Baroko, které oslovuje i po staletích. Zelenka promluvil skrze brilantní sóla a niterný orchestrální zvuk

Všichni jmenovaní umělci působí již řadu let v ansámblech specializujících se na interpretaci staré hudby. Adam Viktora je uměleckým vedoucím souboru Ensemble Inégal a je stěžejní osobností v procesu znovuobjevování Zelenkova díla. Ke spolupráci byl přizván italský kontratenorista Filippo Mineccia, s nímž v minulosti již vystupovali. Tento rodák z Florencie je považován za špičku ve svém oboru. Po absolvování studia zpěvu a violoncella na Hudební konzervatoři Luigiho Cherubiniho ve Florencii studoval u Gianniho Fabbriniho a Donatelly Debolini. V dosavadní umělecké kariéře ztvárnil řadu Händelových operních rolí, objevuje se také v jevištních dílech Monteverdiho, Cavalliho, Gaspariniho. Jeho repertoár zahrnuje i velmi žádané oratorní skladby.

Úvodní Ouvertura: jemnost, barva a výzvy chrámové akustiky

Večer zahájila jedna z nejznámějších Zelenkových instrumentálních kompozic – Ouvertura F dur. Zelenka ji vytvořil v roce 1723 v Praze, kde pobýval u příležitosti korunovace císaře Karla VI. S touto událostí se pojí též uvedení jeho skladby Sub olea pacis et palma virtutis. Ouvertura je určená pro nástrojové obsazení: 2 hoboje, fagot, 1. housle, 2. housle, viola a basso continuo. Z toho je patrné, že obvyklý počet hráčů filharmonie byl pro tento večer výrazně zredukován. Skladba není nijak náročná a provedení nevybočovalo ze známých interpretačních zvyklostí. Zazněl pouze výběr částí – konkrétně 1. část Grave – Allegro (Fuga) – Grave. Pomalý začátek přinesl jemný zvuk orchestru, tečkované rytmy dýchaly a hezky vyzněly i typické zelenkovské šestnáctinové běhy směřující k dalšímu tónu. Rychlá fuga ale narazila na úskalí akustiky chrámového prostoru. Nástupy jednotlivých hlasů se svými dozvuky rušily a celek působil dojmem nepřesnosti. Lépe vyzněla opět závěrečná pomalá část, i když disonance před samým závěrem mohly být podány výrazněji. Už z této ouvertury bylo patrné, jak Zelenka rád využíval hoboje a fagoty a nechával je vyniknout. Hobojistka Petra Hajžmanová i fagotista Václav Kapusta prokázali, že si se svým nástrojem rozumí a nepromarnili žádnou příležitost v drobných vyhrávkách nejen v instrumentálních částech, ale i v následujících částech v doprovodu pod zpěvem.

Kontratenor v hlavní roli: emotivní Barbara dira effera a její sólové nároky

Třívěté moteto Barbara dira effera bylo zkomponováno stejně jako moteto Qui nihil sortis felicis videt po r. 1730. Obě jsou určena víceméně pro stejné nástrojové obsazení jako předchozí skladba, ale jsou doplněna o obligátní sólový fagot. Barbara dira effera s duchovním námětem Ježíšova ukřižování a vzkříšení je třívěté ve formě árie – recitativ – árie, určené pro alt. Zpěvní part s bohatými koloraturami zpíval v Zelenkově době zřejmě některý z kastrátů působících na drážďanském dvoře. Druhé moteto má světský námět, je pouze jednověté a předepsané pro soprán a alt.

Předehra k motetu Barbara dira effera ve svižném tempu už nebyla narušena nesouhrou nástrojů, zklamáním byl ovšem nástup sóla. Filippo Mineccia využíval široce odstíněné dynamiky, ale pasáže v pianu nebyly téměř slyšet. Jinak byl zpěv brilantní, s lehoučkými a průzračnými koloraturami, zaujala též příjemná barva hlasu a výrazný, ne však přehnaně exaltovaný projev. Orchestr se ve výrazu snažil kopírovat emoce sólisty, ale na zvuku bohužel neubral. V mezihrách, kde se místy objevily synkopické rytmy, se opět nepříznivě projevil vliv akustiky. V da capu této rozsáhlé árie byl zvuk o poznání zřetelnější. V krátkém recitativu nad subtilním doprovodem bassa continua se zpěv krásně nesl. Asi nejlepší dojem zanechalo závěrečné Alleluja – rytmicky výrazné, s dotaženými frázemi.

Zelenka dramatický i duchovní – výběr z pašijového oratoria Gesù al Calvario

Taktéž ze třicátých let, konkrétně z roku 1735, pochází oratorium Gesù al Calvario ZWV 62 (Ježíš na Kalvárii). Při premiéře bylo rozděleno do dvou částí, první z nich byla uvedena na Velký pátek, druhá o den později. Autorem libreta je Michelangelo Boccardi. V díle vystupují tři Marie, Ježíš a sv. Jan Křtitel. Ve svém pašijovém oratoriu se Zelenka zaměřil na Spasitelovo utrpení na cestě na Golgotu a na související duchovní otázky. Hudebně se blíží italské operní tradici a hudebními prostředky dokáže mistrně vystihnout psychologii postav. Měli jsme možnost vyslechnout tři části tohoto cyklu. V instrumentální předehře v pomalém tempu se odrazil závažný charakter tématu, práce s dynamikou podpořila klenutí jednotlivých frází. Snad by šlo ještě lépe odstínit opakující se motivy. Spontánní potlesk publika zazněl po árii Panny Marie, kde se představila v sopránovém sólu Gabriela Eibenová. Její lyrický soprán se prosadil přes orchestr již od počátku, i když si kvůli sytému zvuku orchestru nemohla dovolit jít do slabé dynamiky. S přehledem se vypořádala s koloraturami a hladce se přenesla přes velké intervalové skoky.

Árie sv. Jana Křtitele s úvodní rychlou a energickou části se nesla v podobném duchu jako kontratenorové sólo v motetu – brilantní provedení, ale řada tónů se ztrácela v dynamice orchestru. V pomalé části se situace zlepšila, doprovod se ztišil a sólista byl slyšet i v nízkých zpěvních polohách. Krásně tak bylo patrné, jak dokáže modelovat dlouhé tóny. V návratu rychlé části zase orchestr naskočil do předchozí energie. Zmínila bych vedení koncertní mistryně tohoto večera, Magdalény Malé, která dodávala celku špetku barokního charakteru a motivovala spoluhráče.

V posledním čísle – motetu Qui nihil sortis felicis videt – se představili oba sólisté společně. Témbry obou hlasů se k sobě příjemně hodily a opět jsme mohli slyšet bravurní vstupy hoboje a fagotu.

Přestože se na provedení některých skladeb odrazila nepříznivá akustika, orchestr i sólisté se prezentovali profesionálními výkony a Plzeňská filharmonie opět prokázala, že svému publiku dokáže nabídnout široké spektrum hudebních žánrů.

Zelenkova noc
14. května 2025, 19:00 hodin
katedrála svatého Bartoloměje, Plzeň

Program:
Jan Dismas Zelenka: Ouverture à 7 concertanti F dur, ZWV 188 (Ouverture à 4 – Grave, Allegro – Fuga – Grave)
Jan Dismas Zelenka: Barbara dira effera, ZWV 164 (Aria: Barbara dira effera, Recitativo: Vicit leo de tribu Juda, Alleluja)
Jan Dismas Zelenka: Gesù al Calvario, ZWV 62 (Introduzione, Ah, se tu costi tanto amor – árie Panny Marie, A che riserbano – árie sv. Jana Křtitele)
Jan Dismas Zelenka: Qui nihil sortis felicis videt, ZWV 211

Účinkující:
Gabriela Eibenová – soprán
Filippo Mineccia – kontratenor
Magdaléna Malá – koncertní mistr
Plzeňská filharmonie
Adam Viktora – dirigent