Baletní panorama Pavla Juráše (50)

Tentoraz:
– Vianočný expres z celého sveta pre Panorámu: Daria Klimentová, Barbora Kohoutková, Nina Poláková, Edita Raušerová, Jiří Bubeníček, Otto Bubeníček, Jiří Jelínek, Jozef Varga, Lukáš Slavický, Michal Krčmář, Stanislav Fečo, Adam Zvonař, Kamil Pavelka
– Domáci Ježiškov špeciál: Nikola Márová, Marta Drastíková, Andrea Kramešová, Nataša Novotná, Lucie Skálová, Andrea Smejkalová, Alena Pešková, Alexandre Katsapov, Jan Fousek, Jan Kodet, Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Václav Kuneš, Marek Svobodník
***

Zdá sa mi to neuveriteľné, ale skutočne sme sa dostali k jubilejnej päťdesiatej panoráme. Pôvodne som ju chcel využiť k akejsi bilancii, či otázkam na tanečníkov čo by na nej zmenili, čo by ich potešilo a či si k nej našli cestu, keď sa v nej pravidelne ich mená a výkony objavujú. Lenže ma potom napadlo, že možno by ma niekto aj pochválil a to by nemuselo vyzerať seriózne žurnalisticky a tak som toho nechal. Miesto toho som sa rozhodol položiť tanečníkom otázky ohľadne Vianoc, ktoré by mohli čitateľov viac zaujímať. Nakoniec sme sa na tom v mnohých prípadoch veľmi dobre zasmiali. Niektorí sa hanbili či ironicky provokovali a tak vznikol pestrý kaleidoskop rôznorodých odpovedí. Tanečníci sami nazvali tento diel Ježiškov špeciál, či Vianočný expres. Som rád, že sa poradilo v nabitom decembri, kedy skoro všetci vystupujú ob deň v nejakom rozprávkovom predstavení, zozbierať toľko odpovedí. Pôvodne som oslovil o dve desiatky viac tanečníkov, z mnohých menších, českých regionálnych divadiel, ale ako je zvykom reagovali záporne, či nereagovali vôbec. Takže tí, ktorí sa tu dnes prezentujú so svojimi prianiami sú hlavne tí, ktorí myslia na divákov a čitateľov v jednej osobe a určite podľa ich mien uznáte, že nerobia prácu, ale tancujú srdcom. A tak s ich výkonmi môžete mať Vianoce po celú divadelnú sezónu.
Aký najkrajší darček ste dostali k Vianociam?

Daria Klimentová, primabalerína English National Ballet: Nemám nejkrásnější dáreček, líbily se mi všechny (smích)

Jiří Bubeníček, prvý sólista, Balet Semperoper Drážďany, choreograf: Já si pamatuji, jako malej kluk, když jsem dostal od rodičů s bráchou k Vánocům počítač Atari. Měl jsem tenkrát strašně velkou radost! Dnes i nejpomalejší mobilní telefon je stokrát rychlejší. (smích) Ale tenkrát to byla obrovská věc!!! (smích)Barbora Kohoutková, emeritná primabalerína, Finnish National Ballet, Bayerische Staatstaballett, Hamburg Ballett, baletní mistr a pedagóg: Nejkrásnější dárek pod stromeček jsou Vánoce jako takové. Čas, kdy se člověk může zastavit a prožít hezké chvilky se svými bližními.

Jiří Jelínek, Principal dancer, West Australian Ballet Perth: Nejhezčí dárek? To si nepamatuji, pro mne jsou Vánoce o pohodě, lásce, jídle a žádný dárky k nim ani nepotřebuju a už x-let říkám všem příbuzným: „Nic mi nekupujte.“Nikola Márová, prvá sólistka, Balet Národní divadlo Praha: Můj nejkrásnější dárek k Vánocům byl v roce 2010, když mi v ten den potvrdili v nemocnici, že jsem těhotná.

Alexandre Katsapov, prvý sólista, Balet Národní divadlo Praha: Vánoce slavím asi od roku 2005, protože v Rusku se slaví nejdříve Nový rok s dědem Mrázem a potom šestého pravoslavné Vánoce. To se změnilo, když jsem potkal Nikolu. Nemůžu říct, který dárek byl nejkrásnější, každý měl něco do sebe, ale jedny Vánoce si velmi dobře pamatuji, protože jsme se stěhovali den před Štědrým dnem, takže jsme slavili doslova mezi krabicemi.Nataša Novotná, tanečnica a choreografka, 420PEOPLE: Nejkrásnější dárek byl vždy právě ten, který jsem si v tom kterém roce přála a pod stromečkem nakonec i našla. V letošním roce mi Ježíšek nadělil už předčasně – před měsícem se mi narodila neteřinka, kterou jsme si moc přáli.

Jan Fousek, sólista, balet Národní divadlo Brno: Za těch téměř třicet let života jsem jich už dostal pěknou řádku. (smích) Vybrat ten nejhezčí je opravdu těžké – radost mi udělá každý dárek, který je věnovaný od srdce. Navíc dárky mnohem radši dávám, než dostávám.Nina Poláková, prvá sólistka, Wiener Staatsballet Viedeň: Tých bolo!! (smiech) Pamätám sa, keď som sa ako dieťa veľmi tešila z bábiky alebo lega, tak som sa posledné Vianoce tešila z bicykla od môjho priateľa – samozrejme aj z ponožiek od mojej mamičky. (smiech) Ale urobia mi radosť aj maličkosti. Napríklad kvet alebo keď prídem z práce a priateľ navarí výbornú večeru, alebo ideme na film do kina. Keď je niečo darované z lásky, je to najcennejšie.

Ondřej Vinklát, sólista, Balet Národní divadlo Praha: Když jsem byl dítě, nesnášel jsem takzvané “měkouše“ – ponožky, svetry a podobně. A dnes mi dělají velkou radost. A těch darů, které mi udělaly radost, bylo spoustu. Ale hlavně čím jsem starší, tím více si vážím toho, že se sejde celá rodina.Andrea Kramešová, sólistka, Balet Národní divadlo Praha: Jeden z nekrásnějších dárečků, co si pamatuji jako malé dítě, bylo štěně psa! Na podzim toho roku nám jeden pejsek zemřel a můj bratr na Štědrý den přišel s malinkým štěňátkem s rolničkou a velkou mašli na krku. Bylo to krásné, dojemné a mne ten večer žádné jiné dárky už tolik nepotěšily, i když byly nepochybně také krásné! Láska ke zvířatům a zejména psům mi zůstala celý život!

Viktor Konvalinka, sólista, Balet Národní divadlo Praha, choreograf: Nejkrásnější dárek jsem dostal hloubkové potápění s velrybami na Islandu…Kamil Pavelka, Wiener Staatsballett Vídeň: Tak nejkrásnější dárek jaký jsem k Vánocům dostal, bylo asi volno o Vánocích naposledy před čtrnácti lety!

