Baletní panorama Pavla Juráše (41)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Tentoraz: 
– Nikia, Solor a Gamzatti znovu prežijú svoj milostný príbeh s baletom Národního divadla Brno
„Choreografický text musí být perfektní“, hovorí Jaroslav Slavický
– Traja slovenskí choreografi spolu na Novej scéne
– Zomrel Karl Musil, viedenský baletný svet smúti
– Nový držiteľ Ceny Mary Wigman – Jiří Bubeníček
Sen noci svätojánskej v Mníchove s Matejom Urbanom
***

Vy, čo ste zmeškali v roku 2003 českú premiéru Minkusovej Bajadéry, máte šancu na reparát. 25. októbra sa koná jej obnovená premiéra na scéne Janáčkovho divadla v Brne. Tí, ktorí Bajadéru dôverne poznáte zo slávnych inscenácií Makarovej, Nurejeva,Grigoroviča či Patrice Barta v Mníchove, Nikolaja Hübbeho v Kodani, alebo Aarona Seana Watkina v Drážďanoch sa môžete tešiť na nové obsadenie. Za inscenáciou stojí Jaroslav Slavický. Tanečník, pedagóg a baletný majster je absolventom pražského Tanečného konzervatória (1967). Absolvoval stáž na petrohradskom učilišti A. Vaganovovej u slávnych pedagógov A. Puškina a Borisa Bregevadzeho. Ako tanečník bol najprv v angažmán v Štrasburgu a Bazileji (1969 – 1972) a potom prišiel do Národného divadla v Prahe, kde stvárnil okolo sedemdesiat rolí. Albert v Giselle, Princ v Labuťom jazere, Luskáčik, Romeo a Merkucio, Crassus v Spartakovi či Smrť v Piesňach potulného tovariša, to je len malý výpočet z jeho bohatého repertoáru. Za rolu Kazatele v balete Jennifer dostal Cenu Českého literárního fondu a v rovnakom roku bol menovaný zaslúžilým umelcom (1987). V Balete Národného divadla pôsobil i ako pedagóg a k nemu pridal i pedagogické pôsobenie na Taneční konzervatoři hlavného mesta Praha, kde je od roku 1996 riaditeľom. Vyučoval i na tanečnej katedre AMU a ako pedagóg pôsobil v zahraničných divadlách. Pripravil celý rad našich mladých tanečníkov na svetové súťaže vo Varne, Helsinkách či Lausanne. Spolupracuje s domácimi i zahraničnými divadlami ako choreograf: Polovecké tance (1998, Národné divadlo Praha), Spiaca krásavica (1998, Teatro munical Rio de Janeiro), Ples kadetov (2000, Manheim), Luskáčik (2001, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava). V Brne pripravil tri veľké baletné inscenácie: Don Quijote (1996), Bajadéra (2003), Raymonda (2008). Aká bude obnovená inscenácia, k akým zmenám choreograf dospel a aká je tradícia klasických baletov na českých scénach? Nielen o tom, Jaroslav Slavický.
Čím to je, že Bajadéra v Česku čakala na svoje uvedenie tak dlho?

To opravdu nevím. Říkal jsem to již před deseti lety, když jsem připravoval její českou premiéru, že to souvisí s určitou nedostatečnou informovaností a povědomím českého diváka o vývoji baletu a tradici jeho uvádění. Svůj podíl na tom má i odborná veřejnost, která nezprostředkovala a nadále ani nezprostředkovává českému baletnímu divákovi ucelený přehled o vývoji světového baletního umění, například v devatenáctém století, kdy vznikl takzvaný „zlatý fond“, který měl zásadní význam na vývoj baletního umění ve světě. Naopak, mnohdy jsou tyto balety prezentovány jako staromódní, zkostnatělé, nemoderní, které nemají dnešnímu divákovi co říci! Přitom je v nich uloženo velké estetické bohatství, které dovede oslovit, a nebojím se říci, okouzlit dnešního diváka. To způsobilo, že baletní odkaz devatenáctého století není dostatečně znám a tím vlastně nebyla vytvořena ani kontinuita uvádění těchto baletů na českých scénách. Netýká se jenom Bajadéry, ale i dalších baletů, bohužel nejenom devatenáctého století, ale i dvacátého (Neumeier, Petit, MacMillan, Lifar a jiní) Myslím, že máme s klasickým baletním odkazem problém.

Myslíte, že to súvisí aj so situáciou v Rusku, kde Bajadéra vedľa iných baletov Grigoroviča alebo sovietskych titulov nijako nezarezonovala?

Situací v Rusku, s tou u nás nelze vůbec srovnávat! Baletní tradice je tam nesmírně silná a nebyla přerušena ani sovětskou érou, což je velmi zajímavé. Vedle řekneme sovětské tvorby – v mnohých ohledech jedinečné (Lopuchov, Golejzovsky, Lavrovský, Jakobson, Grigorovič a jiní) – byly na scénu stále uváděny balety klasického baletního odkazu. Nemohu říci, zda-li byla Bajadéra uváděna méně často než například Don Quijote, Esmeralda, Korzár nebo Raymonda a jiné, ale samozřejmě, že se hrála. Tradiční tendence v Rusku jsou tak silné, že jsou tam rekonstruovány baletní inscenace z doby svého prvního uvedení, mezi ně patří právě Bajadéra, Spící krasavice či Korzár.

V Európe s Makarovou a Nurejevom prišiel boom Bajadéry. Bolo to ich osobnosťami alebo dejom baletu, či choreografiou Petipa?

Myslím obojím. Za prvé osobnostmi, velmi silnými uměleckými osobnostmi, které oslovily Západ svým tanečním uměním, a také samozřejmě i nádhernou choreografií, protože Petipova choreografická koncepce je největším pokladem Bajadéry. Nelze však přehlédnout ani dramatickou, milostnou zápletku čtyř hlavních postav, atraktivní prostředí orientu i mnoho velmi krásné hudby. Všechny tyto momenty určitě sehrály svou roli.

Kedy ste vy videli Bajadéru prvýkrát?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat