Baletní panorama Pavla Juráše (10)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Tentoraz: 
– Alena Pešková, nielen o Krvavej svadbe 
– O širokom rozpätí žánrov a štýlov s Jiřím Pokorným 
– Znovu v repertoári Jorma Elo i John Neumeier 
– Jiří Jelínek ako Tybalt 
– Charles Jude uctil svojho duchovného otca Nurejeva 
***

23. marca v Komornom divadle v Plzni má premiéru balet Krvavá svadba podľa divadelnej hry Federica García Lorcu. Hudbu k inscenácii napísala Gabriela Vermelho, preslávená brnianskym divadlom Husa na provázku. Autorkou úpravy a choreografkou je Alena Pešková, ktorá sa s úspechom predstavila v Plzni napríklad titulom Maryša. Skôr ako o balet sa jedná o tanečné divadlo na tému Lorcovej divadelnej hry. My jeho slova ctíme i zneužíváme. Nejde zde totiž o čistě taneční – nonverbální divadlo, ačkoliv tanec a pohyb jsou hlavními nositeli děje, upresňujú projekt tvorcovia. Gabriela Vermelho opäť na svojom obľúbenom nástroji kvinton, sprevádza príbeh ako sólistka, speváčka, performerka, ako komentátor, sudca, ktorý nesúdi a je hovorcom mlčiacich.

Ideálny priestor k spojeniu dvoch rozhovorov: s Alenou Peškovou, šéfkou baletu v Liberci, ktorá Krvavú svadbu pripravuje a zároveň šéfom plzenského baletu Jiřím Pokorným. Začneme dámou Alenou Peškovou.Máme za sebou viac než polovicu sezóny. Ako sa zatiaľ vyvíja vo vašom baletnom súbore? Umelecky, pracovne, divácky, ľudsky…

Umělecky nemohu objektivně posoudit – neobjektivně na vysoké úrovni (úsměv)... pracovně – naprosté vytížení, divácky – „zaplaťbůh“ zvyšující se návštěvnost, ohlasy velmi pozitivní, a lidsky… je to někdy samozřejmě nelehké, jsme velmi malý soubor. A to má své výhody i nevýhody. Tanečníci jsou spolu téměř neustále… “Ponorka“ velmi hrozí. Prožívají spolu dobré i zlé na fyzické i mentální úrovni. A v šatnách je potřeba neustále něco řešit. Na druhou stranu vím, a velmi si toho vážím, že když opravdu o něco jde na všechny problémy – včetně těch zdravotních – se zapomene.. .Jsme na jevišti, jsme tu pro diváky všechno si odpustíme, milujeme se, nebo zabíjíme, podle toho jaké je zadání… Já jako šéf jsem „uklizena“ v hledišti… Raději bych byla milována, ale až si mě budou chtít zabít – popřípadě poleptat kyselinou, tak to snad včas poznám a uteču (smích)… Ale víte, já mám potřebu tady ještě trochu odbočit. Lidsky? Hmmm… Myslím si, že bychom se měli všichni trochu uklidnit a zamést před vlastním prahem. Nadáváme na své kolegy, nadřízené, podřízené, papeže, prezidenty – odcházející i přicházející… A nekoukáme se na to, děláme-li mi sami ve svém oboru vždy vše na 100% a vždy se nám vše tak povede, abychom mohli soudit ostatní. Vzájemný respekt a úcta pomáhají. Vnější svět je zrcadlem našeho vnitřního – takže pardon, ale počet hovad, který v životě potkám je přímo úměrný počtu hovad, které mám v sobě. Tak bych je raději hovady nenazývala, ale něčím co mám v moci napravit… Zmizí vnitřní hovada = zmizí vnější hovada (úsměv). Je těžké si to přiznat, ale za dobré i zlé v našem životě si můžeme sami.

Čo jesenná premiéra Luskáčika. Splnila vaše umelecké i divácke očakávania?

Víte, do Louskáčka se mi vůbec nechtělo. Byl to spíše “úkol“, dramaturgický tah… Něco pro děti, před vánoci, snad pro kasu… “Klasika“ není moje parketa – jsem spíš přes ta dramata až horory (úsměv) Tak jsem pořád přemýšlela jak do toho… Se čtrnácti lidmi na jevišti… S financemi, které mám k dispozici? Ale něco z „klasiky“ jsem předvést chtěla. A tak tu máme takového aktualizovaného Louskáčka. Ta práce mě nakonec úplně nadchla (úsměv)…  Je to něco úplně jiného, než co jsem kdy dělala. Humor na „entou“ Klára sní o tom, že se stane baletkou Marií… Máme tu i Brada Pitta, Shakiru, moderátora Klářiných snů… Tanečníci na jevišti zpívají, matka Kláry dokonce hraje na piáno. Prostě jsme se tu všichni dost „vyblbli“, ale je to, jak doufám, stále Louskáček s kouzelnou vánoční atmosférou. Divácky mohu říci tentokrát zcela objektivně je to titul velmi úspěšný.Už 22. marca máte pred sebou premiéru ďalšieho titulu od Daniela Záboja Tančírna nevyslovených přání (Liberec – forum). Názov trochu evokuje filmovú tančiareň, ale podľa choreografa sa jedná o príbeh ženy, ktorá v núdzi nechala adoptovať svojho syna. Aké miesto má tento titul vo vašej dramaturgickej línii?

Snažím se, aby byl repertoár vyrovnaný. To znamená, že v sezóně je vždy nějaká neo – klasika – tanečně či hudebně klasika a pak něco velmi „současného“. Tančírna je „současná“ děj se odehrává v nákupním centru. Co do taneční techniky tu uvidíte snad všechny možné styly – neo – klasiku, hip-hop, street, contemporary… Tolik, kolik typů lidí můžete potkat na takovém místě… a to vše spojuje vámi zmíněný příběh. Dan Záboj s námi již pracoval na velmi úspěšném Haraldovi, a tak mu důvěřuji. Tentokráte je ale i autorem hudby, kostýmních návrhů a scény. Do premiéry ještě chvíli zbývá… sama jsem zvědavá.

Hráte dosť náročný pôvodný, autorský repertoár, Periféria, Charlotta, Harold. Môžete s takými extravagantnými titulmi splniť priania zriaďovateľa divadla na plán tržieb? Naučilo sa liberecké publikum chápať takéto diela s modernejším tanečným jazykom?

Učí, učí..! A já jsem tomu moc ráda. Kupodivu máme opravdu vzrůstající návštěvnost i tržby, a myslím, že to jsou právě ti „newcomers“, na které jsem vsadila. Možná tu byli nějací „předplatitelé“ kteří odpadli, jelikož jsme teď trochu „divočejší“, ale mladší generace, pro kterou byl balet synonymem tří hodin nudy, je u nás teď k vidění častěji. Samozřejmě nejsem momentálně schopna odhadnout, bude-li tento trend pokračovat. Ale pevně věřím, že ano. Současné taneční divadlo – balet, má velkou sdílnost. Spojení pohybu, gesta a hudby… Dá se toho říci tolik beze slov.

Vo vašom súbore pravidelne hosťujú významní umelci: Barbora Kohoutková v Charlotte, Adéla Pollertová v Periferii, dokonca vlani s nomináciou na Cenu Thálie. Ako sa vám to darí? Je to zaujímavými titulmi a tanečnými príležitosťami? Osobnými väzbami?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat