Barytonista Marcus Jupither: Přitahují mě opery se silnými příběhy a zajímavými postavami

K této opeře má Marcus Jupither zcela specifický blízký vztah – je synem operního pěvce Rolfa Jupithera a vzpomíná na to, jak se už jako dítě účastnil s tatínkem zkoušek na světovou premiéru této opery, která se konala v roce 1978 ve Stockholmu. U nás v Praze není nováčkem, vystupoval v titulní roli Vojcka v Radokově produkci této Bergovy opery v roce 2001. Je mu blízká role Baraka v Ženě beze stínu, ale s chutí si zazpívá i zahraje záporné postavy Albericha či Scarpii. Aby se nenechal ovlivnit provedením jiných pěvců, nikdy neposlouchá nahrávky rolí v době, kdy je studuje. V kovidové době se pustil také do režírování a má před sebou několik nových projektů.

Na začátku mi to nedá nezeptat se na vaše jméno, které zní, jako byste si ho vybral z římské mytologie – je to opravdu vaše občanské jméno?
Dá se říci, že je to typické jméno pro švédského válečníka. Poprvé ho použil v roce 1804 můj praprapradědeček, který změnil naše příjmení na Jupither. Udělal to zřejmě proto, že se domníval, že vyjadřuje odvahu, statečnost a celkově zní velmi mužně.

Jak došlo k tomu, že jste začal zpívat? Pocházíte z hudební rodiny?
Můj otec Rolf Jupither byl operním zpěvákem v Královské opeře ve Stockholmu v letech 1963 až 1984. Zpíval tam všechny velké barytonové role jako Rigoletto, Scarpia a tak dále. Svou první operu jsem viděl, když mi byly 3 roky, a byl jsem úplně nadšený a rozhodl jsem se, že se chci stát zpěvákem.

Mohl byste nám prozradit něco o své „české pěvecké historii?“ Hrál jste už někdy dříve v českých divadlech nebo vystupoval v našich koncertních domech?
Poprvé jsem zpíval v Praze v Národním divadle v roce 2001, když jsem zpíval titulní roli v opeře Albana Berga Wozzeck (česky Vojcek) v produkci Davida Radoka. To jsem strávil s přestávkami přes půl roku v Praze a odehrál jsem zde osm představení. Byl to úžasný zážitek a těší mě, že mám možnost se sem po těch letech zase vrátit.

V červnu se chystáte zpívat jednu z hlavních rolí Nekrotzara v Ligetiho opeře Le Grand Macabre v Národním divadle v Praze – máte nějaké dřívější zkušenosti s touto rolí či operou nebo to bude vaše premiéra?
Co se týče zpívání, tak to bude moje premiéra v Le Grand Macabre. Ale mám matné vzpomínky na zkoušku světové premiérové ​​produkce, která byla v roce 1978 u nás ve Stockholmu. Byl jsem tam jako dítě se svým otcem a viděl jsem pár scén. Mám před očima živou vzpomínku, že někteří pěvci na scéně létali.

Jak jste před chvilkou zmínil, světová premiéra Ligetiho opery Le Grand Macabre se konala ve Stockholmu v roce 1978. Znamená to, že je tato opera ve Švédsku všeobecně známa?
Ve švédské operní komunitě je toto dílo dobře známé a vždy jsem měl pocit, že jsme se dmuli pýchou a hrdostí, že stockholmská opera byla poctěna výsadou uvést její světovou premiéru.

Hrajete rád v absurdním moderním díle jako Ligetiho Macabre nebo máte raději klasické operní inscenace?
Tady bychom mohli filozofovat a polemizovat. Nevím, jak dalece Macabre naplňuje představu o absurdním divadle. Všeobecně mám rád opery se silnými příběhy a zajímavými postavami, a především s dobrou hudbou. Ale zase se nedá jednoznačně vyjádřit – co je to „dobrá hudba“? Pro každého v publiku ten pojem znamená něco jiného, vše záleží na konkrétním posluchači a jeho vlastních zkušenostech a preferencích.

