Barytonista Pavel Kamas slaví sedmdesátiny

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Naším prvním letošním prosincovým významným operním jubilantem je dlouholetý emeritní sólista brněnské Janáčkovy opery Pavel Kamas. Narodil se 7. prosince 1947 v hanácké metropoli Olomouci. Ve svém rodném městě sice nikdy členem opery nebyl, ale zemi moravskoslezské zůstal věrný po celý svůj život.
Pavel Kamas (zdroj archiv ND Brno)

Pavel Kamas vyrůstal v silně muzikálně orientované rodině. Oba rodiče hráli na housle a jejich vztah k hudbě zdědil i malý Pavel, který od svých sedmi let navštěvoval tehdejší Lidovou školu umění. Ke hře na housle přibylo po nějaké době studium zpěvu u profesorek Dagmar Kučerové a Jaroslavy Neoralové. Po maturitě na střední všeobecně vzdělávací škole (tak se v té době nazývalo gymnázium) složil úspěšně přijímací zkoušky na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Jeho hlavním pedagogem se stal čelný barytonista Janáčkovy opery, legendární brněnský představitel Figara v Lazebníkovi sevillském Eduard Hrubeš. Hereckému řemeslu pak Pavla Kamase učil tehdejší sólista zpěvoherního souboru brněnského Státního divadla Miloš Slavík.

Oba zmínění pedagogové dali mladému talentovanému a mimořádně pracovitému adeptovi pěveckého umění velmi dobré základní školení. Svůj jevištní projev si přitom zdokonaloval účinkováním v Komorní opeře Janáčkovy akademie múzických umění, které jsme nedávno věnovali pozornost u příležitosti jejího jubilea (článek zde). Na Pavlu Kamasovi můžeme výrazně dokumentovat, jak promyšlená byla koncepce jevištní výchovy mladých pěvkyň a pěvců, kterou brněnské škole tehdy vtiskl zakladatel Komorní opery Miloš Wasserbauer.

Od počátku studia byli mladí adepti pověřováni jevištními úkoly a nejinak tomu bylo i u Pavla Kamase. V nižších ročnících to byly drobnější úlohy – jednou z prvních větších byla v červnu 1967 role hraběte Ceprana v inscenaci Verdiho Rigoletta, kterou nastudovali výtečný dlouholetý dirigent a korepetitor Janáčkovy opery Evžen Holiš a Kamasův školní kolega, adept divadelní režie a poté dlouholetý úspěšný režisér olomoucké opery Jiří Glogar. Titulní roli v představení ztvárnil Kamasův pedagog Eduard Hrubeš, po němž po letech převzal tuto postavu jeho žák na brněnské scéně a patřila vždy k jeho stěžejním rolím.

Studenti si mohli vyzkoušet nejrůznější žánry. Pavel Kamas byl na jedné straně obsazen do Mozartova Bastiena a Bastienky a vedle toho dostal rovněž úkol v představení …svíjet se pod podvozkem dějin…, což bylo první provedení oper Josefa Berga Eufrides před branami Tymén, Odysseův návrat a Evropská turistika. Z jeho dalších školních rolí připomeňme Milinského v opeře Jana Franka Fischera Ženichové na námět veselohry obrozeneckého autora Simeona Karla Macháčka, vdovce Vávru ve Dvořákově jednoaktovce Tvrdé palice a velekněze v Mozartově Idomeneovi.

Svá studia zdárně ukončil absolutoriem v roli rybáře Sykoše ve Veselohře na mostě. Tato role jej pak provázela po celou dobu jeho umělecké kariéry v několika inscenacích. Pro úplnost dodejme, že Kamas ještě jako posluchač školy vystoupil i na prknech brněnské Reduty, která tehdy byla divácky velmi oblíbeným domicilem brněnské lehké divadelní múzy. Miloš Slavík si jej obsadil do své inscenace určené pro dětského diváka, kterou byla divadelní adaptace Karafiátových Broučků. Jejím autorem byl dramaturg Miloslav Pavlovský a hudbu k ní složil ředitel Státního divadla v Brně Miroslav Barvík. Pavel Kamas v ní hrál se svým kolegou, pozdějším sólistou Hudebního divadla v Karlíně Miro Grisou dvojici Verunků a jejich partnerkou v roli Verunky byla mladičká adeptka herectví Dagmar Veškrnová.

