Baví mě formovat a vést vícesouborové divadlo. Velký rozhovor s Jiřím Nekvasilem
Jste ředitelem Národního divadla moravskoslezského od roku 2010. Můžete se trochu ohlédnout za těmi osmi lety? Co považujete za své největší úspěchy? Co se vám podařilo zlepšit, prosadit, s kým navázat významnou spolupráci?
Co se týče operety a muzikálu, tam došlo k největší změně. V roce 2010 jsme se vydali na cestu výrazné přestavby souboru, na cestu za moderním hudebně-zábavným divadlem, směrem k současné světové muzikálové tvorbě, ale nerezignovali jsme ani na klasický muzikál a operetu. Soubor navázal na sebe spoustu zajímavých osobností – interpretačních i tvůrčích, má skoro každé představení vyprodáno. Zrealizovali jsme několik muzikálů Andrewa Lloyda Webera, včetně české premiéry Sunset Boulevardu, pak to byly muzikály Evita, Josef a jeho pestrobarevný plášť. A také Jesus Christ Superstar, který jsem v roce 2016 režíroval. Proměnilo se i divácké spektrum. Tento soubor oslovuje svými produkcemi všechny divácké generace. Od teenagerů přes střední generaci až k seniorům.
Co se týče opery, tam jsem přivedl nejdříve hudebního ředitele Roberta Jindru, nyní působí v této funkci už třetí sezonu neméně úspěšně dirigent Jakub Klecker. V oblasti opery jsme vytvořili komplexní dramaturgický koncept, věnujeme se systematicky a kontinuálně dílům dvacátého století, uvedli jsme řadu děl, která na českých jevištích nejsou často k vidění, a tvoříme základ nového cyklu nových inscenací oper Bedřicha Smetany pro rok 2024!
Co se týče baletu, ten poslední čtyři sezony pod vedením Lenky Dřímalové také dostal novou energii a došlo k výrazné proměně souboru. Uvedli jsme například dvě choreografie Jiřího Kyliána a Itzika Galiliho. Jako první baletní soubor jsme také nastudovali choreografii vynikajícího současného a ve světě žádaného choreografa Johana Ingera. A vedle současného tance se věnujeme a rozvíjíme linii klasického a neoklasického repertoáru a velkých epických baletů. Těší nás v poslední době výrazně zvýšený zájem o večery složené ze současných choreografii.
Potom je za námi řada na první pohled „neviditelné práce“ – budujeme a rozvíjíme elektronický archív, dva roky zpětně se dají dohledat všechny premiéry a budeme postupovat dále do historie. A díky nedávno schválenému příspěvku od našeho zřizovatele – statutárního města Ostrava, budeme dále rozvíjet projekt Ostravského divadelního archivu, který bude postupně mapovat celou historii profesionálního divadla v Ostravě – takže zahrne i historii Divadla Petra Bezruče, Divadla loutek Ostrava a Komorní scény Aréna. Také jsme se pustili do první etapy rekonstrukce Divadla Jiřího Myrona, která bude probíhat v několika fázích. V podstatě postupně předěláváme bývalý bankovní dům a dva bývalé bytové domy, které divadlo užívá téměř čtyři desetiletí, pro aktuální potřeby divadla začátku jedenadvacátého století Ty domy jsou zároveň pod památkovou ochranou, o to je to složitější. Připravujeme v pavilonu G další divadelní prostor, bude tam zkušebna a nová komorní scéna pro šedesát lidí – Dvanáctka, která by měla nahradit hraní na zkušebně Divadla Antonína Dvořáka.
Omezí ta rekonstrukce provoz divadla?
I když nejdeme teď do úpravy jevištních a hledištních prostor, Divadlo Jiřího Myrona bude na tři měsíce uzavřeno. Budeme rozšiřovat foyer a současný bufet budeme předělávat na denní kavárnu. Od února už se neprodávají vstupenky na balkon, v dubnu až červnu tam nebudeme hrát vůbec. Za dva tři roky by mělo dojít k rekonstrukci jevištních technologií, které jsou zastaralé a je třeba je posunout do jedenadvacátého století. Tam potom půjde asi o dvouleté odstavení z provozu, na to ale dojde nejdříve v roce 2020.
Představte prosím jubilejní sezonu 2018/2019…
Existence našeho divadla téměř kopíruje českou státnost. Všechny soubory spojuje to, že budou hrát tituly, které se za těch předchozích devětadevadesát sezon nehrály, a pak se vrátí k jednomu titulu, který se hrál v první sezoně. Co se týče opery, první premiérou bude Janáčkův Osud, což je jediná jeho opera, která se dosud v Národním divadle moravskoslezském nehrála. Tím se staneme po Brně druhým divadlem na světě, které bude mít v průběhu své existence v repertoáru kompletního Janáčka. Spojnice Janáčka s Ostravou jsou Hukvaldy a také jméno šéfa ostravské opery Jaroslava Vogela, který napsal první soubornou monografii o díle Leoše Janáčka.
Pak budeme pokračovat Pucciniho Triptychem, který vznikl v roce 1918 a jehož inscenaci jsme dělali v koprodukci se Slovenským národním divadlem Bratislava. Další bude Julietta Bohuslava Martinů, jejíž režie se ujme tandem SKUTR. Mimochodem, v lednu uplynulo sedmdesát let od prvního scénického provedení Martinů Veselohry na mostě, které proběhlo právě tady v Ostravě a teď je to ve světě nejhranější Martinů opera. Čtvrtou premiérou bude Meyerbeerův Robert ďábel, je to velká francouzská opera.
A v té následující sezoně 2019/2020, kdy oslavíme sto let Národního divadla moravskoslezského, se každý soubor vrátí alespoň k jednomu z titulů, které zde zazněly před sto lety. Tak například opera uvede novou inscenaci Dvořákovy Rusalky v režii Radovana Lipuse a Maškarní ples Giuseppe Verdiho, který byl první operou tohoto skladatele uvedenou v Národním divadle moravskoslezském a stojí na začátku poměrně bohaté verdiovské interpretační tradice. Další tři tituly budou naopak opery, které v Ostravě nikdy nezazněly.
Na čem se budete podílet vy osobně?
Já budu režírovat Osud a hudebně to se mnou nastuduje Jakub Klecker.
Co chystáte v operetě, muzikálu a baletu?
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
