferii, dokonca vlani s nomináciou na Cenu Thálie. Ako sa vám to darí? Je to zaujímavými titulmi a tanečnými príležitosťami? Osobnými väzbami?
Myslím, že je tu spojeno vše,co zmiňujete. S Adélkou Pollertovou se známe už ze školy… Potkaly jsme se na koncertě, povídaly a já ještě netušila, že jí budu druhý den volat SOS, jelikož mi vypadla sólistka na premiéru Periférie dva týdny před termínem! Dala to skvěle až skoro k té Thalii. Filip Veverka byl můj partner v Dámě s kaméliemi, s Ivonou Jeličovou jsem dělala na Maryše – také „tháliová“, a Báru Kohoutkovou přivedl do Liberce již přede mnou Jirka Horák.
Divadlá zverejňujú v týchto dňoch abonmány. Máte hotovú budúcu sezónu? Na čo sa okrem Klimta, môžu diváci tešiť?
Kromě Klimta to bude na jaře Pohádka o Raškovi – podle krásné stejnojmenné knihy Oty Pavla. O slavném skokanovi na lyžích pobývajícím také na Liberecku. A bude to dílo Martina Dvořáka – choreografa momentálně působícího převážně v Rakousku. U nás známého svými Proart projekty… Dále pak bych chtěla dávat i nadále příležitosti tanečníkům ze souboru, kteří mají choreografické ambice… takže uvedeme nejspíše na naší komorní scéně – Malém divadle ještě Dům Bernardy Alby v choreografii Mariky Hanouskové – ale to je zatím v jednání…
Ako pokračujú prípravy na váš autorský projekt, balet Klimt?
„Jéžiškote“ já doufám, že dobře. Zatím dočasně beze mě, sice momentálně dodělávám v plzeňském baletu Krvavou svatbu, ale doufám, že paní Monika Načeva a pan Vtípil již pilně píší hudbu dle mého scénáře. Moc se těším na jejich spojení s Bergem, Mahlerem a dokonce Beethovenem… A já na to „vlítnu“ hned po premiéře… Chtěla bych to mít velkorysé a velkolepé jako je Klimt, tentokrát bez jakéhokoliv Vypravěče, čisté výtvarně což je s Klimtem oříšek. Tak uvidíme.
Vydali ste kalendár na rok 2013, máte nový designový web, čo pripravujete v rámci skvalitňovania služieb a obrazu súboru mimo predstavenia?
Ano, děláme, co se dá, aby se o nás širší veřejnost dozvěděla. Například jsme na podzim přepadli Liberečáky v nákupním centru prvním libereckým flash mobem… Tak jsme jim tam pěkně před výlohami zatancovali „grand ballet“… Myslím, že to dost lidí zaujalo, někteří ani netušili, že něco podobného – krom bílých tygrů (smích) v Liberci mají. Také jsme založili mecenášský klub libereckého baletu- zatím bez členů (úsměv), je příliš brzy, ale chtěla bych, aby tu krom finančního přispění šlo i o spojení s dalšími kreativními a pracovitými lidmi. Dále máme svou facebookovou skupinu – Balet Liberec – kde mohou naši fanoušci sledovat co se děje u nás „v zákulisí“… Spojili jsme se s činohrou a uvádíme představení Ballet(ob)session – posedlost baletem, kde se můžete o baletu a tanci dozvědět co potřebujete i nepotřebujete a tak se budeme snažit dál…
Čo vás v českom baletno-tanečnom svete v poslednej dobe potešilo?
Musím upřímně říci, že to byla premiéra Čarodějova učně v Národním divadle. Po delší době jsem se vůbec netěšila na pauzu. Čisté stylově, hudba, choreografie, „výtvarno“… Skvělý dramaturgický tah – původní, české. Gratuluji všem inscenátorům a baletu Národního divadla.
