Baryton Zdeňka Otavy

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Velký projekt přibližuje legendární osobnost předního českého barytonisty 

Zdeněk Otava je představen v málokdy vídaném obrovském záběru firmy ArcoDiva. Dvě CD a rozsáhlé DVD s bonusovým přídavkem dalších mnoha snímků, to je mimořádný projekt věnovaný jedné pěvecké osobnosti. Prezentuje prakticky většinu dostupných nahrávek národního umělce Zdeňka Otavy od doby meziválečné přes protektorát Böhmen und Mähren po ukázky z televizních operních inscenací doby poválečné, s ukázkami z filmů, a dokonce i z pedagogické práce. Velkorysý projekt je pojat neobyčejně komplexně, jak toho nebýváme často svědky.

Zdeněk Otava (Foto Josef Heinrich)Zdeněk Otava (1902–1980) je nesporně jednou z největších uměleckých osobností české hudební kultury dvacátého století. Záměrně zdůrazňuji české hudební kultury, ne pouze operní historie. Vedle obrovské divadelní činnosti pracoval intenzivně koncertně, provedl nepřebernou spoustu písňových i kantátových děl soudobé české tvorby, v níž dominuje neobyčejně silná meziválečná generace, reprezentovaná především Josefem Bohuslavem Foersterem a Vítězslavem Novákem. Ostatně zřejmě i proto byl Zdeněk Otava mezi prvními, kdo roku 1958 obdržel tehdy prestižní titul národní umělec.

Zdeněk Otava disponoval hlasem mimořádného rozsahu a neselhávající technikou. Získal ji studiem u legendárního barytonisty Bohumila Benoniho, jehož se stal i přímým pokračovatelem, ba přímo dědicem jeho uměleckého projevu. Navázal jím jakoby na tradici bratrů Burianových. Je až poslední interpretační výspou jejich stylu, dikce, tvorby vokálů, dechové techniky, která nepohrdala ani Arminovou technikou Stauprinzipu, k čemuž se Zdeněk Otava hlásí ve svých skriptech, která vydal pro potřeby HAMU v Praze. Každé slovo má své pevné místo pro výraz, čemuž hodně prospívají též překlady světových děl do češtiny, v nichž se v jeho době tvořilo. V rozsáhlém projektu tudíž nikde neuslyšíme žádný z cizích jazyků. Legendární umělec účinkoval na jevišti ještě s Emou Destinnovou jako Scarpia, byl prvním baronem Prusem ve světové premiéře Janáčkovy Věci Makropulos v Brně (1926). Poznal v praxi ještě část éry Otakara Ostrčila v pražském Národním divadle, poté i celou Talichovu šéfovskou dekádu.

Zdeňka Otavu jsem měl štěstí poznat osobně v době studií v Praze. Viděl jsem ještě některá jeho vystoupení na scéně Národního divadla, byť již po jeho šedesátém roce věku. Byl jsem i svědkem jeho krále Vladislava v dubnu 1972 na scéně Národního divadla v Praze k poctě jeho sedmdesátých narozenin.

Otavův baryton má až tenorální odstín, světlejší, než jaký známe od poválečných barytonistů Národního divadla, u nás především legendárního Václava Bednáře i Teodora Šrubaře, ale i u jeho žáků, které technicky ovlivnil – barytonistů Reného Tučka a Václava Zítka. Mnohdy užije nezvykle otevřených tónů, na tónech E a F, které již barytonisté důsledněji kryjí (Luna v Trubadúrovi, árie Tausendmarka, Jagovo krédo, árie Vladislava). Ale Otavovy znělé hloubky, o kterých se rád s milou sebestředností vyjadřoval, že jsou údajně „černé jako fusekle“, svědčí pro zřetelný baryton. Vyznívají plnozvučně, s patřičně hrubozrnným zvukem prsní rezonance, vždy ale kontrolované v pocitu „shora“ rezonancí hlavovou. I velký dramatický tón musí v Otavově dikci projít hlavovou rezonancí jako nit „ouškem jehly“, jak říkával. Tento nepsaný pěvecký zákon dodržoval, kladl ho na srdce svým žákům. Proto jeho vokály jsou rezonančně dokonale jednolité. V tom spatřuji tajemství jeho hlasové odolnosti, kterou nelze odbýt jen poukazem na vysokou míru vitality hlasu od Boha, ani na tenorální dispozice, jak se domnívá Ladislav Šíp v publikaci Pěvci před mikrofonem. A v tom zároveň spatřuji jeho schopnost pedagogicky pomoci mnohdy hlasům v nesnázích, čehož jsem byl svědkem, neboť v tomto bodu rozšiřování rezonancí se hlasová pedagogika často dopouští fatálních chyb. Ostatně na DVD jsme svědky studia árie Tosky s jeho významnou žačkou Naděždou Kniplovou. Zdeněk Otava se zde prezentuje mimo jiné také jako velmi zručný klavírista.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Zdeněk Otava: Baritone (ArcoDiva 2013) (CD)

[yasr_visitor_votes postid="183987" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments