Baletní panorama Pavla Juráše (44)
Tentoraz:
– „Shakespeare o důvodu věčného sváru mezi Monteky a Kapulety pomlčel“ – Petr Zuska a najslávnejší milostný príbeh
– Krížový výsluch dvoch pražských Júlií:
Marta Drastíková: „Láska je v Shakespearově díle mocnější než racio“
Andrea Kramešová: „Souhra náhod je pro celý příběh klíčová!“
– Ondřej Vinklát ako Romeo: „Na lásku žádné návody neexistují“
– Romeo a Júlia aj v Moravském divadle Olomouc
***
Najväčší súbor pripravuje svoju prvú premiéru. Len po niekoľkých sezónach bez Romea a Júlie sa vracia v choreografii a réžii šéfa súboru Petra Zusku nová inscenácia. Bude to šiesta inscenácia tohto titulu v Balete Národného divadla. 
Jeho verzia či skôr vízia sa bude usilovať o priazeň náročného diváckeho publika po latke, ktorú vysoko nastavili predchádzajúce, niektoré už legendárne inscenácie. (Saša Machov (1950), Jiří Němeček (1962), Miroslav Kůra a Petr Weigl (1971) – inscenácia hraná 226 krát, Libor Vaculík a Petr Weigl (1998).
„Když jsem zhruba před rokem začal uvažovat nad tím, jak přistoupit k tématu Romea a Julie, cítil jsem, že bych chtěl vytvořit inscenaci, která v sobě bude mít něco zvláštního, unikátního, jiného, něco, co jsem ještě neviděl. Zároveň jsem se však chtěl vyvarovat levným naschválům a „neurazit“ Shakespeara ani Prokofjeva,” hovorí Zuska. „William Shakespeare o důvodu věčného sváru mezi Monteky a Kapulety chytře pomlčel a nespecifikoval ho. Doufám, že mi po těch pár stovkách let promine, že ho v rámci mého přístupu k tématu jemně zkonkretizuji.” Ku koncepcii Petr Zuska hovorí: „Odrazil jsem se od postavy kněze Lorenza, jenž je v drtivé většině baletních verzí pouze „chodící“ rolí bez jakéhokoliv širšího prostoru pro jeho charakter a duši. Pojmenoval jsem si Lorenza jako symbol lidské víry v Boha, v dobro, v pořádek, v úspěšnost dobrého plánu k uspokojení všech. Zároveň je Lorenzo ve výsledku tou nejtragičtější postavou, jelikož díky nepředvídatelné náhodě se mu vše vymkne z rukou. Jeho dobrá vůle tím nepřímo vede ke konečné tragédii. A co je nejhorší – on sám zůstává naživu.” Zaujímavé je Zuskovo využitie motívu priamo z divadelnej hry a tým je ospevovaná kráľovná Mab. „Jeho „protihráčem“ je královna říše snů a stínů Mab, abstraktní veličina. Mab představuje naopak iracionalitu života a bytí. Není ani dobrá ani zlá a zároveň oboje dohromady, podobně jako z našeho pohledu vnímáme lásku a smrt. Mab s sebou nese nepředvídatelnost a nekontrolovatelnost, a ač průhledná neviditelná postava, je to ona, která tahá za nitky.”
Nechcel som trápiť vyťaženého choreografa filozofickými otázkami o koncepcii, tak som si povedal, že bude skôr zaujímavé postaviť vedľa seba dve interpretky Júlie. České baletné Júlie majú dlhú tradíciu, ktorá siaha až k vôbec prvej Júlii Zore Šemberovej. Na scéne Národného divadla Júliu tancovali napríklad Marta Drottnerová, Olga Skálová, Jana Kůrová, Hana Vláčilová, Anetta Voleská, Zuzana Pokorná, Tereza Podařilová, Zuzana Susová, Adéla Pollertová, Ivana Mikešová, Magdaléna Matějková (posledné tri v inscenácii Youriho Vámosa, 2006). Vedľa Romea tanečníkov ako Jiří Blažek, Miroslav Kůra, Jiří Nermut, Jiří Horák, Libor Vaculík, Jaroslav Slavický, Vlastimil Harapes, Stanislav Fečo, Alexander Katsapov, Jiří Kodym, Mário Radačovský, Michal Štípa, Matěj Urban, Alexej Afanassiev (posledné traja v inscenácii Youriho Vámosa, 2006).