***
Toľko Alena Pešková. – Čarodějův učeň bola vskutku mimoriadna inscenácia, o ktorej som písal. Až na pár výhrad voči hudobnej kompozícii, či kostýmom a výkonom niektorých tanečníkov, to bol ojedinele silný a emotívny počin, ktorý má i mimoriadnu filozoficky – divadelne estetickú rovinu. Takže nie úplne chápem výčitky niektorých čitateľov, že kritika je negatívna…
Už spomenutá inscenácia Tančírna nevyslovených přání Daniela Záboja má premiéru 22. marca v Šaldovom divadle v Liberci. Choreograf poznamenáva k inscenácii: „Láska je a bude vždy důležitým tématem a současně i inspirací nejen tohoto večera. Každý si zde přijde na své. Ať člověk takzvaně „chudý“, tak třeba šéf velké firmy. Vždyť se mnohdy obě tyto cesty propojují. A když jsou kolorovány vtipem, nezdají se poté tak závažné. Řekl bych, že zde budu prostírat takovou paletu tajných přání v mozaice konkrétních ale i abstraktních obrazu.“ Záboj je okrem choreografie tiež autorom výpravy a hudby. „Jak jsem komponoval, objevovaly se mi Před očima různé obrazy, které mě dovedly k rozhodnutí, že si vytvořím i výtvarnou část tohoto večera sám. Nákupní centrum nemusí být jen místo, kde si člověk splní svá hmatatelná přání, nýbrž nám může připomínat křižovatku emocí, nesplněných snů a příběhů ze života, které by se mohly stát každému z nás. Staňte se součástí neobvyklých, někdy až legračních příběhů prolnutých romantikou a ústících do tragikomických momentů, které mozaice pohybové a herecké kompozice najdou cestu do vašich srdcí“, odkazuje choreograf. Rozhovor s ním v budúcej Panoráme.
***
Ako vníma sezónu 2012/2013 umelecký šéf plzenského baletu, tanečník a choreograf Jiří Pokorný? 
Rovnaká otázka ako v prípade Aleny Peškovej: Máme za sebou viac než polovicu sezóny. Ako sa zatiaľ vyvíja vo vašom baletnom súbore? Umelecky, pracovne, divácky, ľudsky…
Letošní sezónu jsme otevřeli slavnostním večerem k 110. výročí otevření Velkého divadla v Plzni, kde byla udělena Cena Vendelína Budila a Ceny ředitele za umělecký přínos. Pro balet byli oceněni Zuzana Pokorná za roli Esmeraldy a Richard Ševčík za roli Quasimoda v inscenaci Zvoník od Matky Boží. Součástí slavnostního večera byla pro tento účel choreograficky ztvárněná část Sukovy suity Pohádka v podání části baletního souboru, kde vystoupily kromě sólistů i nové tváře souboru, aby se hned od začátku dostaly do plného pracovního nasazení a rychleji se sžily s novým prostředím a novými kolegy. Právě okamžitá etablace nových členů je základem pro další fungování uvnitř souboru, kde je zapotřebí maximální komunikace, důvěra, flexibilita…A toho si na svém souboru nesmírně vážím, jsem na něj hrdý a nedám na něj dopustit, protože důkazem jeho přístupu k práci je jeho vlastní identita na jevišti a myslím, že téměř 85% návštěvnost hovoří snad o nějakém diváckém uznání.
Máte za sebou českú premiéru titulu Anna Karenina z dielne nedostižného Libora Vaculíka. Splnil titul vaše priania? Má úspech aj u divákov?
Rozhodujícím kritériem byl výběr dramatického titulu, který by neměl v kamenném divadle našeho typu rozhodně chybět. V paměti plzeňských umělců a diváků zůstala působivá inscenace právě Anny Kareniny na hudbu Rodiona Ščedrina a v hlavní roli s Libuší Královou. Takže po 35-ti letech od této inscenace jsme stáli s Liborem Vaculíkem před otázkou, jakého autora zvolit, abychom šli novou cestou i se známým titulem, a tím potvrdili naší plzeňskou tradici tvořit vždy nové divadlo. Volba padla, a nyní mohu říct, šťastně, na výběr z děl Dmitrije Šostakoviče, který nádherně rýsuje náš příběh. Musím zdůraznit, že hudbu výhradně vybral Libor Vaculík, který spolu s dirigentem Petrem Kofroněm doladili výsledný tvar. Myslím, že vůbec výběr všech dalších inscenátorů (scéna – Martin Černý, kostýmy -Roman Šolc), ti všichni patří k české špičce, přispěli k plnohodnotné a výborné inscenaci a důkazem snad úspěšného nového titulu je téměř vždy vyprodané hlediště. Mám radost z našich interpretů, kteří jsou, a každý svým originálním způsobem, typologicky dobře vybráni. At už je to Míša Musilová jako Anna, Petr Hos coby Karenin a Milan Maláč jako hrabě Vronskij, tak samozřejmě v alternaci se Zuzanou Pokornou, dále krásné setkání je s Petrem Zuskou (šéfem baletu Národního divadla) a novým talentem Ondřejem Vinklátem.
