Baletní panorama Pavla Juráše (5)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Balet Bohemia má za sebou úspešnú premiéru Petra Pana a českú premiéru ďalšieho z diel, u nás skoro neuvádzaného génia, Sergeja Lifara. Po Suite v bielom je to jeho Variations. Vďaka obetavej podpore Jaroslava Slavického, vznikol krátky rozhovor s človekom najpovolanejším – Cyrilom Atanassoffom (1941), emeritným étoile baletu parížskej opery (od roku 1964). Okrem Siegfrieda, Alberta, Jamesa a ďalších romantických klasických rolí, stvárnil plejádu sólových rolí v baletoch Balanchina, Lifara, Béjarta, van Dijka. Bol napríklad prvým Frolom v Notre Dame de Paris Rolanda Petita. 

Čím je pre Vás Sergej Lifar výnimočný? Dá sa jeho vyhranený štýl porovnať trebárs s neskoršou prácou Balanchina?

Sergej Lifar je pro mne velkým „Mistrem“, velkým šéfem Pařížské opery. Měl obrovskou autoritu, získanou reputací choreografa, který svými kreacemi obohatil repertoár Opery. Byl velkým přívržencem francouzské školy klasického tance, která vznikala od doby Ludvíka XIV. a na jejímž základě vytvořil vlastní styl, který můžeme označit za francouzskou neoklasiku. Dodnes jsou na scéně Opery uváděny jeho balety Suite en blanc, Les mirages, Ikar či Phaedra. Bohužel, některé balety upadly v zapomnění a to buď z důvodu, že zestárly nebo zestárly originální dekorace a kostýmy, které byly většinou vytvořeny velkými umělci té doby – Chagal, Piccaso a další. Claude Bessy, která výrazně spolupracovala s Lifarem a která byla dlouhá léta ředitelkou Školy pařížské opery, se podařilo obnovit jeho Slečnu a Chuligána podle Lermontova. Také velká část mé taneční kariéry byla spjata se Sergejem Lifarem. Za jeho působení jsem přišel v roce 1954 do školy Pařížské opery, po škole začal pracovat v Corps de ballet, později jako sólista a danseur étoile s možností studovat hlavní role v jeho baletech i v celém repertoáru divadla. Ano, moje vzdělání a profese jsou spojeny s Pařížskou operou pod vedením velkého Lifara! Byl to také Lifar, kdo pozval v roce 1947 George Balanchina do Opery, aby vytvořil Palais de Cristal. Se svými dalšími „majstrštyky“ jako Marnotratný syn, Apollon Musagete byl považován za nejprogresivnějšího choreografa té doby. Nelze však pominout, že Balanchine, stejně tak jako Lifar či Massine, byli ovlivněni tvorbou Michaela Fokina, který je pro mě tím, kdo otevřel dveře do světa moderního, nového pojetí baletu.

Balanchine pracoval ve Spojených státech ve zcela jiných podmínkách než Lifar v Opeře, svázané 200letou tradicí a hierarchií. Balanchine stál u vzniku a budoval baletní umění v USA, mohl si vybírat a pracovat s tanečníky vyrostlými na zcela jiné kultuře než evropské, mohl experimentovat, spolupracovat s umělci žijícími v USA jako byli Stravinský, Gerschwin aj.

Pripomíname si dvadsať rokov od smrti Rudolfa Nurejeva. Vy ste ho zažili v najlepších rokoch i vo chvíľach pádu. Čo si myslíte o jeho parížskych inscenáciách: Labutieho jazera, Raymondy, Dona Quijotta či Bajadéry a popri nich napríklad Manfréda a ďalších autorských titulov?

Nepatřil jsem do okruhu Nurejevových přátel a kamarádů. Měl velmi osobitý a složitý charakter, emigrace z jeho země byla senzací, publikum má rádo skandály. Byl skvělý tanečník, ale připomeňme si např. Jurije Solovjeva – dnes téměř zapomenutého jedinečného tanečníka sovětské éry, Nurejevova současníka, jehož jméno dnes znají jen odborníci a milovníci baletu! Nurejev obohatil repertoár Opery o některé petipovské balety, do té doby v Opeře neuváděné, především Bajadéru, Raymondu, Dona Quijota, uvedl i Labutí jezero za vydatné pomoci asistentky Ninel Kurgapkiny, hvězdy Kirovova baletu v Petrohradě. Jeho balety jako Manfréd či Washington Square na repertoáru Opery nezůstaly.

Často ste v Česku v porote súťaží, spolupracujete s TK Praha. Ako hodnotíte študentov českých škôl v porovnaní so študentmi zahraničných škôl?Již několik let navštěvuji Českou republiku. Nejdříve jsem byl pozván Tanečním sdružením ČR v roce 2005 k uspořádání semináře o francouzské škole klasického baletu. V roce 2008 se podařilo, na pozvání ředitele Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Jaroslava Slavického, nastudovat a uvést stěžejní dílo Sergeje Lifara Suite en blanc. Myslím, že to bylo poprvé v historii českého baletu, kdy se na jevišti objevilo dílo tohoto velkého francouzského choreografa. V roce2009 a 2012 jsem byl členem jury na mezinárodních baletních soutěžích, nejdříve v Brně a potom v Praze.

V současné době jsem byl v Praze proto, že v lednu uvedl Bohemia Balet v české premiéře další Lifarův balet Variations, který vytvořil Lifar v roce 1954, pro šest tehdejších primabalerin Opery. Balet připravila s Bohemia Baletem vynikající pedagožka a asistentka Kateřina Slavická, já zde zastupuji dědice autorských práv Association Lifar a pracuji na čistotě a stylu provedení choreografie. Jsem velmi potěšen, že tento balet, ani v Opeře často neuváděný, bude žít na českém jevišti a mám velkou radost z interpretace mladých tanečnic, které se dovedly vyrovnat nejen s technickými nároky choreografie, ale vystihnout i styl a charakter variací! Zároveň jsem začal studovat se studenty a členy Bohemia Baletu duet Dafnis a Chloe choreografa George Skibina na Ravelovu hudbu, který bude v budoucnu uveden. Za mých návštěv Prahy samozřejmě sleduji vývoj a umělecký růst studentů, kteří se mezitím stali profesionálními tanečníky. Za všechny bych chtěl jmenovat dva interprety v představení Don Quijote – Alinu Nanu v roli Kitri a Ondřeje Vinkláta v Basilovi – jedním slovem – skvělí, bravo!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na