Marta Drastíková, demisólistka, Balet Národní divadlo Praha: Můj nejkrásnější dárek pod stromečkem byla asi aktovka do školy. Bylo mi pět a ještě jsem věřila, že dárky nosí Ježíšek. Měla jsem z ní takovou radost, že jsem ji za celý ten večer ani nesundala. Myslím, že nejhezčí dárky jsou z našeho dětství, kdy jsme byli plní snů a očekávání. (úsměv)Václav Kuneš, tanečník a choreograf, 420PEOPLE: Vánoce se už delší dobu snažím bojkotovat… Nedaří se. Vždy mě to nějak dostane… Póza?Marek Svobodník, demisólista, Balet Národní divadlo Praha, choreograf: Když se zpětně zamyslím, určitě to byly moje první maskáče, které jsem dostal jako dvanáctiletý kluk. Jelikož to byly kalhoty francouzské armády a já na ně byl hodně pyšný, chodil jsem v nich všude imrvére. Jo a pak to taky bylo bongo. To jsem si strašně přál a nakonec ho i dostal pod stromeček o pár let později. Byl jsem rázem na svým. Tahal jsem se všude s bongem, hrál na něj imrvére, nosil u toho hrdě ty svý maskáče, jenom rodiče začali mít zjevnou obavu z toho, co ze synka roste. Když jsem si o další dva roky později přál kytaru, samozřejmě elektrickou, byl jsem na Vánoce zklamaný. Pod stromkem jsem našel akorát spoustu trenýrek, ponožek, dokonce tam byl i holicí strojek (asi jako, že už jsem skoro dospělý nebo co…), ale kytara nikde! Rodiče se mi pak v dobrém snažili vysvětlit, že bych měl pokračovat ve hře na klavír, že je to pro všechny hudebníky základ a podobně… No jo! Ale na klavír se metal prostě hrát nedá! … Ale to už rodiče evidentně nepochopili, nebo se mně chtěli mít spíš jazzmana. (smích)

Lucie Skálová, balet Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava, tohtoročná držiteľka Ceny Thálie: Můj nejkrásnější dárek byl asi pejsek, který přiběhl s velkou červenou mašlí pod stromeček. (smích) Ale za poslední roky si uvědomuji, že nejkrásnější je to, že jsem vždy s mojí rodinou. Letos se to bohužel nepovede, tak poprvé budu slavit Vánoce v Ostravě se svým přítelem, na což se ale taky moc těším.Jan Kodet, baletní mistr, Balet Národní divadlo Praha, choreograf: Dárky miluji obecně… Miluji je kupovat, balit, rozdávat a dívat se na reakce obdarovaných… Tahle část mne na Vánocích baví nejvíc… Co se týče dárků pro mne, není důležitá velkolepost, či cena dárků, ale spíš určitý důvtip, já miluji překvapení. Takže neřeknu jaký “nej” dárek jsem dostal… Ale jeden, který mi opravdu udělal, radost byla sada fotografií od mé neteře a synovce.Ivona Jeličová, sólistka, balet Národní divadlo Brno: Já jsem kolem Vánoc velmi sentimentální, je to můj nejoblíbenější svátek a dárečky už v mém věku nejsou důležité. Nejvíc si užívám, že se sejdeme celá rodina. Ale pamatuju si jeden dárek, nafukovacího kosmonauta, to mi bylo asi pět. (smích) Z toho jsem měla velkou radost. (smích)

Adam Zvonař, demisólista, Bayerische Staatsballett Mníchov: Vzpomínám, že jako malý jsem dostával mnoho krásných dárků. Takový ten pocit, který vás zahřeje u srdce a nezapomenete na něj, tak byl, když jsem dostal vláček poháněný lokomotivou na baterky. Takový obyčejný dárek, ale i ty nejobyčejnější dárky mohou být těmi nejhezčími.Alena Pešková, choreografka, šéfka baletu Divadlo F.X.Šaldy Liberec: Ten, o kterém jsem na onen Štědrý den ještě neměla ponětí – poskvrněné početí syna v kolaboraci s jeho otcem a Duchem Svatým.

Michal Krčmář, Principal dancer, Finnish National Ballet Helsinky: Když hluboce zavzpomínám, tak si myslím, že jsem měl asi největší radost z malého elektronického piana, které jsem si přál pod stromeček. To je nejspíš první věc, která mě napadá. Nepamatuji si přesně, kdy to bylo. Muselo mi byt méně než osm let, jelikož to bylo před tím, než jsem začal s baletem. Díky tomu si rád čas od času na klavír zahraji i dnes, ale nemyslím si, že by mě někdo chtěl poslouchat. Pro mne je to spíše koníček.Andrea Smejkalová, sólistka, balet Národní divadlo Brno: Dostala jsem už tolik krásných dárků, že nelze vybrat jen jeden. Asi nejvíc mě potěší, když udělám radost někomu jinému dobře vybraným dárkem.