Blíži sa vyhlasovanie Cien Thálie. Po silných ročníkoch, tentokrát váš súbor nič. Čim myslite, že to je? Keď trebárs práve Anna Karenina vytvorila mimoriadne tvorivé príležitosti pre členov súboru?
Ceny Thálie zůstanou i po maximálním úsilí porotců a kolegia, vždy věcí šťastných okolností, načasování, určitého zohledňování napříč spektrem celé taneční obce. Naše Karenina nezůstává zcela bez povšimnutí (širší nominace Zuzany Pokorné za roli Anny), ale myslím, že velmi důležité je, jak se inscenace, nebo umělci v nich vystupujících zapíšou do mysli a srdcí diváků a jak se nesmazatelně zapíšou do historie jednotlivých souborů.
Na konkurzech se objevují již pravidelně kromě našich absolventů konzervatoře i studenti se zahraničí i tanečníci z jiných souborů. Nejinak tomu bylo i letos a nutno podotknout, že celkově se úroveň zvyšuje. Je to dané nejen vývojem tanečníků, ale i faktem, že tanečníkům se zužuje výběr divadel, souborů (tato situace je celoevropská), a tím vzniká větší tlak při přijímání do souborů. Má to svoje klady co se týče úrovně, ale finanční ohodnocení a sociální problematika tanečníků po skončení aktivní kariéry je devalvující pro další pozitivní fungování tanečníků. Co se týče Plzně, zde by měla v roce 2014 vyrůst nová divadelní budova, a tím dojde i k rozšíření repertoáru, nepředpokládáme omezení počtu tanečních umělců, kteří účinkují i v inscenacích souborů opery, operety a muzikálů. Tento vskutku ojedinělý počin výstavby nového divadla je ovšem obrovským hnacím motorem a doufám, bude další pevnou základnou pro budoucí tanečníky.
Divadlá zverejňujú v týchto dňoch abonmány. Máte hotovú budúcu sezónu? Na čo sa môžu diváci tešiť?
Na začátek příští sezóny připravíme do Velkého divadla Prokofjevovu Popelku, kde si připomeneme i 60. výročí od autorova úmrtí. Dále na podzim nabídne scéna Komorního divadla v Plzni již tradiční Mezinárodní choreografickou soutěž, pořádanou Tanečním sdružením České republiky ve spolupráci s Divadlem J. K. Tyla. Další baletní premiéra by měla vzejít od talentovaného choreografa Mária Radačovského. Uvažujeme i o spolupráci s českými baletními umělci, pracujícími v zahraničí, ale to podrobně rozvinu snad v dalším povídání.
Do konca sezóny vás čaká derniéra napríklad Raymondy, premiéra nového titulu Carmina Burana/Bolero so živým orchestrom… Na čo sa môžu tešiť diváci, ktorí do Plzne zavítajú? Čo by si nemali nechať ujsť?
Určitě by si neměli nechat ujít to, co jste právě zmínil. Raymondu v choreografii Yeleny Pankové a v hlavních rolích s Jarmilou Dyckovou, Miroslavem Hradilem a Martinem Šintákem. Doplním pouze to, že v červnové premiéře vystoupí balet v částech La Valse a Bolero Maurice Ravela. Již zmíněná Anna Karenina, dále dlouhotrvající šlágr Edith Piaf – vrabčák z předměstí, to jsou představení, která si lidi zapamatují a rádi se na ně vrací. Představení pro rodiny jsou bezesporu tituly Sen noci svatojánské v choreografii Richarda Ševčíka a Čajkovského Šípková Růženka. Nejžhavější novinkou je ovšem premiéra (23. března v Komorním divadle) z dílny Aleny Peškové Krvavá svatba. Jedná se o surrealistické taneční divadlo podle Federica Garcíi Lorcy, hudbu napsala Gabriela Vermelho, která bude zároveň provázet celým dějem jako Vypravěčka, hrající na kvinton. Naší snahou je nabídnout divákům široké rozpětí žánrů a stylů, nabídnout jim, že se vyplatí do divadla chodit.+++
===Obidvom divadlám držím palce, nech sa im autorské predstavenia podaria a nájdu si svoj fanclub divákov, ktorým prinesú bohaté umelecké zážitky.
***
Včera sa vrátil na scénu Viedenskej Volksoper výpravný balet fínskeho choreografa Jorma Ela Sen noci svätojánskej. V titulných rolách sa predstavia prední sólisti baletu viedenskej štátnej opery (Kirril Kourlaev, Roman Lazík, Mihail Sosnovschi, Vladimir Shishov, Liudmila Konovalova a ďalší. Dvaja posledne menovaní sa predstavili 24. februára na Balete Gala v Brne. Podľa choreografa bol hlavným dôvodom k titulu jeho obdiv k nadčasovej scénickej hudbe Felixa Mendelssohna Bartholdyho. Takže českí diváci majú jedinečnú možnosť porovnať spracovanie Shakespearovej hry choreografom vedľa dvoch hraných rovnomenných inscenácií v Česku: olomoucký Sen Libora Vaculíka, či komorný Sen z Plzne v choreografickom debute Richarda Ševčíka. Elova choreografia bola po svojej premiére v metropole na Dunaji (2010) ocenená prestížnym tanečným“oscarom“ Prix Benois de la Danse (2011).
***
Jiří Jelínek v National Ballet of Canada má za sebou po Ďagilevovi v balete Johna Neumeiera Nižinsky, ďalšiu premiéru ako Tybalt v Romeovi a Júlii v choreografii baletu od Alexeja Ratmanského. Kritika označila jeho výkon takto: „Jiří Jelínek je magnetický a zlý bad-boy Tybalt!“ Kritiku oslnila tiež rýchlosť, s ktorou sa súbor zhostil obnoveného naštudovania, ktorým Ratmanský v roku 2011 nahradil obľúbenú Crankovu verziu. Oceňuje zmysel choreografa pre vyjadrenie emócií pohybom a viac pohybu miesto pantomímy. Na budúci mesiac, ako som upozorňoval už v predchádzajúcich dieloch, sa súbor predstaví s Romeom v Londýne v Sadler´s Wells Theatre v Londýne, v bloku predstavení od 17. do 20. apríla a českí diváci majú možnosť zhliadnuť jedno z posledných vystúpení českého tanečníka s kanadským baletným súborom.
***
V pripomienke dvadsiateho výročia úmrtia Rudolfa Nurejeva nezaostáva za Parížom ani baletný súbor opery v Bordeuax, ktorý vedie už niekoľko rokov Charles Jude, označovaný ako duchovný otec Nurejeva. V novom baletnom večere pod názvom Quatre tendaces/4, Jude zvolil vedľa známej choreografie Petite Mort Jiřího Kyliána, Félixa Blaska s choreografiou Tam-tam et percussion a pridal dve svetové premiéry: Parfois une hirondelle od Clauda Brumachona a Il est de certains coeurs… od Itzika Galiliho. Hlavne Galili zaujal kritikov svojou čistotou choreografického rukopisu na Glassovo sláčikové kvarteto č. 5. Fyzicky náročná choreografia s akčnými zdvíhačkami a filozofický rozmer Galiliho tvorby nadchol niektorých recenzentov. Tanečníci sú ako pešiaci v hre, ktorá ich presahuje. V priebehu baletu tancujú sami o sebe, ignorujú svojich susedov, akoby umiestnení v krabičke, z ktorej vychádzajú a získavajú svojim tancom svätožiaru. Na prázdnej scéne v pôsobivom svetelnom designe tanečníci putujú nohami po zemi, krívajú cestou, ktorú meria svetlo, cestou, ktorá vedie k človeku, kým sa neobjaví iný. Anonymný dav, ktorý melie všetko svoje okolie a jednotlivé individuality, ktorý zabraňuje samote a vytvára novú formu samoty, drví čas a priestor, bez ohľadu na to, čo tajne bije v srdci každého.
***
Rodiny s deťmi by si 7. apríla v Stavovskom divadle zase nemali nechať ujsť premiéru baletu Kouzelná flétna, ktorú pripravuje Taneční centrum Praha – Balet Junior pod vedením choreografa Attilu Egerháziho, šéfa baletu Jihočeského divadla, ktorý sa s obľubou špecializuje na dejové balety a za réžiu i choreografiu jedného zo svojich posledných diel Pták Ohnivák získal Cenu Divadelních novin za udalosť sezóny (2010).
Foto Petr Jedinák, DJKT Plzeň, DFXŠ Liberec, archiv
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