V roce 1970 Pavel Kamas nastoupil do svého prvního angažmá, kterým se stal operní soubor Slezského divadla v Opavě. Nejprve si opavské jeviště vyzkoušel na záskok v roli zahradníka Antonia v Mozartově Figarově svatbě, ale krátce po svém nástupu na sebe velmi výrazně upozornil v náročné titulní roli Ruslana v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila.

V ní dostal možnost uplatnit svůj zvučný, jasně znějící, technicky výborně vybavený baryton, s nímž byl po vzoru svého učitele schopen zvládat jak role lyrické, tak dramatické. Vždy perfektní byla jeho jevištní výslovnost. Dokázal se vždy doslova ponořit do nitra postavy, a to jak v její pěvecké interpretaci, tak v hereckém uchopení role. Příznačná pro něj byla, ať šlo o role vážné, tragické či komediální, kladné hrdiny či zlosyny, propracovanost postav i do těch nejmenších detailů. To samozřejmě souviselo s jeho již zmíněnou pracovitostí, pílí a důsledností, s níž ke studiu každé postavy přistupoval.

Záhy bylo jasné, že Kamasovou doménou bude především česká operní tvorba a operní díla italská, ať už verdiovská, opery veristické anebo později, když se na naše jeviště začaly zvolna vracet opery z klasického období belcanta, tak role i v nich. Díky svým představitelským schopnostem byl vždy „doma“ v operách autorů dvacátého století.

Už v Opavě vytvořil řadu velmi působivých smetanovských rolí, ať to byli důstojní vladařové král Vladislav v Daliborovi či rytíř Vok v Čertově stěně, rozervanec Kalina v Tajemství anebo trochu váhavý, ale dobrosrdečný otec Krušina v Prodané nevěstě. Ve Dvořákových operách uplatnil svůj komediální talent v postavě Hajného z Rusalky, ale na své nejvlastnější parketě byl především v rolích Bohuše v Jakobínovi a Knížete v opeře Šelma sedlák.

V italských operách se nejdříve představil v roli Barona Douphola v Traviatě a jako Zuane v do té doby u nás téměř neznámé Ponchielliho Giocondě. A pak už začaly přicházet velké úlohy verdiovské, jako byl Renato v Maškarním plese, Hrabě Luna v Trubadúrovi, titulní hrdinové v Rigolettovi a Macbethovi či Don Carlos v Síle osudu. V Pucciniho Bohémě byl výborným představitelem Marcella, svou schopnost detailní charakteristiky složité postavy dokumentoval v Toniovi v Leoncavallových Komediantech. Připomeňme ještě jeho tři donizettiovské role, kterými byli Belcore v Nápoji lásky, skladatel Biscroma v Poprasku v opeře a Enrico v jednoaktovce Zvonek.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (2) “Barytonista Pavel Kamas slaví sedmdesátiny

  1. Kamasova raná léta Opavě patřila k vrcholným obdobím opavské opery. Pavel Kamas spolu s domácí Jarmilou Vidlářovou a mladinkou členkou ostravské opery Evou Děpoltovou vytvořili v režii Jiřího Měřínského parádní role ve Verdiho Macbethovi. Kamasův Lazebník se skvěl jedinečnými bravurními výškami a na jeho Rigoletta (s Gildami Helenky Klaškové a brzké jubilantky Věry Smolkové) se jezdilo i ze vzdálených míst ČR jako na mimořádnou událost. Rigoletto s pozdějším Boccanegrou, Jagem a Nabuccem patřil k tomu nejlepšímu, co Pavel Kamas zejména v Brně vytvořil. Mimořádné byly i jeho interpretace písňových cyklů – za všechny Sluka – Kladské písně a Mahler – Písně potulného tovaryše.
    Vážený Mistře – hodně zdraví!!!

Napsat komentář

Reklama