Otto Bubeníček, prvý sólista, Hamburg Ballett Johna Neumeiera Hamburg: Nevím, každé Vánoce jsou něčím speciální. Nemůžu říci, že některý dárek byl lepší než druhý… ale, když nám bylo asi deset, byli jsme s rodiči v Itálii na Sicílii. Naši pracovali u cirkusu Liana Orfei. Velmi slavný italský cirkus…no a táta s maminkou nám koupili dvě krásná kola! Měli jsme s Jirkou velikou radost. Když naši pak museli jít na představení, zamkli nás v obytném přívěsu, protože to na Sicílii bylo trochu nebezpečné. A kola zamkli venku. S Jirkou jsme si začali hrát a najednou jsme si všimli, že okolo našich kol jsou dva podivíni. Než jsme se vůbec vzpamatovali, kluci zámek rozbili a kola ukradli. Když naši pak přišli po vystoupení zpět, nemohli pár minut vůbec zjistit, co se stalo, protože jsme jen brečeli. A druhý den, když jsme se probudili a šli jsme ven, najednou koukáme a před námi stojí dvě nová kola! Naši nám koupili večer nová kola a udělali nám překvapení! Měl jsem z toho takovou radost, že na to snad nikdy nezapomenu. (smích)Stanislav Fečo, baletný majster, choreograf: Nejkrásnější dárek k Vánocům jsem dostal jako malé dítě a to loutkové divadlo, ve kterém se daly vyměnit kulisy! Potom jsem vždy čekal na narozeniny, svátek, vysvědčení, kdy jsem dostával vždy jednu novou loutku od maminky, nebo babičky s dědečkem. Ale dnes si vážím jakéhokoliv dárku. Je to přece jen projev lásky, či přátelství a toho, že ten druhý na vás myslel. Někdy mi stačí, když se na mně někdo hezky usměje.

Edita Raušerová, Principal dancer, Finnish National Ballet Helsinky: Mým největším dárkem bude strávit vánoční svátky s mojí rodinou a přáteli. Už se na ně moc těším. (smích)Jozef Varga, Principal dancer, HET balet Amsterdam: Najkrajší darček je ten, keď môžem stráviť Vianoce s rodinou a blízkymi. Nestáva sa to často, lebo okolo Vianoc máme vždy veľa predstavení.

Lukáš Slavický, prvý sólista, Bayerische Staatsballett Mníchov: Nemohu říci jaký dárek byl nejkrásnější protože jich za ty roky bylo mnoho, ale Vánoce jako takové mám rád a především když jsem byl malý, tak měly vždy úžasné kouzlo a vždy jsem se již nemohl dočkat Ježíška.*** 

Vianoce sú časom prianí a snov. Čo by ste si priali?

Daria Klimentová: Každý rok si přeji to samé, zdraví.Jiří Bubeníček: Tak určitě to zdraví a štěstí!!! (úsměv)

Barbora Kohoutková: Nemám žádné specifické přání, které bych chtěla sdílet, ale mám své sny. Ty ovšem zůstanou v mém soukromí.Jiří Jelínek: Aby se lidi probrali a otevřeli oči, přestali být sobečtí a ignorantští, chovali se k sobě s respektem a láskou a začali se konečně starat o planetu, na které všichni žijeme.