Prišli ste počas skúšok na to, čím to je, že toľko choreografov inšpiruje literárna predloha? A napríklad práve Romeo a Júlia?
Marta Drastíková: Mít před sebou literární předlohu musí být pro choreografa inspirující, ať už se jedná o Romea a Julii, nebo jiný příběh. Chce diváka vtáhnout do děje svým vlastním pojetím, vizí, vlastní představou na již dané téma. A téma lásky až za hrob je přece tak jedinečné! Když k tomu přibude ještě nádherná hudba génia Sergeje Prokofjeva, je to skutečná výzva.
Andrea Kramešová: Já jsem se o to ani nesnažila! Pro mě ten příběh je opravdu nesmrtelný, zub času na něm není znát a je aktuální v kterékoliv době!
Začali ste skúšať už pred divadelnými prázdninami. Pomohlo to? Máte väčší odstup a zároveň ponor do práce?
Marta Drastíková: Určitě. Čím víc času na zkoušení máme, tím lépe se můžeme připravit na premiéru. Před prázdninami jsme stihli postavit zhruba půlku baletu, což není málo. Následný odstup, způsoben divadelními prázdninami, je určitě přínosem. Já osobně jsem měla čas si znovu přečíst divadelní hru a zhlédnout oblíbený film od Franca Zeffirelliho.
Andrea Kramešová: Pomohlo to! Před prázdninami jsme měli hotové prakticky celé první jednání, což se hodilo právě teď, kdy se musí hrát běžný repertoár a celý balet finišuje!
Bez toho, aby sme prezradili koncepciu Petra Zusku, aká je táto jeho – vaša Júlia?
Marta Drastíková: Petr Zuska vidí Julii jako symbol čistoty a nevinnosti. Je to mladičká dívka neznalá života, vzdorující vůči rodinným zvyklostem, šťastná i nešťastná zároveň, trpící, milující a myslím že, je to pořád ta stejná Julie, jakou známe z Shakespearovy předlohy.
Andrea Kramešová: Myslím jako každá jiná Julie = zamilovaná do svého Romea, nechápající co po ni konvence chtějí a vtažena do hříček osudu aniž by to mohla svou vůli změnit!
U Shakespeara je Júlia mladučká, myslíte, že to je dobová konvencia jeho doby, alebo chcel poukázať na niečo iné?
Marta Drastíková: To, že je Julie zobrazována jako mladičká dívka, jistě není přežitkem doby, nebo konvencí. Chce asi poukázat na to, že mladý a nezkažen ý člověk je schopen silného citu. A pro milovanou osobu udělá cokoliv. Ve věku Julie, tedy čtrnácti let, se z dívky pomalu stává žena. Z toho tedy vyplývá, že člověk v tomto období má obrovskou chuť poznávat vše nové a zároveň také vzdorovat okolnímu světu, či dokonce vlastní rodině.
Andrea Kramešová: Tím, podle mého názoru, chtěl autor jen ukázat tu naivitu mládí! Julie ještě nezná žádná zklamání, neví, že když první láska nevyjde možná vyjde ta další! Ona tak silně miluje, že je oslepena! Jedná pouze srdcem! A to si myslím se může stát v kterékoliv době, ne jen za Shakespeara (smích).
Vy v jej veku, ste mysleli na balet, alebo na chlapcov? (smiech)
Marta Drastíková: Já v jejím věku jsem myslela na obojí (smích), ale přiznávám, že na tancování asi trošku víc!
