Barokní klenoty znovu zazářily: Novodobé premiéry českých mistrů oživily Olomouc 

Před samotným koncertem se ještě za zvuků trubkové intrády přihlásila ke slovu Pavlína Kalábková, předsedkyně Vlastivědného muzejního spolku, který nese spoluzodpovědnost za pořadatelství. V krátké promluvě vyzvala též Tomáše Hanzlíka, uměleckého vedoucího festivalu, aby promluvil mimo jiné i o zvolené dramaturgii koncertu. Ten poznamenal, že současný koncert představuje pouhý fragment zamýšlené dramaturgie. Nenásilně tím tak upozornil na skromnější rozpočtové podmínky, kterým musel festival čelit. 

Koncert se zaměřil na autory, kteří působili převážně mimo hlavní kulturní centra – v maloměstech, školách a na kůrech venkovských kostelů. Osudy tří z nich – Tomáše Norberta Koutníka, Daniela Aloise Františeka Milčinského a Martina Leonarda Broulíka – spojuje věrnost jednomu místu i celoživotní oddanost učitelskému a hudebnímu poslání. Jejich dochované skladby se do dnešní doby zachovaly často jen díky soukromým sběratelům nebo regionálním muzeím. Václav Kalous, člen piaristického řádu – jehož slavní žáci byli například František Xaver Brixi a Antonín Brossmann– zase představuje linii duchovní hudby pevně propojenou s pedagogickým působením řeholních škol. Program doplnila hudba Antona Laubeho, který jako regenschori působil v katedrále sv. Víta a zanechal po sobě rovněž bohaté světské i duchovní dílo – včetně nedávno objevených oper a oratoria, které čekají na své novodobé uvedení. Koncert tak nabídl nejen hudební zážitek, ale i hlubší pohled do zapomenutých vrstev české hudební historie

Provedení úvodní skladby koncertu Tomáše Norberta Koutníka (1698–1773) Te Deum ex D bylo kompozičně bohaté na kontrastní části: chvalozpěvy, dogmatická vyznání a prosebné pasáže. Stylově je zakotvena v pozdním baroku, přesto však nevykazovala přílišnou virtuozitu, nabídla fúzi fanfárových úvodů s imitativními polyfoniemi. Působivá byla virtuozita Karla Beránka a Petra Juráška, kteří se zhostili partu barokních trubek.

Liturgický text z Janova evangelia „Domus mea“ posloužil Václavu Kalousovi (1715–1784) ke zhudebnění Offertoria ex C. V kompozici bylo již podle poslechu patrné naznačení posunu ke klasicistnímu myšlení (zjednodušení harmonie a převaha homofonie). Dílo samotné bylo složeno z homofonního vokálního tutti, sólových áriích a závěrečné vokální fugy na slova „Dona nobis“, která byla zahájena krátkým homofonním úvodem. 

Nejrozsáhlejším dílem večera byla zcela jistě mše Antona Laubeho (1718–1784) Missa in D. Mše samotná je charakteristická střídáním imitačních a homofonních tutti úseků. V průběhu zaznívání celého díla vysvítala snaha sólistů o důraz na srozumitelnost zpívaného textu, což je třeba vyzdvihnout. Pro mě nejpozoruhodnější částí byla část Et resurrexit v Credu, kde pěvecky zaujal sólový alt Martina Ptáčka s doprovodem bassa continua ve dvoudobém taktu, vyzdvihnout je třeba taktéž dobře zahraný trubkový part. Uspokojivě zněly obě housle (Michal Klas a Eva Kalová), které spolu s bassem continuem zahájily úvodní vstup v části Benedictus. Pěvecky tuto pasáž zvládla dobře i Zuzana Badárová se svým znělým a intonačně jistým sopránem. Posluchačsky atraktivní byla imitačně pojatá závěrečná část Dona nobis, přičemž pozorný posluchač si mohl všimnout, že hudební materiál je shodný s úvodní částí Kyrie.

Mariánský podtext měly Litaniae lauretanae ex D od Daniela Aloise Františka Milčinského (1732–1808), které zazněly jako předposlední dílo večera. Jednalo se o sérii prosebných invokací, kde se alternovali sólisté se sborem s doprovodem orchestrálních ritornelů. Nemohu opět nezmínit přirozenou a dobrou souhru altu Martina Ptáčka a sopranistky Zuzany Badárové v části Miserere. Závěr samotných litanií se nesl v „modlitebním“ duchu, místo okázalosti se vyznačoval intimním charakterem a jemností přednesu. 

V mariánském „duchu“ byla i poslední skladba večera Martina Leonarda Broulíka (1751–1817): Salve Regina ex D. Samotné dílo bylo napsané v oslavném duchu, charakteristické je střídání nástrojů a zpěvné složky. Obě sekce potvrdily v průběhu znění skladby intonační jistotu a společnou souhru. Závěr skladby O dulcis Virgo Maria zazářil díky působivému vstupu barokních trubek a tympánů. 

Zahajovací koncert nabídl jedinečný pohled do méně známých zákoutí české hudební historie 18. století. Vedle objevné dramaturgie vynikl cit pro stylovou interpretaci, komorní souhra i snaha o textovou srozumitelnost. Díky přesvědčivému provedení skladeb autorů působících mimo hlavní centra se večer stal nejen hudebním zážitkem, ale i důležitou připomínkou kulturního bohatství regionálních tradic.

Festival Baroko 2025: „Ad solemnitatem“ – Novodobé světové premiéry duchovní hudby českých skladatelů s barokními trubkami
1. června 2025, 19:00 hodin
Vlastivědné muzeum v Olomouci, sál Václava III. 

Program 
Anonym – Intrada
Tomáš Norbert Koutník – Te Deum ex D 
Václav Kalous – Offertorium ex C „Domus mea“
Anton Laube – Missa in D
Daniel Alois František Milčinský – Litaniae lauretanae ex D
Martin Leonard Broulík – Salve Regina ex D

Účinkující 
Czech Ensemble Baroque Orchestra:
1.housle – koncertní mistr– Michal Klas
2. housle – Eva Kalová
viola – Veronika Svačinová
kontrabas – Matyáš Berdych
klarina – Karel Beránek, Petr Jurášek
varhanní pozitiv – Vít Bébar
tympány – Aleš Slaměník

Silentium! Ensemble:
soprán – Zuzana Badárová
alt – Lucie Kořínková, Martin Ptáček
tenor – Vladimír John, František Sliž
bas – David Harant, Jan Kukal
Tereza Válková – sbormistr
dirigent – Roman Válek