Barbara Hannigan a Belcea Quartet představí na Pražském jaru čtyři hudební vizionáře od Mozarta po Schönberga

V neděli 24. května 2026 od 20:00 hodin zazní v Dvořákově síni Rudolfina program, který sleduje vývoj hudebního jazyka od klasicistní rovnováhy až k radikálním proměnám moderny 20. století. Večer festivalu Pražské jaro propojí skladby hudebních vizionářů, kteří zásadně měnili evropskou hudbu – program tak slibuje posluchačům nádech „vzduchu z jiné planety“.

redakce
3 minut čtení
Belcea Quartet (zdroj Belcea Quartet)

Večer v rámci Pražského jara otevře Pět vět, op. 5 Antona Weberna, jedno z klíčových děl rané hudební moderny. Webern v nich pracuje s extrémní koncentrací hudební myšlenky, v níž každý tón nese zásadní význam a celek působí jako mimořádně zhuštěná zvuková struktura s důslednou úsporností výrazu. Zhuštěnost a velké napětí hudebních myšlenke jsou také důvodem pro mimořádně malou délku jednotlivých částí cyklu. Následuje Smyčcový kvartet č. 19 C dur KV 465 tzv. „Disonantní“ Wolfganga Amadea Mozarta, který patří do slavné řady kvartetů často označovaných jako haydnovské. Neobvyklý úvod s harmonickým napětím, jenž dal dílu přezdívku „Disonantní“, působí i dnes překvapivě moderně a otevírá cestu k výrazově svobodnějšímu pojetí klasické formy.

Ve druhé části zazní cyklus Melancholie, op. 13 Paula Hindemitha na texty německého básníka Christiana Morgensterna, autora poezie oscilující mezi groteskou, filozofickou reflexí a jemnou melancholií. Čtyři písně pro ženský hlas a smyčcové kvarteto vznikaly v letech 1917–1919 a patří k raným, mimořádně osobním skladatelovým dílům. Hindemith v nich spojuje křehkou lyriku s neklidem a zvukovou strohostí, které už naznačují jeho pozdější osobitý styl.

Závěr bude patřit Smyčcovému kvartetu č. 2, op. 10 Arnolda Schönberga, jednomu z přelomových děl hudební moderny. Skladba vznikla v době hluboké osobní i umělecké krize a zachycuje okamžik, kdy se Schönberg začíná odpoutávat od tradiční tonality a hledá nový hudební jazyk. Ve třetí a čtvrté větě se ke smyčcovému kvartetu připojuje sopránový hlas na verše symbolistního básníka Stefana Georgeho. Právě závěrečná věta se slavným veršem „Cítím vzduch z jiné planety“ bývá často chápána jako symbolický vstup do nové hudební epochy 20. století.

Interpretace se ujmou sopranistka Barbara Hannigan a Belcea Quartet, jedno z nejvýraznějších komorních těles současnosti. Barbara Hannigan patří k nejvýraznějším osobnostem současné hudební scény, dlouhodobě se věnuje interpretaci hudby 20. a 21. století, premiéruje nové skladby a vedle pěvecké kariéry se stále výrazněji prosazuje i jako dirigentka. Belcea Quartet vznikl v roce 1994 na Royal College of Music v Londýně a dnes pravidelně vystupuje na předních světových pódiích včetně Wigmore Hall, Carnegie Hall či Konzerthausu ve Vídni. Je ceněn pro mimořádnou souhru, zvukovou kulturu a schopnost spojit analytickou přesnost s výrazovou naléhavostí.

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře