Belfiato Quintet na Lípě Musice

Letošní program Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica nakročil do své poslední třetiny a v sobotu večer uvedl v Kravařích na Českolipsku v kostele Narození Panny Marie Belfiato Quintet.

Dechový soubor přijel s repertoárem, který byl kromě úvodního Mozarta postaven na modernistických kusech Paula Hindemitha a Carla Nielsena.

Jedním z cílů pořadatelů festivalu Lípa Musica je přinášet špičkové interprety i na místa, jež by se jinak mnohdy nacházela na kulturních perifériích severočeského venkova. Podobně je to i s Kravařemi, kam se festival vrátil již po několikáté. V minulosti zde vystoupil Pavel Haas Quartet, vynikající německý vokální soubor Stimmwerck nebo harfenistka Jana Boušková. Koncerty v místech, kde by klasickou vysokou kulturu leckdo nečekal, s sebou nesou pro pořadatele jistá rizika. Jedním je riziko návštěvnosti, druhým faktorem je vhodně zvolený formát repertoáru, jenž musí uspokojit ambice festivalu a jeho poučených diváků a zároveň neodradit „místní“ posluchače, ke kterým se festival vydává na návštěvu.

Obě tyto obavy se ale v Kravařích rozplynuly. Oproti artovějšímu Stimmwercku, který přede dvěma lety na témže místě odezpíval vynikající koncert pro pár lidí, přišlo diváků o poznání více. Program počínající Mozartem, kusem notoricky známým, diváky dostatečně namotivoval i k pečlivějšímu vnímání a snad větší ochotě vnořovat se do expresí děl Paula Hindemitha a Carla Nielsena. V neposlední řadě si diváky soubor Belfiato Quintet získal svým mládím, celkovým svěžím dojmem a zanícením pro práci souboru, které z pětice přesvědčivě vyzařovalo.

Jak bylo řečeno výše, program načal takový Mozart v malém, respektive předehra k Mozartově zpěvohře Kouzelná flétna přepsaná pro dechový kvintet. Pojetí Belfiato Quintetu bylo svěží, sympatické a prostě hezké, jakkoliv na počátku koncertu chlad kostela a dosud nezadýchané prostory dávaly zabrat především klarinetu a flétně.

V předehře Kouzelné flétny jsou obsaženy hlavní motivy celé zpěvohry, jejíž melodie v uších nepoučených posluchačů v podstatě zlidověly. Předehra je vlastně takovým trailerem celého díla. V komorním pojetí známého díla tak Belfiato Quintet na svou stranu získal a pobavil obecenstvo. Jeho laickou část okamžitě zaplavila radost, znalejší se uvolnili a předehrou nejen ke Kouzelné flétně, ale k celému koncertu se připravili na další část programu.

Rytmicky i tematicky náročnější skladby, ve kterých se měly plně projevit instrumentální i interpretační kvality a možnosti souboru, následovaly posléze. První z nich byla Kleine Kammermusik od Paula Hindemitha. Po pár tónech bylo celkem evidentní, proč Hindemitha bojkotovala nacistická kulturní ideologie, je v něm zkrátka obsaženo příliš mnoho fantazie a možností individuálních výkladů. Skladby se Belfiato Quintet chopil velice dobře a přesvědčivě a díky dobrým výrazovým schopnostem zprostředkoval obecenstvu vynikající výpravný zážitek. Belfiato Quintet s Hindemithem předčil v mnohém filmové limonády, jež by jinak sobotní večer nejednomu nabízel. Barvitá Hindemithova hudba, úplně akorát lyrická, akorát dramatická, totiž jistou paralelu k filmu nabízí. Part je natolik pestrý, působící na posluchačovu pozornost a v podstatě v jeho hlavě rozehrává výpravný film, v němž jsou jednotlivé nástroje hlavními postavami.

Z individuálních výkonů, přísluší-li je hodnotit, zaujal vynikající a jistý hoboj, hrající vždy správnou mírou intenzity, jemuž neméně dobře sekundoval fagot, jenž dával souboru laskavý, leč ultimativní rytmus. Posluchačovo ucho by si možná nejednou přálo výraznější a suverénnější hornu. Nejtěžší to má během říjnového večera ve studeném kostele klarinet a flétna. Výkon obou, zejména klarinetisty, a také jejich jistota rostly s postupujícím večerem.

Třetím kusem na programu byl dechový kvintet od dánského skladatele Carla Nielsena. Dílo pochází stejně jako Hindemithova Kleine Kammermusik z roku 1922 a taktéž nese barvitá sdělení své doby, ale jeho rukopis je odlišný. Skladba je o poznání romantičtější a méně dramatická, naproti tomu více radostná, přírodnější, svěžejší. Nielsen byl v podstatě Dvořákovým současníkem a je to znát i na jeho pozdější hudbě, jež v jednotlivých větách, hlavně v úvodním Allegru, obsahovala až dvořákovská vyvrcholení.

Co se týče provedení, konečně zde dostal stěžejnější úlohu lesní roh. Vůbec o celém souboru lze říci, že čím déle hrál, tím hrál lepší koncert. Nielsenovo kvinteto ale vůbec prověřovalo jednotlivé interprety. Jednotlivé věty neměly silnou dějovou linii a byly spíše peripetiemi a dialogy jednotlivých nástrojů, jimž sekundoval a rytmicky je podporoval zbytek ansámblu. Celek doplynul ve výrazné Tema con Variazioni, ve kterém part dodal všem nástrojům možnost se individuálně rozloučit se svým kravařským publikem.

Belfiato Quintet se představil jako velice zanícený, leč uvolněný, svěží mladý soubor, který si zaslouží další posluchačskou pozornost. Jeho program byl stavěn přívětivě a zároveň publiku představil tu nejosobitější a na výraz bohatou literaturu pro dechový kvintet. Celkový dojem tak je velmi příjemný.

Hodnocení autora recenze: 70 %

Lípa Musica 2015
Belfiato Quintet
10. října 2015 kostel Narození Panny Marie Kravaře

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Předehra k opeře Kouzelná flétna (úprava pro dechový kvintet)
Paul Hindemith: Kleine Kammermusik
Carl Nielsen: Dechový kvintet

www.lipamusica.cz