Andrea Kramešová: Já se v jejím věku docela styděla a zajímal mě převážně balet. (smích)
Mnoho významných literárnych vedcov, teatrológov, filozofov, režisérov premýšľa nad charakterom hry, nad Shakespearovými postavami, nad súhrou náhod, nad kľúčom k dielu. Je to pre balet podstatné? Také podtextové informácie, keď pre vás nie je podstatné slovo ale kroky?
Marta Drastíková: Je asi jedno, jestli je to činohra, opera, nebo balet. Vědět podtext je velmi podstatné. Pro balet to platí možná dvojnásob. Tím, že nepoužíváme slova, je přece ještě daleko těžší vyjádřit se jen pomocí gest a pohybů. Proto mě stojí daleko víc úsilí a přemýšlení, jak ztvárnit to či ono, aby divák pochopil, co vyjadřuji.
Andrea Kramešová: Ta souhra náhod je pro celý příběh klíčová! Je spousta možností jak to pojmout, ale Romeo a Julie zůstávají pořád těmi mladými milenci, kterým prostě, není přáno! Shakespeare to podle mě napsal geniálně a každá postava má v sobě něco, co bychom chtěli odhalit víc…
Teraz trochu konkrétne. Myslíte si, že vzťah Júlia – matka je správny? Alebo povedzme zdravý? Nie je Júlia príliš silne ovplyvnená dominantnou matkou, alebo podľa výkladu naopak otcom? Môže sa slobodne rozhodnúť bez ohľadu na nejakú rodičovskú nadradenosť?
Marta Drastíková: Z Shakespearovy předlohy vyplývá, že rodiče se Julii snaží naplánovat život dle svých představ. Pro Julii tudíž musí být nesmírně těžké vzdorovat takové autoritě, jako jsou pro všechny děti jejich rodiče. Jak jsem již říkala, určitě k jejímu činu napomáhá právě její dospívající věk.
Andrea Kramešová: No evidentně v příběhu najde dostatek vnitřní síly se rodičům vzepřít ! Tak to beru i já… Nesnažím se v tom hledat, jak by to bylo, kdybych byla až moc po vůli rodičům…. To by se dalo polemizovat o celém pojetí. (smích)
Marta Drastíková: Oba nejspíš přemýšlejí tak, že tajnou svatbou si zaručují svou nerozdělitelnost navzdory jejich znepřáteleným rodům.
Andrea Kramešová: Možná Paris ji chce mít rychle doma? Ale to opět polemizujeme, co tím chtěl autor říct…. Jinak snad můžu prozradit, že v naší verzi se role Parise nevyskytuje .
U Shakespeara je veľmi dôležitá postava Pestúnky. V baletoch býva často zjednodušená. Lenže ona zo začiatku Júlii pomáha, ale v rozhodujúcej chvíli ju nechá samotnú, či dokonca ju núti k svadbe s Parisom. Poskytuje choreografia vlastne dostatok priestoru na vykreslenie všetkých rafinovaných nuansí postáv?
Marta Drastíková: Nechtěla bych ještě před premiérou prozrazovat některé detaily, ale role Chůvy se zde bohužel neobjevuje. Z části ji ale nahrazuje postava kněze Lorenza. Ten je ve většině ostatních zpracování poměrně upozaděn, ale zde je více zasazen do hlavního plánu. Dále se objevuje také jedna přidaná role a kdo to vlastně je, už se nechte překvapit.
Andrea Kramešová: Člověk se na to musí podívat s odstupem. Pro celkový příběh vztah Julie/Chůva není stěžejní! Opět jde o to, jak se na to člověk dívá. Já nechci prozrazovat detaily, proto to nebudu dále rozebírat!
Po vražde Tybalta, svojho bratranca, Júlia strávi noc s jeho vrahom – svojím manželom. Dá sa to zo ženského pohľadu, či hľadiska lásky nejako vysvetliť?
Marta Drastíková: Ženská láska je v tomto případě v Shakespearově díle mocnější než racio. V Julii se odehrává vnitřní boj lásky a nenávisti k Romeovi, avšak láska je nakonec přece jen silnější.