V jakých dalších rolích a divadlech účinkujete?
Zpíval jsem hodně dramatických barytonových partů jako jsou postava Albericha ve Wagnerově opeře Prsten Nibelungův, dále už zmiňovaná titulní role Vojcka, další titulní role Holanďana v Bludném Holanďanovi, dále to byli Barak v opeře Richarda Strausse Žena beze stínu, Rigoletto, Macbeth a Scarpia v Tosce. Na jevišti jsem ztvárnil na 65 různých rolí.

Je některá z rolí vašemu srdci nejbližší?
Jedna, kterou mám opravdu hodně rád, je barvíř Barak z opery Žena beze stínu pro jeho lidskost. Na druhou stranu rád vystupuji i v záporných rolích jako Alberich a Scarpia pro jejich, v jistém smyslu, nedostatek lidskosti nebo přesněji vyjádřeno pro tu ošklivější stránku, která je některým lidským charakterům vlastní.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste chtěl v budoucnu zpívat?
Velice rád bych přijal roli Wotana ve Wagnerově opeře Valkýra, která je součástí cyklu Prsten Nibelungův. Je to role, která mi byla nabídnuta hned na začátku mé kariéry, ale mám ten pocit, že teprve teď jsem do té role patřičně dozrál.

Jak daleko do budoucnosti plánujete svůj diář? Máte před sebou kromě výše zmiňované role Nekrocara nějaké nadcházející zajímavé projekty?
Od pandemie plánuji své projekty na mnohem kratší dobu než dříve. Mohu prozradit, že se chystám na novou produkci Toscy, ale bohužel vám momentálně ještě nemohu říci, kde a kdy to bude. Také jsem se začal trochu zabývat režií opery a připravuji speciální verzi Tristana, kterou bych měl za rok režírovat, omlouvám se, bližší podrobnosti jsou opět ještě neveřejné.

Zpíval jste někdy nějakou roli ve světové premiéře?
Před 20 lety jsem zpíval jistou verzi Macbetha od švédského skladatele Jana Sandströma, což byla světová premiéra.

Studuje se vám role hůře, když nemáte k dispozici žádnou už existující nahrávku od některého ze svých předchůdců?
Neřekl bych, že je těžší se to naučit, pokud nemám žádnou nahrávku. Když studuji svůj part, nepoužívám nahrávky. Snad jen na úplném počátku si dílo poslechnu, abych pochopil, o čem ta opera je. Ale potom už neposlouchám žádné nahrávky u kusu, který právě dělám. Pochopitelně poslouchám opery, ale nikdy ne ty, které právě nastudovávám.

Jak často cvičíte zpěv?
Snažím se cvičit každý den, kdy nemám zkoušku. Také se připravuji na četná koncertní vystoupení s novými věcmi, takže to není jen o tom, že bych procvičoval pouze “obvyklý” operní repertoár.

Jak se připravujete před vystoupením, máte nějaké speciální rituály?
Ne, ne, nemám nic speciálního… Obvykle dorazím do divadla tak hodinu a půl před představením, poté, co už mám za sebou rozezpívání. Jdu na make-up a tam cítím, jak začíná moje vnitřní transformace do postavy v aktuálním představení. Pozdravím se s kolegy a s dirigentem a pak už přichází čas vstoupit na scénu…

Býváte po výkonu unaven nebo vás to naopak nabíjí adrenalinem?
Těsně po představení jsem vždy „nabuzený“, ale potom pochopitelně přichází únava.

Kdybyste si měl vybrat jednu (živou) osobnost, která vás nejvíce ovlivňuje nebo kterou obzvlášť obdivujete, kdo by to byl?
Oh, to po mně nechtějte! Je tolik lidí, které obdivuji! A každého z jiného důvodu, takže je nemožné vybrat pouze jednoho! Jsem ovlivněn všemi těmi úžasnými režiséry, se kterými jsem měl tu čest pracovat a kteří mě inspirují k tomu, abych se snažil objevovat sám sebe na jevišti i mimo něj.
Děkuji vám za rozhovor!