Nikola Márová: Nebudu vůbec originální, ale já si opravdu z celého srdce přeji každý rok jednu hlavní věc a to je zdraví pro moji rodinu a blízké.Alexandre Katsapov: Přál jsem si skvělý foťák a už ho mám. (smích)

Nataša Novotná: V podstatě bych si přála nejspíše cos globálního, jako třeba světový mír. To píši trochu s nadsázkou, ale nakonec je na tom něco pravdy. Ty ostatní přání nebudu prozrazovat, aby se mi vyplnila.Jan Fousek: Vánoční sny a přání jsou přece tajná záležitost – ty prozradím, až se mi splní. (smích)

Nina Poláková: Nemám žiadne špeciálne priania. Myslím, že v našom svete najviac podstatné nie sú materiálne veci. Preto by som si najviac priala, aby na svete bol mier, rešpekt a úcta medzi ľuďmi a samozrejme, aby sme boli všetci zdraví.Ondřej Vinklát: Je toho tolik, že by se to nevešlo do jednoho dílu vašeho Panorama. A aby se to splnilo, tak si to nechám pro sebe.

Andrea Kramešová: Přála bych si, abych byla lepším člověkem a všichni moji blízcí byli zdraví!Viktor Konvalinka: Přál bych si nové BMW 1200 GS Adventure…

Kamila Pavelka: A co bych si přál k Vánocům? No asi zase to volno o Vánocích, ať se nám kruh uzavře. To by bylo hezké.Marta Drastíková: Všichni máme v hlavě spoustu snů a přání co bychom si přáli k Vánocům a já samozřejmě taky. Když se ale zamyslím, není nic, co by mi zrovna scházelo. (úsměv) Snad jen zůstat zdravá a vánoční čas strávit se svými blízkými.

Marek Svobodník: Možná tomu nebudete věřit, ale taky elektrická kytara mě furt nepustila. (smích)Lucie Skálová: Moc bych si přála, aby zmizela lež a přetvářka, ale to je jen takový naivní sen, chtěla bych, aby moji blízcí byli zdraví a šťastni a měli se rádi. Pak je svět hned krásnějši. (úsměv)

Jan Kodet:Mluvíme-li o dárcích, tak ten nejkrásnější jsem už letos dostal, to je ale tajné. A jinak to bude znít jako klišé, ale já si opravdu přeji, aby moje rodina, moji přátelé byli zdraví a žili ve spokojenosti, ve štěstí, v klidu a harmonii.

Ivona Jeličová: Zdraví pro celou moji rodinu.Adam Zvonař: Moc rád bych chtěl spatřit Ježíška (smích), každý rok ho nenápadně slyším, ale letos bych ho chtěl uvidět, a poděkovat mu, že nám dělá tak krásnou radost, že jsou to ty nejkrásnější svátky v roce, kdy si můžeme některé ze snů a přání plnit.

Alena Pešková: No, samozřejmě nemít žádné další sny a přání „jen“ spokojenost s tím co je… Jenomže – taoismus stranou – není pouze to, co si dokážeme vysnít a přát? Tedy obligátně: štěstí, zdraví, lásku, krásu, moudrost, inspiraci, úspěch… K tomu skromnost a pokoru, abych to všechno unesla. A neobligátně, ale konkrétně: potkat Zarathustrova Tančícího Boha, se kterým bychom chodili po městě a infikovali kolemjdoucí naší (ne)mocí, otevřít Divadlo Světa, kde se neteoretizuje, neplánuje, nefinancuje… Jen se vše dokonale prožívá až ke konečné katarzi, podobné Velkému třesku en de dans, kde vše může znovu začít o oktávu výše ke hvězdám… Neztratit smysl pro humor – pokud nějaký mám, ztratit smysl pro nesmysly – pokud nějaký mám. A nad to mnoho klidu – toho před bouří, i toho po bouři – pokud mají oba stejnou „váhu“ jako kilo peří a kilo železa – to už jsou kila dvě? … A to vše – pakliže se toho neděsí – přeji i všem milým čtenářům Opery Plus. (úsměv)Michal Krčmář: Nemusím dlouho přemýšlet: Přál bych si zdraví, hlavně pro všechny mé blízké.