Andrea Kramešová: Samozřejmě! Julie ho miluje! Vyčítá mu vraždu bratrance, ale svým citům neporučí… Prostě si to takhle vysvětluji. Nevím, jak bych reagovala v realitě… Ale v divadle je to úchvatný vnitřní boj (smích).
Čo sa podľa vás stane s Júliou v treťom dejstve? Najprv unáhlene reaguje na svadbu, potom zas vynájde veľmi ošemetné riešenie s nápojom a napokon, rýchlo, bez rozmyslu si sama privodí smrť. Nie je tá Júlia mnohými svojimi vlastnosťami vlastne nesympatická? Kacírska otázka…
Marta Drastíková: Naopak. Obdivuji její odvahu a odhodlání stát si za svým.
Andrea Kramešová: Julie nemůže byt nesympatická (smích). Vám jí musí být líto!!! Julie je zoufalá, naivní a jedná v afektu ve snaze být se svou láskou! Mně je Julie velmi sympatická!!! (smích)
Aspoň jedna privátna otázka. Je pre vás u muža dôležitý fyzický vizuálny vzhľad, alebo skôr nejaká, na prvý pohľad nerozpoznateľná charizma či charakter?
Marta Drastíková: V nejlepším případě charismatický, vtipný, chytrý, hodný a pohledný zároveň. (smích)
Andrea Kramešová: Asi bych lhala, kdybych řekla, že vizáž není důležitá! Ale to charisma tam musí na sto procent být! To co se líbí mně, se nemusí líbit někomu jinému, a tak to má být. (smích) Vždyť by to bylo hrozné, kdyby se nám všem líbili stejní muži!
Brali by ste v osobnom živote smrť z lásky? Či pre lásku? Alebo nám je už takýto pojem či konanie vzdialené?
Marta Drastíková: To nedokážu říci, nikdy jsem v podobné situaci nebyla, takže netuším jak bych se zachovala. Věřím ale, že možná i dnes někoho může láska dohnat až za nějakou krajní mez.
Máte nejaký interpretačný vzor?
Marta Drastíková: Nemám žádný vzor. Každý z nás je jedinečný originál a proto se snažím nikoho nekopírovat. Kdybych ale měla uvést alespoň jedno jméno, tak se mi vždycky líbila tanečnice ABT Julie Kent.
Andrea Kramešová: Spoustu i žádný… Je spousta balerín, které mají dech beroucí Julie. Já se hodně často divám na kultovní Zeffirelliho film.
Čo je v choreografii Petra Zusku najťažšie? Tanečne, emočne,…
Marta Drastíková: S choreografií Petra Zusky jsem se již dříve setkala v několika jeho baletech, takže jsem měla určitou představu, co mě čeká. Musím se ale přiznat, že asi nejtěžší je pro mě na roli Julie zvládnout herecký výraz. Dosud jsem neměla možnost prožívat tolik emocí na jevišti najednou. Je to pro mě každopádně výzva, na kterou se moc těším.
Andrea Kramešová: Držet své emoce na uzdě (smích).
Bez urážky vášho šéfa, ale máte vysnenú niektorú zo slávnych či neznámych verzií Romea a Júlie, ktorú by ste si tiež radi zatancovali?
Marta Drastíková: Každé zpracování baletu Romeo a Julie má něco do sebe a je jedinečné už jen pro krásnou hudbu Sergeje Prokofjeva. Já osobně mám velmi ráda choreografii Kennetha MacMillana, která je velmi klasická. Už jen role samotné Julie je pro mě vysněnou a proto příliš neřeším čí choreografii tančím, ale to, že skrze ní můžu sdílet její tragický a přitom tak krásný příběh.
Andrea Kramešová: Vlastně ani nemám. Já měla velké štěstí, že jsem si ji už zatancovala v pro mě nádherné verzi Youriho Vámose, to mi dalo hrozně moc. Ale tím se teď nemůžu ohánět. Teď mám nový úkol, jinou vizi a je to pořád ta krásná role Julie. Ta Julie, na kterou když se budete dívat, vás nejprve rozesměje a pak vám vrhne slzy do očí. Vtáhne vás do nově pojatého, ale emočně stejně plného příběhu!
***
Možno odpovede a hlavne umelecké osobnosti obidvoch balerín pomôžu divákom, ktorí majú strach odhodlať sa zájsť na predstavenie. Pretože po verzii Vámosa sa rozhodne nevráti na javisko žiadna romantická historizujúca inscenácia, aká vzišla napríklad z tvorivého dua režisérskeho génia Petra Weigla a choreografa Miroslava Kůru. Pre tých, ktorým tohtoročná romeománia v Slovenskom národnom divadle, na Zlatej Prahe, či Drážďanoch ešte nestačila, samozrejme nezabudnite na olomoucký baletný súbor, ktorý v choreografii šéfa baletu Roberta Balogha 15. novembra pripravuje novú verziu. Ako Júlia sa predstavia Yui Kyotano, nominovaná v širšom okruhu na Cenu Thálie za vlaňajšie Labutie jazero a Karolina Zarach, Arkadiusz Orłowski a Patryk Mielewczyk (Romeo), Michal Kováč (Merkucio), Lukáš Cenek a Ivo Jambor (Tybalt) a ďalší. Choreograf kedysi inscenoval Romea v divadle J. K. Tyla v Plzni. Obidve inscenácie spája meno nášho najžiadanejšieho kostýmového výtvarníka Romana Šolca. Ten v dobe Baloghovej inscenácie v Plzni tancoval Merkucia a za svoju osobitú interpretáciu sa dostal až do nominácií na Cenu Thálie.
Bohužiaľ kvôli Romeovi nestihneme v tomto diele sledovať ďalej situáciu v Rusku okolo Akadémie Vaganovej, ale akční čitatelia môžu nájsť na webe online petíciu, ktorú prevzali mnohé svetové webové stránky, za spravodlivú voľbu rektora školy. Sľubované čítanie o dejinách školy až v budúcom diele. Teraz je potrebné dať ešte priestor krátkemu rozhovoru aspoň s jedným z pražských Romeom – Ondřej Vinklát.
Po zlúčení Národního divadla a Státní opery Praha je to vaša prvá veľká rola. Pre mnohých tanečníkov vysnená, najlepšia. Ste na plagáte tvárou inscenácie. Premýšľate, ako by sa vyvíjala vaša kariéra, život, keby ste nešli do Státní opery Praha? Keby sa súbory nespojili?…
Je pravda, že rozhodování nebylo jednoduché. V té době jsem končil školu a měl jsem dvě možnosti – Jít do souboru baletu Národního divadla nebo zůstat v Bohemia Baletu (soubor Taneční konzervatoře Praha) s tím, že bych hostoval jako Basil v Donu Quijotovi ve Státní opeře. Snažil jsem se obě možnosti zvážit a s pomocí názorů svých blízkých jsem se rozhodl pro Bohemia Balet. Teď s odstupem vím, že jsem udělal dobře. 
Bez toho, aby sme sa dotkli šéfa Petra Zusku, ale Romeo – to je hlavne Cranko, MacMillan či Neumeier, tri slávne, preverené choreografie. Máte nejakú svoju vysnenú?
Romeo a Julie je v prvé řadě Shakespeare. Vše, co v příběhu je, má svůj význam. Těmto třem jmenovaným choreografům a nejenom jim, se podařilo pomocí vykreslení charakterů jednotlivých postav a vztahů mezi nimi vystavět silný baletní příběh. To dokazuje fakt, že se jejich choreografie uvádějí po celém světě a určitě by bylo krásné, si v nich zatančit.
Ako sa tanečník Ondřej Vinklát pripravuje na rolu čo sa týka herectva, výstavby roly?
