Barenboimův Mozart á la Schubert

V úterý 15. května se ve Smetanově síni pražského Obecního domu uskutečnila jedna z nejočekávanějších událostí letošního ročníku Pražského jara, koncert Vídeňských filharmoniků s dirigentem Danielem Barenboimem. Na programu jejich koncertu byly tři vrcholné Mozartovy symfonie – č. 39 Es dur, č. 40 g moll a č. 41 C dur – které skladatel doslova vychrlil v zázračné rychlosti šesti týdnů v létě 1788 a které představují sumu jeho kompozičního mistrovství na poli symfonického žánru. Daniel Barenboim, jehož umělecký profil jistě není třeba blíže připomínat, svým pojetím všechna tři díla zřetelně postavil spíše do kontextu rodících se počátků romantismu než do tradic klasicistních. Projevilo se to hned v pomalé introdukci symfonie Es dur zdůrazněním jejího synkopického charakteru a výrazných disonancí nebo určitou zatěžkaností třetí věty symfonie g moll, která tak jen prohloubila celkový melancholický nádech díla. Romantizující tendence ale pochopitelně našly uplatnění především v pomalých větách, v nichž se Mozart v tomto pojetí na mnoha místech ocitl v těsném sousedství Schubertova tajeného smutku. Nejvýrazněji se tato souvislost projevila v překrásné volné větě symfonie Es dur (jejíž snová atmosféra byla bohužel drasticky narušena rozjuchaným popěvkem, linoucím se z mobilního telefonu jednoho z diváků). Symfonie C  dur byla naproti tomu chápána spíše grandiózně se zvukově efektně provedenou gradací závěrečné věty.Vídenští filharmonikové hráli „svého“ Mozarta s lahodným, sametovým zvukem smyčců a s dobře slyšitelnou sekcí dřevěných dechových nástrojů. Dokonalá souhra smyčců umožňovala hráčům vytvářet až vlásečnicově tenký tón, který se uplatnil především v pianissimových pasážích volných vět. U orchestru této úrovně však překvapily opakované lapsy lesního rohu, nejvýrazněji v triu třetí věty symfonie g moll. Příznivci tzv. autentické nebo, chcete-li, historicky poučené interpretace zřejmě museli z koncertu odcházet zklamáni. Pro posluchače, kteří jsou schopni přijmout i jiné interpretační výklady, byl koncert Vídeňských filharmoniků zážitkem ze skvěle interpretované Mozartovy hudby, z kultivovaného zvuku orchestru i sympaticky působícího Daniela Barenboima, který závěrečný aplaus přerušil česky pronesenou větou. 

Pražské jaro 2012
Wiener Philharmoniker
Dirigent: Daniel Barenboim
15. května 2012 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
W. A. Mozart:
-Symfonie č. 39 Es dur, KV 543
-Symfonie č. 40 g moll, KV 550
-Symfonie č. 41 C dur, KV 551 „Jupiter”

www.festival.cz

Foto Pražské jaro Ivan Malý