BatoLaterna – premiéra inscenace Laterny magiky

Divadlo 0+

Takzvané divadlo 0+ se začalo profilovat na přelomu 70. a 80. let. Víc než 10 let se mu věnuje i režisérka a choreografka BatoLaterny Hana Strejčková. Při práci na inscenaci se musela naladit na myšlení nejmenších dětí a jejich vnímání světa.

„Malý divák nepotřebuje pohádkový souboj dobra a zla ani časovou posloupnost. Stačí mu postupně dávkovaná překvapení, která aktivizují smyslové vnímání a pomáhají rozvíjet to, co už dítě zná nebo porozumět něčemu novému.“

Vše se odehrává na jevišti Nové scény, v jejímž středu je hrací prostor a malí i velcí diváci se mohou pohodlně rozesadit okolo něj na polštářích. Tři tanečníci a mimové postupně zapojují do hry několik abstraktních objektů – loďky, růžový strom nebo žížalky jsou na dotek měkoučké jako plyšáci.

„BatoLaterna však rozhodně není volnočasovou hernou. Vše, co se na jevišti děje, jsou předem nazkoušené a promyšlené situace, připravené na to, že do nich děti budou zasahovat. Nepodbízíme se jim lacinou infantilitou, ale snažíme se naladit na jejich vlnu vnímání. V inscenaci se nemluví běžným slovníkem dospělých, ale vybranou ‚dětštinou‘, citoslovci, zvuky, vibracemi, pohybem a manipulací s objekty,“ vysvětluje režisérka Hana Strejčková.

„Cvičná batolata“

Zmíněné principy BatoLaterny vyžadují i specifický přístup tří účinkujících, kterými jsou Pavlína Červíčková, David Stránský a Matěj Petrák. V určité fázi zkoušení, kdy už měly připravené situace jasné obrysy, přivedla režisérka občas na zkoušku „cvičné batole“. Díky jejich spontánním reakcím měli tanečníci okamžitě o čem přemýšlet.

Názorný příklad popisuje Pavlína Červíčková: „Představte si, že máte na nohách baletní špičky, právě točíte piruety, držíte rovnováhu, a přitom sledujete dění okolo sebe a najednou se do dráhy vbatolí zvídavé dítě, aby si mohlo sáhnout na to, co tak hezky rytmicky ťuká do podlahy. Jak takovou situaci vyřešit? Díky těmto momentům jsme si mohli připravit různé varianty reakcí, aby nás pak při představení zaskočilo co nejméně věcí.“ Všechny tři tanečníky ale práce na BatoLaterně bavila a stala se pro ně tak trochu návratem do vlastního dětství.

„Během zkoušení se mi vynořily zapomenuté vzpomínky. Opět se na svět dívám dětskýma očima. Nepřemýšlím. Jen si užívám jednotlivé činnosti, ze kterých se najednou stávají situace,“ říká o vzniku inscenace Matěj Petrák.

Zázemí pro malé i velké diváky

Při přípravě inscenace BatoLaterna se tým Nové scény zaměřil i na pohodlné zázemí pro rodiče. K dispozici tak bude prostor pro odložení kočárků a nosítek, přebalovací pulty i speciální koše na použité pleny. Je však třeba zdůraznit, že BatoLaterna není dětským koutkem, kam by rodiče své děti na hodinku odložili a zašli si na kávu. Je nezbytné, aby svým potomkům byli vždy nablízku. Jedině tak mohou nejlépe dohlížet na jejich bezpečí.

Domů si pak mohou kromě hravého programu odnést i leporelo Tik Ťap, které při tvorbě BatoLaterny vzniklo. Každý list nabízí srozumitelný obrázek, v němž je zaklíčován příběh související s ročním obdobím, denní dobou a pohybem v čase. Odkazuje k situacím a věcem, které malí i velcí diváci zažili při představení. Díky leporelu Tik Ťap si mohou rodiče doma s dětmi připomínat jejich první divadelní zážitek a rozehrávat ho znovu a znovu po svém. Autorkou konceptu leporela je režisérka Hana Strejčková a autorkou výtvarné podoby Eva Chudomelová.

Premiérou BatoLaterny Národní divadlo rozšiřuje svou repertoárovou nabídku a je opět o kus blíž ambici nabízet divadelní zážitek opravdu pro každého.

Právě to je jeden z cílů uměleckého šéfa Laterny magiky Radima Vizváryho. „Laterna magika je tu od toho, aby nabízela divákům něco nového, neobvyklého, inovativního a při tom se nesmí bát riskovat. Těšíme se proto, že naše jeviště otevřeme batolatům, která si na něm budou moct hrát a zároveň zažijí svůj první kontakt s divadlem. Věříme, že pro ně i pro jejich rodiče to bude setkání příjemné a že se k nám budou rádi vracet. Chtěli bychom si tímto způsobem začít pěstovat novou generaci diváků.“