Andrea Smejkalová: Přála bych si, aby mezi lidmi bylo více upřímných úsměvů a aby mí blízcí byli zdraví a šťastní. A mým tajným snem je zatančit si v baletu Oněgin roli Taťány.Otto Bubeníček: Zdraví a mír. (úsměv) Přál bych si, abychom s Jirkou vytvořili ještě hodně krásných baletů a abychom i nadále dávali lidem radost a lásku. (úsměv)

Edita Raušerová: To bych asi ani neměla říkat, jinak se mi to nesplní. (smích) Ale jedno si přeji… Abych já, moji blízcí a rodina zůstali stále zdraví.

Stanislav Fečo: Těch přání by člověk měl hodně. (úsměv) Ale pochopil jsem, že nejvíc jsem šťastný, když můžu spolupracovat s talentovanými lidmi a jsem maximálně vytížen. Když se můžu podělit s tím, co umím, s těmi co o to stojí. Proto bych si přál, aby mě v budoucnu obklopovalo co nejvíce těch talentovaných a svojí prací nadšených a méně těch ostatních. (úsměv)Lukáš Slavický: Velmi bych si přál, abych zůstal i v tom příštím roce bez zranění a zdravý a to bych také chtěl popřát všem kolegům, kamarádům a čtenářům Opery Plus.

Jozef Varga: No hlavne asi to zdravie. Tanec dáva telu poriadne zabrať, tak vyhýbať sa zraneniam a udržať sa v dobrom zdravotnom stave je dôležité. A samozrejme len to najlepšie pre rodinu a známych.***

Ďakujem srdečne všetkým zúčastneným, s ktorými sme dlho pred Adventom začali tento diel pripravovať. Dovoľte mi, aby som im poprial skutočne na prvom mieste to často zmieňované zdravie, zázemie v rodine a priateľoch v ich neľahkom povolaní, ktoré je skôr službou než zamestnaním. Vedľa tohto osobného pocitu istoty, hlavne možnosť pracovať s veľkými choreografmi, skvelými kolegami, na mimoriadnych tvorivých úlohách, ktoré ich budú motivovať a posúvať ďalej na ich umeleckej dráhe. Chcel by som im, aj tým, s ktorými som sa stretol za celý rok kvôli rozhovorom, témam pre panorámu, zaželať vianočné sviatky po spadnutí opony za Luskáčikmi a inými predstaveniami, ktoré hrajú práve v dňoch keď „normálni“ ľudia odpočívajú, plné skutočných hodnôt duchovných a nie len pozlátka, ktoré sviatky obklopuje. Vážim si času, ktorý ste našej spoločnej práci venovali a prajem vám, aby sa vám vrátil práve v týchto dňoch ako možnosť návštevy rodiny, priateľov či zaslúženého relaxu. Vám, drahí čitatelia, prajem to isté a hlavne mnoho darčekov práve v možnosti vidieť krásne baletné predstavenia, ktoré do všedného dňa a trápenia prinášajú svet fantázie, rozprávok, príbehov kde dobro porazí zlo, kliatba je zlomená a láska víťazí, kde čestný človek je odmenený a darebák strestaný. Svet, kde žijú čestní rytieri, spravodliví králi, nádherné víly, labute, motýle, škriatkovia a všemocné bohyne. Kde vieme, ako to všetko skončí a vedomie práve tohto konca nás núti vychutnať si tú divadelnú krásu až do dna. Kiežby sme podobné bonusy a výhody mali aj v našej terajšej prítomnosti.

A nezabudnite: 25. decembra na ČT art beží dokument ocenený na tohtoročnej Zlatej Prahe o Darii Klimentovej.

Foto Niki Strbian, Rebecca Hoppé, Aleksandr Antonijevic, Pavel Hejný, Alexandr Špunda, archiv, Serghei Gherciu, Jan Handrejch, Michaela Feuereislová, Jiří Hurt, Wiener Staatsballett – Michael Pöhn, DaraPhotography, archiv Aleny Peškové, archiv festivalu Tanec Praha