Baletní panorama Pavla Juráše (4)

Dnešná operná panoráma začne netradične rozhovorom s dvoma potenciálnymi baletnými umelcami, ktorí chcú pokračovať v tradícii českých tanečníkov, ktorí sa neuspokojili s tým, čo získali doma, ale rozhodli sa ďalej pracovať, aby boli lepšími, vzdelanejšími a dostali sa k zaujímavým tanečným príležitostiam. Michael Samuel Blaško (1993) absolvent TK Brno a Kateřina Plachá (1993) z TK Praha, nenastúpili po ukončení štúdia do angažmán, ale od septembra si vybojovali v tvrdej konkurencii miesto na prestížnej Palucca Hochschule für Tanz Dresden.Čo je to v kocke Palucca okrem slávnej histórie, pýtam sa?

„V Palucce je dohromady 12 sálů. Jsou skoro celé prosklené, tudíž jsou krásně prosvětlené a připadáte si, že jste jen krůček od toho pocitu, že tančíte venku. Mezi dvěma sály v přízemí je stěna, která se dá zasunout a vznikne tak jeden velký sál. Ve stěně jsou zabudovány výsuvné plošiny, na kterých jsou umístěna sklápěcí sedadla. Takže po úplném vysunutí plošin vznikne hlediště. Nad hledištěm je osvětlovací kabina a na stropě osvětlovací zařízení. Také z bočních stěn se dají vysunout šály, takže po kompletní úpravě vznikne divadlo. Je zde 7 korepetitorů, kteří doprovázejí hodiny klasického i moderního tance jak na klavír tak i na bubny, což je úžasná změna. Rozvrh je velice různorodý. Někdy máme taneční hodiny v Palucce a odpoledne zkoušku v divadle nebo naopak. Když máme méně tanečních hodin, vyplníme mezery vlastními aktivitami.“

Mnoho zaujímavých informácií a podnetných názorov po prvom polroku prináša rozhovor pravidelným čitateľom Opery Plus, študentom i českým baletným umelcom. Zaujímavá je pasáž o metodike, osobnom prístupe ku klasickému tancu, kde mladí tanečníci venujú mimoriadnu pozornosť najmenším detailom s inteligenciou, nie vlastnou každému tanečníkovi. Dúfam, že raz budú pokračovať v stopách Jiřího Bubeníčka či Darie Klimentovej.

Mohli by ste čitateľom vysvetliť, aké je teraz Vvaše postavenie? Ste študentmi prestížnej školy Palucca v Drážďanoch a zároveň ste na stáží v baletnom súbore?

Jsem zde vedeni jako učni divadla Semperoper a zároveň navštěvujeme Palucca Hochschule für Tanz, což znamená, že účinkujeme v představeních a chodíme na tréninky v divadle, ale v určitých úsecích roku chodíme i na taneční hodiny v Palucce. Tyto úseky jsou orientovány podle plánu divadla. Na začátku sezóny jsme měli 3 týdenní program a teď po Novém roce jsme opět ve škole na další 3 měsíce.

Koľko je v súbore takých učňov?

Je tady dohromady 11 učňů a jedna finalistka Prix de Laussane, která je zde na stipendiu. Jsme taková směska ze všech koutů světa: dvě Japonky, tři Američani, dvě Španělky, Rakušanka, Kanaďan, Francouzka a dva Češi (smích).

Ako sa líšia predmety a rozvrh v škole oproti Česku? Michael, vy poznáte TK Brno, Kateřino, vy zase TK Praha. Pre koho je toto štúdium určené? Je to akási nadstavba?

Shodli jsme se, že taneční předměty mezi TK Praha a TK Brno se téměř neliší. Oproti Palucce jsou naše školy více zaměřeny klasickým směrem, který upřednostňuje ruskou techniku. V Palucce se učí západní styl klasického tance, který podle našeho názoru dává pohybu více svobody. Dále nás zaujala vysoce rozvinutá škála moderních směrů, která dodává tanečníkovi obrovskou všestrannost do budoucnosti. Mimo stálých předmětů jako je contemporary, klasický tanec, repertoár, pas de deux a improvizace, zde také pravidelně školu navštěvují hosté ze zahraničí. Např. workshop taneční techniky Gaga nebo Forsythe workshop a jiné. Palucca Schule je zároveň základní školou, střední i vysokou školou. Co nás však překvapilo je to, že někteří studenti na bakalářský titul nemají doposud ukončenou střední školu, kterou si dálkově dodělávají během tohoto tříletého studia. Ve 2. ročníku odmaturují a ve 3. dělají zkoušky na bakalářský titul v pouhých 19ti letech. Nezjistili jsme však úplně přesně jak tento způsob studia funguje, uvedli jsme pouze příklad pár našich spolužáků.

Na úplném začátku jsme tančili v Bajadéře, v dětském představení Monsieur Petipa, v prosinci v Louskáčkovi, teď máme čerstvě po premiéře Junge Choreographen v V.W. manufaktuře a ted nás čeká Romeo a Julie, Copélie a Labutí jezero. Tančíme téměř ve všem. Dovolíme si citovat vizi šéfa baletu Semperoper Aarona Seana Watkina: „ Moje vize je prolomit hranice, které tradičně existují mezi klasickým a moderním tancem a předefinovat tanec jako kulminaci obojího.“

Môžete prezradiť, čo tancujú „učni“ v takých tituloch? Nie je to len nejaké „krovie“? Máte možnosť robiť valčík, Katka „tiene“ v Bajadére a podobne?

Příležitosti dostáváme, tančíme téměř jako lidé ze souboru.

Katka: V Bajadéře jsem tančila chrámové dívky Dévadásí, palácové dívky, stíny a květinový tanec. V Louskáčkovi sněhové vločky a tanec květin.A v představení Monsieur Petipa Pas de quatre.

Michael: V Bajadéře jsem tančil vojáky, v tomto baletu není moc rolí pro muže.V Louskáčkovi jsem dělal prodavače a vojáky,V inscenaci Monsieur Petipa jsem měl možnost zatančit si variaci z Pas de sept z Labutího jezera. A teď zkousím Romea a Julii, kde mám roli jednoho z Monteků.

Dostávate za svoje účinkovanie v predstaveniach plat? Ako zvládate pokryť náklady na štúdium a život v Drážďanoch?

Máme měsíční učňovský plat, který však nepokryje všechny naše náklady, a proto se už od začátku počítalo s podporou rodičů… Je zde ale také možnost stipendia ze strany Palucca Schule.

Máte za sebou študijný polrok. Aké najväčšie zmeny na sebe, na svojom tele, na technike pozorujete?