Nejprve jsem si přečetl Shakespearovu hru a podíval se na různá filmová zpracování, abych si o roli utvořil představu. Další věc je práce s choreografem, režisérem, který má také svůj názor a tak proces výstavby role vznikal někde uprostřed.
Čím myslíte, že to je, že Romeo taký snivý a melancholický dospeje k takej obrovskej aktivite: svadba, pomsta smrti Merkucia, i keď vie, že tým možno stratí Júliu a po vražde Tybalta svadobná noc s Júliou?
Láska je mocný cit a i přesto, že Julie pochází z rodu Kapuletů a Romeo je Montek, se do sebe oba zamilují. Vědí, že je to nepřípustné, ale na lásku žádné návody na použití neexistují a tak jde jejich láska až za hrob.
A je nejaká vlastnosť alebo cit, ktorý Romeovi chýba?
Myslím, že nic. Shakespeare si ho vymyslel úžasně. Možná kdyby stál nohama pevně na zemi tak by se nestala taková tragédie, ale to už by byl jiný příběh.
Čo je pre vás tanečne, technicky v tomto balete najťažšie?
Určitě balkónová scéna ale hudba Sergeje Prokofjeva je tak nádherná, že je vše rázem jednodušší.
Máte nejaký interpretačný vzor?
Těch tanečních vzorů mám opravdu hodně, ale vzor pro to, jak se dělá Romeo nebo jiná role, nemám. Každý interpret je originál a měl by vycházet především ze sebe.
Bez toho, aby sa urazila vaša Júlia, máte nejakú vysnenú balerínu, s ktorou by ste chceli najslávnejší pár zatancovať?
Ne. Nad tím jsem nepřemýšlel. Martička Drastíková je super!
Ešte otázka k Merkuciovi. V mnohých inscenáciách je veľmi silno vykreslené hlboké priateľstvo medzi Romeom a Merkuciom. Nie je možné z hľadiska podtextu, že Merkucio riskuje súboj s Tybaltom pretože má pocit, že s Romeom ako jeho najlepším kamarátom sa niečo deje, že nejako podvedome, intuitívne cíti, že ho stráca a chce týmto kúskom odvahy, pripomenúť ich priateľstvo? Máte také zložité myšlienky?
Záleží na každém tvůrci baletu jak přátelství mezi Romeem a Merkuciem pojme ale určitě mezi nimi je velké přátelské pouto. Romeo má od prvního potkání s Julií hlavu v oblacích a tím upozaďuje přátelský vztah mezi ním a Merkuciem. A to může být příčinou chování Merkucia. Důsledkem je souboj a smrt. Ale ve verzi baletu Petra Zusky je příčinou sváru něco jiného.
Niektorí tanečníci sú veľmi fyzickí a živočíšni, aby vyjadrili takú rolu. Potrebujú sa napríklad do svojej partnerky zamilovať alebo aspoň fyzicky ako muži cítiť príťažlivosť, iskru. Ako na to idete vy?
To je tajemství (smích).
Môžete po takom veľkom, emocionálne nabitom predstavení vôbec spať? Nebehajú vám v hlave obrazy a myšlienky čo sa ako podarilo, kde aký detail upraviť, čo zmeniť?
Po představení si v klidu sednu a zrekapituluji, co se kde podařilo a co by mohlo být lepší, ale fyzický a psychický výdej během představení je tak velký, že jsem rád, že se můžu někde dobře najíst a uvolnit ve společnosti přátel.
***
Takže niečo sme o Romeovi a Júlii prezradili. Fotogaléria mnohé dopovedá. Takže si nenechajte ujsť od 14. novembra Romea a Júliu na scéne Státní opery v choreografii Petra Zusku a od 15. novembra v Moravském divadle v Olomouci od Roberta Balogha.
Foto Martin Divíšek, archiv ND Praha, Jaromír Svoboda, Hana Smejkalová, Pavel Hejný, Dara Rakovcik, Sorolla Casanova, Michal Hančovský, Martin Divíšek
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
