Baroko 2024: Hudební cesta českým barokem

První tóny večera Sonátě B-dur pro housle a basso continuo Gottfrieda Fingera (před 1660–1730). Počáteční prostá kantabilní melodie přirozeně připravila posluchače na dramatičtější průběh zbytku sonáty. Stejně jako u mnohých moravských skladatelů i u Fingera platí, že část jeho díla dlouhou dobu čekala na objevení v Kroměřížském archivu. Finger byl olomouckým rodákem, přestože většinu života strávil v Londýně, kde působil v královské kapele jako gambista a poté ve Vídni a Mannheimu, kde také zemřel. V podstatě o všech zmíněných skladatelích lze tvrdit, že patří do tzv. „české hudební emigrace“, neboť, kromě J. A. Gureckého, žádný z nich nepůsobil na českém území.

Sonáta č. 5 e-moll pro housle a basso continuo Heinricha Ignaze Bibera (1644–1704) navodila romantičtější atmosféru, která v druhé větě vyvrcholila v dramatických virtuózních pasážích a následné kadenci. Zde je nutno vyzdvihnout jedinečný projev Jiřího Sychy, který celý koncert dokázal udržet pozornost posluchače svou vynikající interpretací, především v barokním repertoáru. Biber ve své době platil za vynikajícího houslového virtuosa evropského formátu, což je patrné i z jeho interpretačně náročnějších skladeb. V životě skladatele mělo zásadní vliv setkání s P. J. Vejvanovským, se kterým Biber hrával v arcibiskupské kapele v Olomouci a Kroměříži. Ke konci života byl povýšen do šlechtického stavu za služby salzburskému arcibiskupovi.

První trojici houslových sonát uzavřela Sonáta č.2 C-dur pro housle a basso continuo Václava Vodičky (1712–1774). Během svého života působil v kapele bavorského kurfiřta v Mnichově, dále vyučoval hru na housle v jezuitském hudebním ústavu a platil za vynikajícího pedagoga, což dokládají jeho pedagogické spisy vydané roku 1757 v Amsterdamu. První pomalá věta s okouzlujícím úvodním tématem příhodně uvedla celou sonátu vrcholící v menuetu s variací.

Dalším členem mistrovské „ligy“ se stal také Josef Antonín Štěpán (1726–1797), který se po právu stal celebritou vídeňské hudební scény období klasicismu. Až donedávna opomíjený skladatel se věnoval především hře na klávesové nástroje, kterým také zasvětil svou tvorbu. Variace Es-dur pro klavír a housle byla nejdelší skladbou večera a zároveň přivedla posluchače do druhé části koncertu, zahrnující klasicistní skladatele. Není překvapením, že Variace Es-dur dala vyniknout také druhému interpretovi večera Filipu Dvořákovi, který se se Štěpánovými nástrahami vypořádal s elegancí. Návštěvníkům se mohla skladba zdát mírně neklidná a lehce nepřehledná, avšak také nevšední a rafinovaná. J. A. Štěpán stále nepřestává svým osobitým způsobem okouzlovat nejednoho posluchače. Za zmínku stojí velké množství dosud neprobádaných sbírek Štěpánových skladeb v Kroměřížském archivu, které čekají na objevení a zhodnocení.

Josef Gurecký (1709–1769), přerovský rodák je autorem Sonáty D-dur pro housle a basso continuo. Během života působil na dvorech mnoha evropských šlechticů a z jeho díla se bohužel mnoho nedochovalo. Sonáta D-dur pro housle je však důkazem, že patří mezi ztracené klenoty české starší hudby.

Vedle J. A. Štěpána je z řady skvělých hráčů na klávesové nástroje potřeba neopomenout Jana Křtitele Vaňhala, jehož Sonáta d-moll pro housle a klavír byla předposlední skladbou programu. Stejně jako u Štěpána je u Vaňhala možné pozorovat důkladněji propracovaný klavírní part. Ze Sonáty d-moll je hodna zmínky především třetí věta. Hravější, zpočátku tklivá melodie postupně přerostla v dramatický vrchol dnešního večera. Poslední skladbou programu byla Sonáta G-dur pro housle a basso continuo Bedřicha Ludvíka Bendy (1746–1793), nejstaršího syna Jiřího Antonína, který se, na rozdíl od otce, věnoval především hře na smyčcové nástroje. Mnoho jeho skladeb se však nedochovalo což je politováníhodné.

Jako přídavek zazněla skladba italského skladatele Nicoly Matteise Aria amorosa, dvoudílná skladba s kontrastními částmi. Přece jen tak byla neplánovaně narušena vlastenecká atmosféra celého večera. Velký dík patří interpretům za jejich skutečně výjimečný výkon, a také pořadatelům festivalu za zprostředkování děl pozoruhodných „mistrů“ české starší hudby.

Baroko 2024: Česká „liga mistrů“
4. června 2024, 19:00 hodin
Vlastivědné muzeum v Olomouci

Program:
Gottfried Finger: Sonáta B-dur pro housle a basso continuo
Heinrich Ignaz Franz Biber: Sonáta č. 5 e-moll pro housle a basso continuo
Václav Vodička: Sonáta č. 2 C-dur pro housle a basso continuo (Adagio – Allegro ma non tropo – Menuetto)
Josef Antonín Štěpán: Variace Es-dur pro klavír a housle
Josef Gurecký: Sonáta D-dur pro housle a basso continuo (Adagio – Allegro – Cantabile – Vivace)
Jan Křtitel Vaňhal: Sonáta d-moll pro housle a klavír (Allegro vivace – Andante sostenuto – Finale: Allegro)
Bedřich Ludvík Benda: Sonáta G-dur pro housle a basso continuo (Allegro moderato – Adagio – Tempo di Menuetto)

Účinkující:
Filip Dvořák – cembalo
Jiří Sycha – housle